KOMENTÁŘ | Putin je válečný zločinec. Už oficiálně

Je to samozřejmě jen jeden z mnoha příkladů válečných zločinů, které Rusko na území Ukrajiny spáchalo. Už víc než rok prosakují médii zprávy o vraždění civilistů, masových hrobech, znásilňování, mučení a rabování, důkazů je přehršel a jen úplný ignorant, konspirátor nebo fanatický obdivovatel Ruska by mohl tenhle zjevný fakt popřít.  

Nejde v historii o nic nového. Jde o praxi, kterou sovětští soudruzi rádi praktikovali třeba během druhé světové války, ale i předtím, na území Ukrajiny, Běloruska nebo pobaltských států.  

Rusové samozřejmě přispěchali s tvrzením, že rozhodnutí soudu nemá žádný význam, protože země nepřijala Římský statut, na jehož základě tento mezinárodní soud vznikl. A mají pravdu. Na území Ruska nemá Mezinárodní trestní tribunál žádnou pravomoc. Nicméně, jestli se ruský prezident dostane na území některého ze států, který v minulosti podepsal Římský statut, tak by takový stát měl povinnost Putina nebo uvedenou zmocněnkyni zatknout a vydat je ke stíhání do Haagu. A takových zemí je na světě 120. Včetně České republiky. 

A ještě v jednom ohledu je rozhodnutí soudu v Haagu průlomové. Zatím nikdy se v historii nestalo, aby soud vydal zatykač na představitele jednoho ze stálých členů Rady bezpečnosti. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. Znamená to ale pro samotného Putina víc než bouři ve sklenici vody?  

Rozhodně.  

Vladimir Putin se tak dostal do skvělé společnosti takových es světové politiky, jako jsou zločinci z Konga, Keňi, Libye, Súdánu nebo Ugandy. Není ale rozhodně první hlavou státu, na kterou mezinárodní tribunál uvalil zatykač. Vzpomeňme na Radovana Karadžiće, prezidenta Republiky srbské, odsouzeného Haagským tribunálem pro bývalou Jugoslávii na doživotí, či Umara al-Bašíra, prezidenta Súdánu, obviněného z genocidy a válečných zločinů.  

Co z toho plyne pro nás, Čechy?  

Je třeba jednou provždy přestat dopřávat pozornost těm, kdo tu už léta přes veškeré doklady o totalitárnosti, utlačovatelství a nelidskosti ruského režimu tomuhle zlu nadbíhali, podbízeli se mu či jej otevřeně podporovali. Měli bychom si velmi zásadně dávat pozor na to, abychom nepropadli bláhovému přesvědčení, volání krysařů populismu o tom, že se to naší země netýká. Protože týká. Tohle zlo na pásech tanků už jsme tu zažili. A zpod baňatých kremelských střech je nám dáváno dost hlasitě najevo, že by si rádi došlápli i na nás.  

Nebuďme lhostejní. Na Ukrajině se bojuje i za nás. Nakonec, jak už psal Václav Havel, je to právě „lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku, co otevírá dveře zlu.“