Je tomu přesně 260 let, co zemřela jedna z nejslavnějších královských milenek, která vstoupila do dějin jako Madame de Pompadour. Ačkoliv pocházela z prostých poměrů, dokázala se během několika let vyšplhat mezi společenskou elitu a zajistit si vlivné postavení i bohatství. Majetek ani vliv pro ni však nikdy nebyly na prvním místě.
Na konci prosince roku 1721 se do chudé pařížské měšťanské rodiny narodilo děvčátko, které dostalo jméno Jeanne-Antoinette. Jejím otcem byl Francois Poisson, obchodník s textilem. Matka Louise-Madeleine La Motte dělala společnici mužům z vyšší společnosti, jakousi lepší prostitutku, a to i po svatbě s Poissonem. Ten se brzy dostal do dluhů, před nimiž uprchl do Německa a s nelehkou finanční situací tehdy pomohl Louise-Madeleine právě jeden z jejích bohatých milenců. Malá Jeanne-Antoinette se v té době vzdělávala v klášteře u voršilek v Poissy. Když se vracela z pobytu v klášteře domů, byla již její matka s jejím otcem rozvedena a žila s oním milencem-zachráncem.
Ten se jmenoval Charles-Francois Paul Le Normant de Tournehem a o Jeanne-Antoinettu se staral jako o vlastní. Zajistil jí nejen kvalitní a všestranné vzdělání, ale rovněž společenský růst. Díky němu pronikla do oblasti umění a kultury, a také do pařížských salonů, kam docházeli ti nejvýznamnější umělci i osobnosti dané doby. Nevlastní otec mladé slečně sehnal i vhodného a finančně zajištěného ženicha, a to svého synovce Charlese-Guillauma d’Etiolles. Nevěstě bylo v den sňatku 9. března 1741 devatenáct let. Ženich ji dostal do vyšších společenských kruhů, do řad šlechty. Zpočátku byla Jeanne-Antoinette vzornou manželkou a porodila dvě děti, z nichž však přežila jen dcerka. Mladá žena trávila čas nejraději ve společnosti, tedy na okázalých večírcích, v divadlech nebo na plesech. Na panství zvala významné umělce, které neváhala i finančně podpořit. Umění ostatně dotovala po celý svůj život.
Na panství manželů d’Etiolles čas od času zamířil samotný francouzský král Ludvík XV., když v okolních lesích lovil zvěř. Součástí lovů tehdy bývaly i společenské akce, a těch se zúčastnila i Jeanne-Antoinette se svým mužem. Údajně již během těchto setkání po sobě Jeanne-Antoinette a panovník pokukovali. Více se sblížili v roce 1745 na plese konaném u příležitosti svatby králova syna. Během pár měsíců se z Jeanne-Antoinetty stala milenka Ludvíka XV. a dostala v paláci ve Versailles i soukromou komnatu, kde se pár mohl scházet. Manželství d’Etiolles bylo rozloučeno a král svou milenku povýšil do řad vyšší šlechty. Z Jeanne-Antoinette se tak stala Madame de Pompadour a v září roku 1745 byla uvedena u královského dvora.
Od podzimu 1745 tedy Madame de Pompadour vystupovala jako oficiální milenka francouzského krále a v paláci ve Versailles obývala několik přepychově zařízených místností ve druhém patře. Stále ráda vyrážela do společnosti, kde nyní měla lepší postavení než dříve. Díky takřka nevyčerpatelným finančním zdrojům se mohla stát významnou mecenáškou mnohých umělců a podporovatelkou kulturního života. Také se díky tomu věnovala svým koníčkům, a to tanci, zpěvu nebo vzdělávání. Nezapomínala ani na své chudé příbuzné, sponzorovala nemocnou maminku a za otce nechala zaplatit vysoké dluhy. Její nevlastní otec byl přijat do královských služeb. Koupila si několik nemovitostí, které zvelebovala. Vybavovala je hodnotnými uměleckými díly, ale i mnoha knihovnami.
Sama Madame de Pompadour byla umělecky činná. Ráda a krásně malovala, účinkovala v divadelních hrách, na které se s oblibou díval král. Také se věnovala výrobě šperků nebo kovorytectví. Realizovala se i v charitativní činnosti, kdy přispívala církvi nebo chudým dívkám na věno, aby se mohly dobře vdát.
Milenecký poměr udržovala Madame de Pompadour s francouzským králem zhruba pět let, než se dvojice intimně odcizila. Markýza někdy kolem roku 1750 začala trpět i zdravotními problémy, které jí znemožňovaly intimní styk. S Ludvíkem XV. ale nadále zůstávala v přátelském vztahu a nevadily jí ani jeho další milenky. Její chatrné zdraví ještě více podlomila smrt dcery a otce v roce 1754. Od té doby hledala stále častěji útěchu ve víře a dodržovala přísný půst. Za své peníze nechala zřídit nemocnici a lékárnu. Zemřela dne 15. dubna 1764 na tuberkulózu, bylo jí pouhých 42 let. Krále Ludvíka XV. prý její smrt zdrtila a nechal jí vypravit okázalý pohřeb s náležitými poctami. Svou nejslavnější milenku přežil o deset let.
Aktuálně se děje
před 29 minutami
Ebola už zasáhla území větší než Francie. WHO se rozhodla pro experiment s vakcínou
před 1 hodinou
Čeští atleti poprvé od roku 1938 nepřivezli z ME žádnou medaili. Přichází kritika od legend
před 2 hodinami
Jedno vozidlo, 13 zraněných. Na dálnici D11 se stala vážná nehoda
před 3 hodinami
Íránský prezident Pezeškján naznačil, jak si představuje konec války s USA
před 3 hodinami
Máte to mimořádně náročné, řekl Babiš zemědělcům na Zemi živitelce
před 4 hodinami
Pádem větrníku na Přerovsku se zabývá policie. Od července byl mimo provoz
před 5 hodinami
Zelenskyj odsoudil smrtící ruský útok na obchodní centrum. Pohřešují se i děti
před 6 hodinami
Deštivé počasí spláchlo zejména Čechy. Spadlo i přes 90 milimetrů srážek
před 7 hodinami
Počasí příští týden: Do Česka se opět vrátí tropické teploty
včera
Porážka antigorbačovovského puče před 35 lety otevřela cestu k rozšíření NATO
včera
Na veřejnost unikla nahrávka, na níž se Vance vysmívá kanadskému premiérovi
včera
Útočník zranil ve švédské škole mečem několik lidí. Policie ho postřelila
včera
Rusové tvrdě pociťují dopady války. Nikdo netuší, jestli bude mít kde natankovat
včera
Řeckem otřásá dotační skandál. Zemědělci čerpali evropské peníze na neexistující krávy a kozy
včera
Zrušení koncesionářských poplatků od příštího roku se zřejmě odkládá
včera
Revoluce v medicíně: Vědci úspěšně otestovali vakcínu proti rakovině
včera
Ukrajina připravovala tajný plán: Masivní útok na letiště
včera
Letadlová loď USS Abraham Lincoln se po devíti měsících u Íránu vrací na základnu
včera
Dluh USA je astronomický. Zdvojnásobil se za pouhých 10 let
včera
Hanba, křičeli lidé na Okamuru u Českého rozhlasu. Pískalo se i na Pavla a Schillerovou
Pietní akt připomínající tragické události ze srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu v Praze provázely výrazné projevy nesouhlasu ze strany veřejnosti. Při vystoupeních některých ústavních činitelů a představitelů státu se z davu ozýval pískot i pokřiky.
Zdroj: Libor Novák