ROZHOVOR | Se smrtí na pozorovací misi nikdy nepočítáte. Odchodem vojačky jsem zdrcena, říká Černochová

Nepředpokládala, že by tragická zpráva přišla právě ze Sinajského poloostrava. Předsedkyně Výboru pro obranu v Poslanecké sněmovně Jana Černochová totiž upozorňuje, že tamní lokalita nepředstavuje válečnou zónu. „Když posíláte vojáka na bojovou misi do Afghánistánu či Iráku, pak vás může napadnout, že se něco ošklivého může stát, ale u pozorovací mise v Sinaji vás tragická zpráva o smrti zcela zdrtí, protože s ní vůbec nepočítáte,“ konstatuje poslankyně ODS.

Rotmistryně Michaela Tichá, která byla rozkazem ministra obrany Lubomírem Metnarem povýšena in memoriam do hodnosti štábní praporčice, vykonávala post příslušnice 8. úkolového uskupení Armády ČR MFO Sinaj. (MFO - Multinational Force and Observers - Mnohonárodní síly a pozorovatelé – pozn. red). Stala se první vojákyní, která se nevrátila živá ze zahraniční mise, armáda tak ztratila už třicátého příslušníka. „Nyní tragická událost bude všechny moc bolet, ale až uplyne několik let, pak je pro pozůstalé rodiny velice důležité, že se na jejich děti nezapomene,“ říká I. místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS.

Vrtulník UH-60 Black Hawk, který patřil MFO, se zřítil kvůli technické poruše. Smrt v něm nalezlo osm vojáků, devátý Američan bojuje o život. MFO na Sinaji dohlíží na dodržování mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem. Zřízena byla v roce 1981, tedy dva roky po podpisu izraelsko-egyptské mírové dohody, která předpokládá mezinárodní dohled na Sinaji. Češi v misi působí od roku 2009, loni jich v ní sloužilo 13. „Vždy budu podporovat, aby čeští vojáci na mise jezdili. Na nich se totiž dobří vojáci stávají ještě lepšími.“

Černochovou mrazí, jak si při nedávném Dni válečných veteránů pochvalovala, že se křížový háj už dva roky nerozrostl o další kříž symbolizující padlého vojáka na misi. „A neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin a dozvěděla jsem se, že rotmistryně Michaela Tichá zahynula. Bohužel jsem si uvědomila, že v háji na počest vojákyně přibude další křížek, a to je vždy moc smutné,“ povzdychne si starostka městské části Prahy 2 na adresu příslušnice 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích Michaely Tiché.

Držitelka osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „tajné“ a certifikátu NATO Secret se ohradila proti pomluvám některých diskutérů pod články, kteří tvrdí, že česká armáda nakupuje od Američanů závadné vrtulníky, které padají. „Nějací idioti, promiňte mně, že se tak vyjadřuji, píší pod články do diskuzí úplné nesmysly. Dali si za cíl za každou cenu osolit Američany a nezjistili si základní fakta, že my nekupujeme vrtulníky UH-60 Black Hawk. Informace o tom, že armáda pořizuje padající helikoptéry, jsou naprosté dezinformace a lži,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Jana Černochová. RODINÁM POMÁHÁ, KDYŽ VIDÍ, ŽE SE NA DĚTI NEZAPOMNĚLO

Paní poslankyně Černochová, jak se z postu předsedkyně obranného výboru vyrovnáváte s tragickými zprávami o úmrtí českých vojáků na zahraničních misích? Jistě vás i z lidského hlediska zasáhlo neštěstí na egyptském Sinajském poloostrově, kde ve čtvrtek při pádu vrtulníku zahynula i rotmistryně Michaela Tichá, která se bohužel stala první českou vojákyní, jejíž život vyhasl při operaci v cizině.

