StarDance: Zamysleme se, proč má soutěž takový průběh. Je to skutečně chyba?

Večer zaměřený na hudbu krále popu Michaela Jacksona v rytmu tanců cha-cha a rumba měl ještě bonus v podobě skupinové podívané, do níž se zbylé páry rozdělily přesně na polovinu. Jacksonův Thriller jim ostatně poskytl velký prostor, takže na jedné straně Jitka Schneiderová, Marie Doležalová a Lukáš Pavlásek, proti nim Radek Banga, Leoš Mareš a Leona Machálková (pochopitelně i s profesionálními partnery) pojali toto vystoupení v duchu zombie. Vítězství a prémiový bodík do konečného součtu slavila prvně jmenovaná sestava.

Dějiny StarDance se tentokrát přepsaly výkonem Jitky Schneiderové s Markem Dědíkem. Jejich tanec porota spontánně ohodnotila čtyřmi "desítkami", takže poprvé v sedmileté historii soutěže někdo dosáhl absolutní hranice 41 bodů. Že vám součet nesedí? Připočtěme onen bod ze skupinové soutěže a jsme doma. Naproti tomu Lukáš Pavlásek s Lucií Hunčárovou museli vedle vítězů z hlediska poroty vypadat jako chudí příbuzní, i kdyby tancovali třikrát, stejně by je nepřekonali (13 bodů).

Proto bylo pro někoho velkým, pro jiné minimálním překvapením, že diskutovaný Lukáš Pavlásek prošel do dalšího kola na úkor tanečně nesporně vyspělejší Leony Machálkové s Michalem Necpálem. "Totální dřevo" Lukáš, jak bývá označován na mnoha příspěvcích na sociálních sítích, tedy pokračuje ve spanilé jízdě. 

Zamyslet se? Nad čím? Taková StarDance prostě je

Pochopitelně se hodně hovoří o smyslu celé soutěže a není málo těch, co ji nazývají méně či více hanlivými výrazy. Uniká jim několik faktů. Především ten, že jde o pořad převzatý ze zahraničí a v českém provedení se nemohou měnit svévolně jeho propozice - tolik k hlasům, že by se mělo víc přihlížet k názoru poroty. Stejně jako u dalších soutěží tohoto typu není tanec tím nejdůležitějším, podstatnější je ona soutěživost a především snaha zapojit do procesu fanoušky. Pokud odmyslíme ekonomický záměr celé akce, jde také o míru sympatií a v neposlední řadě i recesi. Přizneme si, že těch tanečních odborníků je minimum, spíš se hledí na to, kdo komu "sedí či nesedí". Kdybyste se většiny hlasujících zeptali, proč dali hlas tomu či onomu, jen málokdo podobně jako Tatiana Drexler nebo Zdeněk Chlopčík dokáže vyjmenovat taneční přednosti, vždy to bude většinou na základě toho, kdo má pro někoho slabost nebo mu prostě přijde "srandovní". To může být jeden z důvodů, proč je zjevný outsider z tanečního hlediska stále v soutěži, ostatně obdobně tomu bylo i v dřívějších ročnících, stačí vzpomenout na Václava Vydru nebo Jaromíra Bosáka. 

Pak je tu ještě další aspekt, a to otázka určité sympatie k předem odepsanému soutěžícímu. Zkuste si vzpomenout, kolikrát jste sledovali zápas, utkání, soutěž, zkrátka jakékoli srovnání favorita s někým, dle prognóz nemajícím naději na úspěch, a kolik z nás tomu slabšímu aspoň v duchu nedrželo palce? Když přidáme mírnou averzi nebo třeba i jistý pocit odplaty (když ten můj favorit minule neuspěl, tak dnes dám hlas tomu, kdo ho porazil), pak se nemůžeme divit, že výsledky jsou takové, jaké jsou. Je to zábava, jejíž záměr byl stvrzen tím, že se o ní tolik diskutuje. A také nelze přehlédnout skutečnost, že nemálo soutěžících nese svou účast velmi prestižně a své vyřazení příjímají i přes statečný či méně skrývaný projev velice trpce. Třeba i proto, že je překonal takový "tydýt", což je další z označení Lukáše Pavláska. Jak je vidět, tak i takové invektivy mu vůbec neškodí, spíš prospívají.

Pavlásek přežije v soutěži minimálně další víkend, protože v příštím kole se vyřazovat nebude. Je totiž věnováno nadaci Paraple a všech pět párů tedy může počítat s tím, že si tentokrát zatační bez nervů a obav, kdo tentokrát StarDance opustí. Rozdílem je, že jejich podpora tentokrát nebude ve formě SMS, nýbrž DMS.