Exekuce není osobní bankrot

Na Exekutorskou komoru ČR se v těchto dnech obrátil pan Rostislav z Libereckého kraje, který si chtěl stěžovat na postup soudního exekutora. Exekutorský úřad údajně zahájil exekuci, i když je pan Rostislav v insolvenci, což bylo podle názoru dlužníka nepřípustné. Teprve po konzultaci s právníky, kteří pomáhají v bezplatných poradnách, dlužník plně pochopil svou situaci a začal ji efektivně řešit. „Souběh exekuce a insolvence je poměrně častý, a to v různých variantách. Samozřejmě, že osobní bankrot může soud povolit i v případech, kdy je proti dlužníkovi vedena exekuce. Jestliže věřitel přihlásí do insolvenčního řízení, které má být řešeno formou oddlužení, pohledávku, kvůli které soud nařídil exekuci, musí být uspokojena minimálně ze 30 procent. Pokud soud povolí dlužníkovi oddlužení, exekuce se neprovádí. To ale neznamená, že ji soud nemůže zahájit a že nemohou být vydávány exekuční příkazy například ke srážkám ze mzdy nebo obstavení účtu," říká prezident Exekutorské komory Jiří Prošek.

Oddlužení není institutem, který by náležel soudním exekutorům. Jedná se o insolvenční tematiku, o níž rozhodují soudy. Osobní bankrot je jen jednou z možností řešení úpadku (nejčastěji splátkovým kalendářem). Další možností je konkurs (zpeněžení majetkové podstaty). Oddlužení se děje prostřednictvím splátkového kalendáře, nebo formou prodeje majetku v dražbě. Jedná se o proces, který nastává, když majetek dlužníka a jeho příjmy zjevně nepostačují a nebudou postačovat k zaplacení dluhů. Exekuce se vede k vymožení pohledávky jednoho věřitele, insolvenční řízení se vede k úhradě pohledávek většího množství věřitelů. Když soud povolí oddlužení, dluh dál nenarůstá. Podmínkou pro povolení oddlužení je mimo jiné skutečnost, že dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Po zpeněžení dlužníkova majetku musí být uhrazeno nejméně 30 % z každého dluhu, anebo dlužník musí zaplatit splátkami nejméně 30 % z pohledávek do pěti let. Pokud nesplácí, čeká ho konkurz, tedy zpeněžení celého majetku. Vzhledem k tomu, že s oddlužením nemusí souhlasit věřitel, jedná se o benefit pro dlužníka. Mnohdy jde o účinný prostředek, díky němuž neplatič může vyřešit své vleklé finanční problémy.

Osobní bankrot bývá prezentován jako snadný „únik před soudním exekutorem". Tato představa je však lichá. Absolvování osobního bankrotu je mnohem přísnější a pro dlužníka mívá znatelnější důsledky než exekuce. „Osobní bankrot rozhodně není procházka růžovým sadem. Řekl bych dokonce, že pro dlužníka je leckdy horší variantou než exekuce. Režim oddlužení je dost přísný. Mluvit o osobním bankrotu jako o vítané záchraně před soudním exekutorem je i podle názoru samotných dlužníků, kteří tuhle možnost zvolili, nesmyslné," dodává prezident Mgr. Ing. Prošek. Navíc soud dlužníkovi povolí oddlužení jen v případě, že dotyčný prokáže transparentní přístup a poctivý záměr. Není tedy možné zneužívat tohoto institutu k tomu, aby byli jakkoliv zkráceni věřitelé. Není možné, aby si dlužník nabral půjčky a nadělal dluhy s vědomím toho, že později požádá o oddlužení.

Do oddlužení plněním splátkového kalendáře spadají veškeré hodnoty získané darem a dědictvím, dlužník nesmí odmítat splnitelnou možnost obstarat si příjem. Zbohatnutí dlužníka mimo plnění splátkového kalendáře je tedy pojmově vyloučeno. Osvobození od zbytku dluhů je přiznáno, pokud dlužník uhradí minimálně 30 procent přihlášených pohledávek. Na druhou stranu zákon výslovně počítá s tím, že v rámci oddlužení může být zaplacena vyšší částka, či dokonce všechny pohledávky v plné výši (například pokud dlužník nějaký majetek zdědí). Oddlužení tedy nelze chápat jako automatické odpuštění části dluhů. To nastává až po splnění oddlužení.