ROZHOVOR: Místo, kde jsem opravdu šťastný, je tady na Zemi, říká Ondra Málek

Jaká je tvá nejranější vzpomínka na hudbu? Zpívalo se, hrálo u vás doma? Hudba u nás byla každodenní součást života. Pořád někde hrálo rádio, nebo někdo cvičil na klavír a kytaru. Vzpomínám si, že jsme si s bráchou nahrávali oblíbené písničky z rádia na kazety, aby jsme si je pak mohli poslouchat do roztrhaní pásku To byly moje „dětské devadesátky“. Tvé první vystoupení před publikem - jaké bylo? Panovala nervozita?

 Poprvé jsme vystupovali na zahradní slavnosti přibyslavské základky. Hráli jsme pro pár lidí a byli jsme z toho „vyplesklí“, jak kdybychom hráli pro davy. Houslista tenkrát plival oheň a málem mu shořely housle. Byla to sranda. Užívali jsme si i tyhle začátky. A první opravdová kapela?

První kapela měla název podle naší zkušebny: Šatlava. S klukama jsme se znali od malička ze skautu a tak. Také jsme občas hudebně doprovázeli bohoslužby v kostele, takže Šatlava bylo takový pokračování našeho muzicírování. Za necelých 10 let jsme projeli okres křížem krážem, hráli pro plný i prázdný sály a když jsme chtěli hrát na velkým festivalu, tak jsme si ho taky uspořádali. Byly to super časy se zážitky, na který doteď rádi vzpomínáme.

 Existuje vůbec rada pro začínající kapely, jak se prosadit, jak třeba získat Anděly... zkratka, jak si splnit své sny? Určitě taková univerzální rada neexistuje. Asi se tomu dá jít naproti skládáním silných melodií, psaním skvělých textů, cvičením na nástroje, energií na koncertech a spoustou štěstí O Přibyslavi někteří možná vědí jen to, že je ve vyjmenovaných slovech, že zde padl Žižka... Ale co znamená pro tebe? Místo, kde jsi opravdu šťastný? Považuji se za přibyslavského patriota. Chvíli jsem bydlel v Praze, ale věděl jsem, že se stejně domů vrátím. Jo, to město mám rád hlavně proto, že tam žijí lidé, na kterých mi záleží. Místo, kde jsem opravdu šťastný, je tady na Zemi. Právě v Přibyslavi, kde vše začalo, se 18. května uskuteční i pro tebe určitě ojedinělý koncert s názvem Jelen a přátelé doma? Kdy a jak vůbec vznikl tento nápad? Ten nápad jsme měli v hlavách už delší dobu. V Přibyslavi máme krásný prostor pod zámkem, kde jsme už v minulosti pořádali Šatlava festy, a tak nás napadlo oprášit kontakty a uspořádat akci, na které našim fanouškům přiblížíme náš kraj. Věřím, že i pražská část kapely Jelen považuje Přibyslav za svůj druhý domov.

Zmíněné Šatlava festy byly velmi zajímavou záležitostí. Stali jste se tak "průkopníky" podobných, dnes už velmi početných akcí. Proč skončily?

Festivaly jsme dělali z mladického nadšení a s velkou radostí. Bohužel zrovna v době, kdy byla krize a ty roky byly navíc dost deštivý léta, takže lidí nám i přes skvělý program nechodilo dost a na tom posledním jsme prodělali dost peněz. Pamatuju si, že jsme pak celý rok hráli se Šatlavou zadarmo, abychom splatili pohledávky. Jo, byli jsme trochu optimisti a taky střelci. 

Existuje nyní nějaké poselství koncertu "doma"? Nebo jen chcete vyjádřit spolu s přáteli svou lásku k hudbě? Hlavní poselství je spojit lidi, kteří mají rádi hudbu a nabídnout jim něco výjimečného, ojedinělého. Proto zveme naše fanoušky k nám domů a proto zveme domů i naše spřátelené kapely. David Stypka a Bandjeez s námi absolvoval jedno nezapomenutelné turné. S Poetikou máme společný nejen label, ale i kraj, jelikož členové Poetiky jsou taky z Vysočiny. Na akci dál vystoupí ještě Terka Balonová, Míša Tučná a Káťa Tichá. Přibyslav leží skoro uprostřed malebné Vysočiny. Pro mě osobně je to znovu nalezený krásný kraj. (Možná zapomenutý pro někoho, snad někdy i opovrhovaný vzhledem k D1...) Co znamená pro tebe? Domov, rodina, spousty kamarádů a zážitků. Taky mám rád místní kopcovitou krajinu, lesy a údolí řek. Tady chceš žít. Vrátím se na začátek. Co školní léta, jaký jsi byl žák?

Byl jsem podle spolužáků i učitelů třídní šašek. Myslím, že jsem z toho ale už vyrostl.

 Blízko je Zelená Hora. Jak toto magické místo na tebe působí a působilo? Nejde se nezeptat: co tvá víra? Zelená hora je žďárský klenot. Santiniho dokonalost tam fascinuje i lidi, kterým třeba víra nebo křesťanství nic neříká. Myslím, že tahle unikátní stavba je právem v seznamu UNESCO. Jsem křesťan a věřím v Boha. A víra v dobro? Existuje? Samozřejmě! Toufar, Horáková, Palach, a mnoho dalších hrdinů. Ti všichni za víru v dobro dali to nejcennější.

A měli by pro nás být vzorem či jen na ně nezapomínat, naopak jejich činy si neustále připomínat.

Co tvé hudební vzory? Toho je spousta! Dřív jsem dost ujížděl na české klubové scéně. Doteď mě baví třeba Vypsaná fixa nebo Divokej Bill. Ze zahraničních mám rád Foo Fighters, Mumford and Sons, Linkin Park, Sum 41 a spousty dalších. Nemám úplně vyhraněnej styl, baví mě americký country, punkrockový kapely, poslechnu si Beatles nebo Lady Gaga. Cokoli, co má energii nebo pěknou melodii. mám rád.

 Vyvíjí se tedy tvůj názor na hudbu? Určitě. Vnímám, že člověk postupně ustupuje od nálepkování a odsuzování různých interpretů. Je strašně jednoduchý říct o komkoli, že dělá primitivní, komerční hudbu nebo můžu ohrnovat nos nad vkusem návštěvníků toho a toho koncertu. Ale ve chvíli, kdy si to najde posluchače a tomu to udělá radost, je všechno v pořádku. A tak to má být, ať se mi to líbí nebo ne. Jasně že existují hudební masakry, ale to je jiná kategorie. Čeká vás turné věnované countryové legendě Michalu Tučnému. On byl “ cowboy” - chlap s velkým srdcem. On miloval hudbu, měl rád svět a přírodu. Myslím, že to jsou hodnoty, který by měl mít každej chlap s velkým srdcem. M.Tučný krásně zpívá i o “ báječné ženské”.Jaká je ta opravdu báječná či by měla být?

 Báječnou ženskou má doma „každej báječnej chlap“, třeba já. A když spolu umí sedět a popíjet, tak potom "maj i báječnej život". A co „spolusnění“? Máš stále i ty nějaké své nesplněné sny? Ještě jich tam pár je.