Je tomu přesně 260 let, co zemřela jedna z nejslavnějších královských milenek, která vstoupila do dějin jako Madame de Pompadour. Ačkoliv pocházela z prostých poměrů, dokázala se během několika let vyšplhat mezi společenskou elitu a zajistit si vlivné postavení i bohatství. Majetek ani vliv pro ni však nikdy nebyly na prvním místě.
Na konci prosince roku 1721 se do chudé pařížské měšťanské rodiny narodilo děvčátko, které dostalo jméno Jeanne-Antoinette. Jejím otcem byl Francois Poisson, obchodník s textilem. Matka Louise-Madeleine La Motte dělala společnici mužům z vyšší společnosti, jakousi lepší prostitutku, a to i po svatbě s Poissonem. Ten se brzy dostal do dluhů, před nimiž uprchl do Německa a s nelehkou finanční situací tehdy pomohl Louise-Madeleine právě jeden z jejích bohatých milenců. Malá Jeanne-Antoinette se v té době vzdělávala v klášteře u voršilek v Poissy. Když se vracela z pobytu v klášteře domů, byla již její matka s jejím otcem rozvedena a žila s oním milencem-zachráncem.
Ten se jmenoval Charles-Francois Paul Le Normant de Tournehem a o Jeanne-Antoinettu se staral jako o vlastní. Zajistil jí nejen kvalitní a všestranné vzdělání, ale rovněž společenský růst. Díky němu pronikla do oblasti umění a kultury, a také do pařížských salonů, kam docházeli ti nejvýznamnější umělci i osobnosti dané doby. Nevlastní otec mladé slečně sehnal i vhodného a finančně zajištěného ženicha, a to svého synovce Charlese-Guillauma d’Etiolles. Nevěstě bylo v den sňatku 9. března 1741 devatenáct let. Ženich ji dostal do vyšších společenských kruhů, do řad šlechty. Zpočátku byla Jeanne-Antoinette vzornou manželkou a porodila dvě děti, z nichž však přežila jen dcerka. Mladá žena trávila čas nejraději ve společnosti, tedy na okázalých večírcích, v divadlech nebo na plesech. Na panství zvala významné umělce, které neváhala i finančně podpořit. Umění ostatně dotovala po celý svůj život.
Na panství manželů d’Etiolles čas od času zamířil samotný francouzský král Ludvík XV., když v okolních lesích lovil zvěř. Součástí lovů tehdy bývaly i společenské akce, a těch se zúčastnila i Jeanne-Antoinette se svým mužem. Údajně již během těchto setkání po sobě Jeanne-Antoinette a panovník pokukovali. Více se sblížili v roce 1745 na plese konaném u příležitosti svatby králova syna. Během pár měsíců se z Jeanne-Antoinetty stala milenka Ludvíka XV. a dostala v paláci ve Versailles i soukromou komnatu, kde se pár mohl scházet. Manželství d’Etiolles bylo rozloučeno a král svou milenku povýšil do řad vyšší šlechty. Z Jeanne-Antoinette se tak stala Madame de Pompadour a v září roku 1745 byla uvedena u královského dvora.
Od podzimu 1745 tedy Madame de Pompadour vystupovala jako oficiální milenka francouzského krále a v paláci ve Versailles obývala několik přepychově zařízených místností ve druhém patře. Stále ráda vyrážela do společnosti, kde nyní měla lepší postavení než dříve. Díky takřka nevyčerpatelným finančním zdrojům se mohla stát významnou mecenáškou mnohých umělců a podporovatelkou kulturního života. Také se díky tomu věnovala svým koníčkům, a to tanci, zpěvu nebo vzdělávání. Nezapomínala ani na své chudé příbuzné, sponzorovala nemocnou maminku a za otce nechala zaplatit vysoké dluhy. Její nevlastní otec byl přijat do královských služeb. Koupila si několik nemovitostí, které zvelebovala. Vybavovala je hodnotnými uměleckými díly, ale i mnoha knihovnami.