Musím říci, že tragická zvěst o úmrtí Michaely Tiché mě velice zasáhla a hodně se mnou otřásla. Vojákyni bylo teprve sedmadvacet let a mohla být mou dcerou. Je mně z její smrti moc smutno, dobře si uvědomuji, že jde o první Češku, která se z mise nevrátí živá. Změnila jsem i celý páteční program, abych mohla vzdát na kbelském letišti hold rotmistryni Tiché, jejíž ostatky odpoledne přivezl armádní speciál. Stejně tak jsem učinila, když předloni v říjnu repatriovali psovoda rotmistra Tomáše Procházku a předtím i další padlé vojáky v Afghánistánu. Přítomnost při příletu zesnulých hrdinů je jednou z mála příležitostí, jak člověk může vyjádřit vděk i hrdost na české vojáky na zahraničních misí. Smutek se ve mně prohlubuje i tím, že prostředí na Sinajském poloostrově znám, neboť jsem se tam byla v minulosti s kolegy z Výboru pro obranu podívat a vím, jak je zde naše účast velice kladně hodnocena.

Každé armádní neštěstí na vás citově doléhá dvojnásobně, protože se angažujete v podpoře válečných veteránů a na jejich den 11. listopadu se vždy setkáváte i s pozůstalými…

Právě s nedávným Dnem válečných veteránů se mně stala hloupá náhoda. Procházela jsem si ve středu klidným náměstím Míru, kde kvůli koronavirovým restrikcím nebyly žádné stánky, bojová technika ani davy lidí, a když jsem se dívala na křížový háj, sama pro sebe jsem si říkala: Chválabohu, že od října 2018, kdy padl psovod Tomáš Procházka, nám zde žádný kříž symbolizující úmrtí vojáků nepřibyl. A neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin a dozvěděla jsem se, že rotmistryně Michaela Tichá zahynula. Bohužel jsem si uvědomila, že v háji na počest vojákyně přibude další křížek, a to je vždy moc smutné.

Máte potvrzeno, že šlo u lehkého vrtulníku UH-60 Black Hawk skutečně o technickou poruchu a nejednalo se o nějaký útok či teroristický čin?

Nemyslím si, protože lokalita, o níž se bavíme, nepředstavuje válečnou zónu. MFO (Multinational Force and Observers - Mnohonárodní síly a pozorovatelé – pozn. red.) využívá v Sinaji dvou základen. Jižní se nachází poblíž Šarm aš-Šajchu, kde se vrtulník zřítil, a zde panuje klid. Napětí ale bylo v minulosti znát v severní základně El Gorah, a to když se dostal k moci současný egyptský prezident Sísí, tak Muslimské bratrstvo se s tím nechtělo smířit, a tak často obstřelovali právě základnu El Gorah. Dokonce nám tehdy zrušili přelet přes zmíněné území, ale na Šarm aš-Šajchu se nedomnívám, že by došlo k nějakému teroristickému ataku. Prostě selhala technika.

Na sociálních sítích či pod články v diskuzích se už ozvali kritici, kteří poukazují na to, proč česká armáda kupuje americké vrtulníky UH-60 Black Hawk, které padají. Přitom se jedná o dezinformace, protože vojsko disponuje americkými helikoptérami Viper AH-1Z a Venom UH-1Y. Co říkáte na zmíněné postoje části lidí?

Nějací idioti, promiňte mně, že se tak vyjadřuji, píší pod články do diskuzí úplné nesmysly. Dali si za cíl za každou cenu osolit Američany a nezjistili si základní fakta, že my nekupujeme vrtulníky UH-60 Black Hawk. Informace o tom, že armáda pořizuje padající helikoptéry, jsou naprosté dezinformace a lži. Dále mně nestojí za to, abych se k pomlouvačným lidem vyjadřovala, když zemřeli vojáci. Bohužel službu vypověděla technika a je hrozné, že při neštěstí zahynulo sedm lidí. Tragédie zasáhla tři státy, a to USA, Francii a Českou republiku.

Až nastane vhodná chvíle, chystáte se spojit s rodinou rotmistryně Michaely Tiché?

Pokud rodina bude stát o pohřeb s vojenskými poctami, což vždy domlouvá ministerstvo obrany, pak na rozloučení přijdu se smutečním věncem za Výbor pro obranu a napíši kondolenci, v níž uvedu všechny kontakty na sebe i kolegy. Nyní tragická událost bude všechny moc bolet, ale až uplyne několik let, pak je pro pozůstalé rodiny velice důležité, že se na jejich děti nezapomene. A už se mně stalo, že i díky i našim Dnům válečných veteránů jsem se seznámila s několika rodinnými příslušníky vojáků, kteří na misích zahynuli. Mnozí přijdou i na náš tradiční pietní akt na náměstí Míru, napíší ke křížkům vzkaz a vidí, že památka jejich hrdinných potomků či manželů, přítelů je uctívána a hlavně, že si jich vážíme a na jejich tragický osud jsme nezapomněli. Rodinu zesnulé Michaely Tiché bude určitě kontaktovat pan ministr obrany Lubomír Metnar a jestli o moji podporu někdo z její rodiny bude stát, jsem připravena jim maximálně pomoci a podpořit je. Ale v současné době chce vše chvíli času, protože nyní zažívají obrovský šok.

