Soud zpřísnil trest ženě za pokus o vraždu novorozence

Případ se stal v lednu 2022.  Obviněná dítě samovolně porodila ve sklepní kóji. Novorozenou holčičku následně zabalila do prostěradla a vhodila do kontejneru na odpad na samém konci slepé ulice. Dítě objevili dva bezdomovci, kteří zajistili první pomoc a díky nim a následné odborné lékařské péči tak holčička přežila. Bezprostřední smrt novorozeného dítěte, které bylo obviněnou pohozeno v odpadním kontejneru při venkovní teplotě kolem 0 °C, tak byla odvrácena jen včasným nálezem a poskytnutím rychlé laické i lékařské pomoci.

Krajský soud v Hradci Králové uznal ženu vinnou zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 16 let. Proti tomu se žena odvolala k Vrchnímu soudu v Praze, který ji trest snížil na 12 let. Podle odvolacího soudu žena svůj čin spáchala v rozrušení způsobené porodem a v tíživé situaci, kdy jí bylo vyhrožováno přítelem, že „pokud bude těhotná, vyhodí ji z bytu“. V průběhu dokazování bylo nicméně zjištěno, že tyto výhružky nebyly reálně míněné a jednalo se spíše o jediný z „nástrojů“, na něž obviněná reagovala. Ze strany přítele se tak jednalo spíše o emocionální a zoufalou reakci na neustálé lži obviněné.

NS uzavřel, že v řízení nebyla doložena žádná skutečnost, která by naznačovala, že obviněná spáchala svůj čin v rozrušení způsobeném porodem. Z tohoto důvodu nebylo možno uvažovat o aplikaci privilegované skutkové podstaty podle § 142 tr. zákoníku a posouzení skutku jako pokusu zločinu vraždy novorozeného dítěte matkou.

Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněné, v němž mj. upozornil na názor znalkyně, že postoj obviněné k činu odpovídá její osobnosti a je pro ni zcela typický. Ta zaujímá pasivní, neosobní, citově nezúčastněný postoj a navenek účelově deklaruje lítost, neprožívá vinu. Při znaleckém vyšetření obviněná neprojevila žádné doprovodné emoce svědčící o skutečném citovém prožitku viny, kterou do jisté míry přesouvá na partnera. Neztotožnil se ani s tím, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl obviněné vyměřen trest pod dolní hranicí zákonné trestní. 

Dovolání obviněné bylo odmítnuto. Naopak s dovoláním nejvyššího státního zástupce se NS ztotožnil. V souladu s názorem dovolatele dospěl i NS k závěru, že zejména povaha a závažnost pokusu předmětného zločinu, ale též faktické možnosti nápravy obviněné neměly potenciál k tomu, aby odůvodnily mimořádné snížení výměry trestu odnětí svobody o 3 roky pod dolní hranici trestní sazby. Vrchním soudem v Praze tak byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.

Jako polehčující hodnotil NS okolnost, že se k trestnému činu doznala, orgánům činným v trestním řízení popsala samotný průběh skutku a nijak nepopřela, že její čin skutečně směřoval k usmrcení poškozené. S ohledem na právě zmíněné skutečnosti Nejvyšší soud uložil obviněné za pokus zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, tedy ve výměře 15 let. Stejně jako soudy obou nižších instancí ji pro výkon uloženého trestu zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, neboť má ve shodě s dřívějšími rozsudky soudů rovněž za to, že se zřetelem na stupeň a povahu narušení obviněné lze mít za to, že v tomto typu věznice bude na ni lépe působeno, aby vedla řádný život, a že není nutný výkon trestu v nejpřísnějším výchovném režimu. Zbývá jen dodat, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek odvolacího soudu nezměněn.