Sama Madame de Pompadour byla umělecky činná. Ráda a krásně malovala, účinkovala v divadelních hrách, na které se s oblibou díval král. Také se věnovala výrobě šperků nebo kovorytectví. Realizovala se i v charitativní činnosti, kdy přispívala církvi nebo chudým dívkám na věno, aby se mohly dobře vdát.
Milenecký poměr udržovala Madame de Pompadour s francouzským králem zhruba pět let, než se dvojice intimně odcizila. Markýza někdy kolem roku 1750 začala trpět i zdravotními problémy, které jí znemožňovaly intimní styk. S Ludvíkem XV. ale nadále zůstávala v přátelském vztahu a nevadily jí ani jeho další milenky. Její chatrné zdraví ještě více podlomila smrt dcery a otce v roce 1754. Od té doby hledala stále častěji útěchu ve víře a dodržovala přísný půst. Za své peníze nechala zřídit nemocnici a lékárnu. Zemřela dne 15. dubna 1764 na tuberkulózu, bylo jí pouhých 42 let. Krále Ludvíka XV. prý její smrt zdrtila a nechal jí vypravit okázalý pohřeb s náležitými poctami. Svou nejslavnější milenku přežil o deset let.
Aktuálně se děje
před 4 minutami
Velikonoční počasí a pranostiky. Experti vysvětlují, proč nejsou spolehlivé
před 52 minutami
Mosty, pak elektrárny. Trump opět pohrozil Íránu ničivou silou americké armády
před 1 hodinou
Není to uzavřené. Pavel nadále chce jet na letní summit NATO
před 2 hodinami
Tak jsem ho vyřešil. Klempíř odvolal předchůdce Baxu ze správní rady Pražského jara
před 3 hodinami
Počasí přinese příští týden výrazné oteplení i citelné ochlazení
včera
Rakousko zakázalo americkým vojenským letounům bojujícím s Íránem využívat svůj vzdušný prostor
včera
Trump nečekaně odvolal ministryni spravedlnosti Pam Bondiovou
včera
Trump odstartoval válku, kterou Evropa nechtěla. Ukončením snahy o otevření Hormuzského průlivu ji hodil přes palubu
včera
USA zažívají kvůli válce v Íránu cenový šok. Počet lidí nespokojených s Trumpem roste
včera
Za útok na Ruský dům hrozí až osm let. Policie obvinila cizince
včera
Metro o Velikonocích ochromí výluka. Náhradou budou autobusy XC
včera
StarDance představila další dva účastníky. Je mezi nimi šoumen ze světa sportu
včera
Írán se Trumpa stále nezalekl. Teherán slibuje ničivou odvetu
včera
Pokus o vraždu ve vězení. Vězeň napadl jiného příborem
včera
Policie přichystala velikonoční opatření. Jde o prevenci, zdůraznila
včera
Babišova vláda sníží spotřební daň u nafty a zastropuje marže
včera
Trump s projevem neuspěl. Trhy tentokrát neuklidnil
včera
Dva mrtví v Plzni. Policie pracuje se dvěma vyšetřovacími verzemi
včera
Obchody se o Velikonocích uzavřou na den. Zákon mluví jasně
včera
Po Irech porazili na penalty i Dány. Češi po 20 letech postoupili na fotbalové mistrovství světa
Přestože výsledek zápasu s Dánskem je naprosto totožný s tím z předešlého utkání proti Irsku, průběh byl naprosto odlišný. Tentokrát se vydařil svěřencům trenéra Miroslava Koubka vstup do zápasu, když už po třech minutách hry otevřel parádní střelou po rohovém kopu Pavel Šulc, tedy i vyrovnávací trefa Andersena ze 72. minuty (volný přímý kop) a další dvě branky v prodloužení (po jedné na obou stranách) opět po rohových kopech. Po gólech kapitána Ladislava Krejčího a Högha dospěl zápas do penaltového rozstřelu. A stejně jako proti Irsku v něm i tentokrát byli úspěšnější Češi, kteří se tak poté mohli radovat z prvního postupu na světový šampionát po 20 letech a s celým letenským stadionem si zazpívat o tom, že „všichni už jsou v Mexiku“.
Zdroj: David Holub