Pasta Oner v rámci nové výstavy zavádí blízko nebi. Jde to ale vůbec?

Po roce, který uplynul od poslední výstavy Pasty Onera v pražském Mánesu, se můžeme seznámit s jeho čerstvou tvorbou. Oproti loňské výstavě, jež byla propagována delší dobu dopředu, byla tato naopak dlouho utajovaná. Překvapením pak je i její podoba, která může ve srovnání s klasickou Pastovou tvorbou působit úplně jinak a nově.

Pasta Oner, jeden z průkopníků graffiti a street artu v České republice, je známý především svými barevnými a v podstatě komiksovými obrazy. Jeho tvorba by se dala zaškatulkovat pod umělecký směr zvaný pop-art. Současná výstava ale představuje obrazy, které lze charakterizovat spíše jako minimalistické. Nově zde pracuje s technikou leptání polystyrenu a soustředí se spíše na koncepční stránku.

Trochu jiné pojetí Poslední večeře (zdroj: Šárka Prágrová)

Opět se zde setkáváme s kritikou současné společnosti, zejména událostí poslední doby. Vzkazy zabudované v obrazech jsou poměrně dobře čitelné. Oproti svým klasickým líbivým dílům jde ale na samotnou dřeň. „V době, kdy žijeme v tzv. ‚post-truth-society', tedy v éře, v níž ‚pravda' přestává být hodnotou a opěrným bodem pro komunikaci jakéhokoliv politického či společenského programu, a současné době, v níž se hovoří o selhání (řekněme převážně politických) elit v schopnosti komunikovat realisticky argumentované postoje v širším kulturním dialogu, ukazuje Pasta pevné stanovisko vůči dnešní (pravděpodobně nejen západní) civilizaci způsobem, který stále zůstává srozumitelný," říká kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava potrvá jen do 20. listopadu (zdroj: Šárka Prágrová)

Při prohlížení výstavy Near to Heaven si ovšem nelze neklást otázku, co vlastně znamená ocitnout se blízko nebe? Jsme mu doopravdy blízko (ať už z hlediska jedinců či celé společnosti), nebo je to jen jakési pozlátko a ve skutečnosti se blížíme řekněme dolním sférám? Můžeme se vůbec v jeho blízkosti ocitnout, nebo na něj nikdy nedosáhneme? Díky čistému provedení obrazů i díky čistotě výstavního prostoru, z jejíž bělosti až bolí oči, možná onen pocit blízkosti můžeme mít. Ovšem stejně se tu nachází tolik kontrastů a naprosto protichůdných aspektů, že odcházíme poněkud zmateni.