NA MISÍCH SE Z DOBRÝCH VOJÁKŮ STÁVAJÍ JEŠTĚ LEPŠÍ

Blízcí vojáků, kteří odlétají na zahraniční mise, si sice podvědomě uvědomují, že hrozí nebezpečí, ale na smrt milovaného člověka se nelze připravit.

Když posíláte vojáka na bojovou misi do Afghánistánu či Iráku, pak vás může napadnout, že se něco ošklivého může stát, ale u pozorovací mise v Sinaji vás tragická zpráva o smrti zcela zdrtí, protože s ní vůbec nepočítáte. I když jsem v této oblasti zmiňovala v minulosti určité obstřelování, nepředpokládáte, že by zde někdo mohl zahynout. Bohužel technickou závadu nelze ovlivnit. Není to poprvé, co armáda přišla o vojáky, kteří zahynuli v troskách zřícené helikoptéry. Vzpomínám si na říjen 1998, kdy se v Bosně a Hercegovině kvůli špatnému počasí, zřítil u obce Tomislavgrad vrtulník mise SFOR a při tragédii přišli o život Jaromír Nasavrcký, Rostislav Samec a Bohumil Vávrů. Tehdy jsme jeli na místo neštěstí se poklonit i položit květiny a v souvislosti s úmrtím romistryně Tiché jsem si vybavila veškeré detaily ohledně dvaadvacet let staré události. Při pietním aktu jsme tehdy potkali místní lidi, kteří nám říkali, že tenkrát panovala hustá mlha a kdyby vrtulník přistál jen o několik metrů dále, nic by se nestalo a vojáci mohli žít. Bohužel z osudových věcí, které se stávají, mně běhá mráz po zádech. A nyní je mně obrovsky líto dalšího mladého života a chtěla bych i formou tohoto rozhovoru vyjádřit rodině Michaely Tiché největší účast a soustrast.

Život je nejcennější, co máme, a možná můj dotaz bude znít jako patos, ale právě při každé tragédii si uvědomujeme, jak moc vojáci na zahraničních misích riskují za svoji rodnou vlast.

Naprosto s vámi souhlasím, protože všichni vojáci, kteří do zahraničních misí jdou, musejí projít mnohem přísnějšími testy včetně výcviku než za normálních okolností. Vždy budu podporovat, aby čeští vojáci na mise jezdili. Na nich se totiž dobří vojáci stávají ještě lepšími. V zahraničí se zdokonalí a získají další zkušenosti od kolegů z jiných armád. Musím ale zmínit, že naši vojáci jsou na operacích vnímáni velice pozitivně, neboť nás předchází pověst, že si se vším umíme poradit a zaimprovizovat. Českou armádu na rozdíl od ostatních nezastaví nějaká porucha anebo skutečnost, když nemají k dispozici originální díl. Jsme schopni vše zprovoznit tak, aby bojová technika či vůz dojel improvizovaně do vytyčeného cíle. Umíme skvěle používat náhradní díly anebo si poradit jinak, aby technika alespoň v nouzovém stavu na chvíli fungovala. A velitelé zahraničních kontingentů tuto naši schopnost velice oceňují. A často se nás ptají: Jak vy to děláte, že vše dovedete zprovoznit, i když nemáte ideální podmínky? Osobně si myslím, že i když vojáci jsou mladí lidé, kteří už nezažili minulý režim, tak Češi mají v sobě už zakódované takové kutilství, které vzniklo za totality. V ní nikde nic nebylo, a pokud jste nezaimprovizoval, tak jste se nikam nedostal. Anebo jste sehnal díl, který byl podobný, ale musel jste si jej upravit, aby vám pasoval na míru. Abych skončila alespoň trochu optimisticky, tak dřívější nedostatek věcí z minulé doby z nás dělá Ferdy Mravence.