Pět dní slepoty, která zabila 12 tisíc lidí. Londýn před téměř 70 lety zahalil oblak smogu

Letos v prosinci uplyne výročí 70 let od jedné z nejničivějších událostí, která kdy zasáhla Londýn. Takzvaný Velký londýnský smog trval celkem pět dní a zabíjel lidi i zvířata. Celkem si vyžádal až 12 tisíc lidských životů, obyvatelé města v nekontrolovatelném záchvatu kašle umírali i na ulicích.

Londýňané se v pátek 5. prosince roku 1952 probudili do nezvykle hustého mračna, které pohltilo celé město. Oblak šedožluté mlhy se valil ulicemi britské metropole a jeho dopady na sebe nenechaly dlouho čekat. Viditelnost klesla na několik málo metrů, kvůli tomu kolabovala městská doprava. Lidé se začali potýkat s pálením očí a dýchacími potížemi.

Příčin neobvyklé smogové situace bylo hned několik. Začátkem prosince na tehdy bezvětrné město dopadla tlaková výše, při které studený vzduch sesedá do nižších poloh a zde se vlivem tlaku drží jako pod pokličkou. A to doslova, jelikož se zde často drží také mlha. Za takových podmínek se i běžný smog stává nepříjemným a lidé pociťují nedostatek čistého vzduchu.

V Londýně byla toho roku ale situace ještě horší. Kvůli nezvykle nízkým teplotám začali lidé více topit. Do kotle přitom v té době nejčastěji vhazovali nekvalitní uhlí s vysokým obsahem sulfidů, uhlí vyšší kvality bylo určeno zejména k exportu do zahraničí. Ve stejné době navíc město ukončilo provoz původních elektrických tramvají a nahradilo je autobusy na naftový pohon. Koncentrace škodlivin z komínů a výfukových plynů, především síranů a oxidů dusíku, se v místním ovzduší začala během pár dní rapidně zvyšovat a kvůli bezvětří pomalu tvořila nehybnou toxickou hmotu.

Obyvatelé Londýna však na smog a mlhu byli zvyklí, ze začátku proto situaci nepovažovali za nikterak závažnou. To se změnilo o pár dní později, kdy zdravotní služby srovnaly statistiky úmrtí s daty z předchozích let a zjistili, že stav je doopravdy závažný. Za dva dny totiž zemřelo na 4000 lidí a hospitalizovaných bylo o 150 tisíc více. Prvními oběťmi byli velmi mladí nebo naopak staří lidé s dýchacími problémy, kteří se udusili jedovatou mlhou.

Situace začala být ale ještě dramatičtější. V neděli, třetí den extrémní smogové situace, klesla viditelnost zhruba na půl metru. Lidé neviděli ani vlastní ruku, když ji natáhli před obličej. To ovlivnilo zejména dopravu, řidiči neviděli, kudy mají jet, a při rozsvícení světel se před nimi zjevila jen hustá a nekonečná mlha. Auta následovala chodce, kteří je museli navigovat, nebo se držela světel vozidel před nimi. To se neukázalo jako nejšťastnější řešení, protože osobní i nákladní automobily spolu s autobusy uvízly v úzkých či slepých uličkách.

Život ve městě se rychle změnil. Kulturní či sportovní akce byly rušeny, diváci jednoduše neviděli na pódium a znečištěný vzduch se dostával i do budov. Lidé se snažili vycházet co nejméně, aby se nenadýchali zplodin.

„Byla to nejhorší mlha, jakou jsem kdy zažila,“ popsala své zážitky tehdy 24letá Barbara Fewsterová pro BBC. „Měla žlutý nádech a velmi silný zápach po síře, podobný zkaženým vejcím,“ uvedla. Toho večera, když se se snoubencem vracela ze společné večeře, musela z důvodu téměř nulové viditelnosti kráčet vedle jeho auta a navigovat jej. Zhruba patnáctikilometrová cesta z restaurace na londýnské předměstí trvala až do pěti hodin ráno nadcházejícího dne. Barbara se prý vrátila celá černá od sazí.

Smog ale potrápil také zvířata. Ptáci umírali poté, co se ztratili v hustém mračnu a narazili do budov. Dobytek na přilehlých farmách nosil ochranné masky z pytlů ovázaných kolem hlav, což ale stejně nepomohlo. Zvířata se udusila a ta, která přežila, musela být utracena. Ukázalo se, že měla černočerné plíce.

Oblak toxického dýmu odešel tak rychle, jak přišel. Po pěti dnech hrůzy do města zavál vítr, tlaková výše polevila a vzduch mohl znovu volně proudit. Počet životů, které smog vzal, se podle posledních výzkumů časopisu Environmental Health Perspectives vyšplhal až na 12 tisíc, zvýšenou úmrtnost pozorovali zdravotníci až do Vánoc. Dalších 200 tisíc lidí se potýkalo s nepříjemnými následky.

Událost změnila pohled lidí na znečištění vzduchu, jehož stav byl přehlížen dlouhá staletí. Velký londýnský smog významně přispěl k jeho nápravě, stal se hybnou sílou zavedení nových regulačních předpisů a také konceptu udržitelného rozvoje. O čtyři roky později vydává Parlament Velké Británie Zákon o čistém ovzduší, který reguluje, jaké materiály mohou být spalovány v průmyslu i domácnostech. Do aktivit spojených s ochranou ovzduší se od té doby začínají zapojovat i občané se zájmem o čistý vzduch.