KOMENTÁŘ | Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe

Koncem prosince mají univerzitní chodby zvláštní atmosféru. Studenti, obtěžkáni myšlenkami na nadcházející zkouškové období, docházejí na poslední přednášky roku 2023. Přesto jsou jejich hlavy už částečně unášeny představami blikajících světýlek, vůní cukroví a teplem domova.

Místo radosti z nadcházejících Vánoc se 21. prosinec 2023 stal jedním z nejtemnějších dnů v novodobé české historii. Mladý muž, jehož jméno ponechme skryto za iniciálami D. K., se toho dne rozhodl k činu, při kterém zpřetrhal vztahy, ukončil sny a zanechal za sebou bolest, která nikdy neodejde. 

Tragédie z 21. prosince loňského roku otřásla celou českou společností. Nejprve zasáhl obrovský zármutek – syrový a těžko uchopitelný smutek nad ztrátou čtrnácti životů. Ale jak už to v podobných situacích bývá, truchlení brzy vystřídalo hledání viníků, otázek bez jasných odpovědí, a nakonec i politické boje.

Vyšetřování, které mělo přinést klid a odpovědi, se stalo předmětem veřejných debat, mediálních spekulací a někdy i bezohledného politického soupeření. Zármutek jednotlivců ustoupil do pozadí před plamennými projevy, výzvami k systémovým změnám a nekonečnými diskuzemi o selháních bezpečnostních složek.

A tak se smutná připomínka lidské tragédie začala stávat nástrojem politického marketingu. Zůstává otázkou, zda jsme jako společnost schopni pohlédnout na tento den s respektem a pokorou vůči obětem, nebo zda jej necháme pohřbít pod nánosem politického bahna a vzájemného obviňováni.

Neměnnou pravdou, kterou nelze obejít žádnými analýzami, komentáři ani vyjádřeními soustrasti zůstává fakt, že brutální masový vrah D. K. se trestu nikdy nedočká. Jeho činy, neuvěřitelně chladnokrevné a promyšlené, zůstanou bez soudního procesu, bez verdiktu a bez možnosti alespoň částečného zadostiučinění pro pozůstalé.

Ve chvíli, kdy obrátil zbraň proti sobě, uzavřel nejen svou část tohoto brutálního příběhu, ale i cestu ke spravedlnosti, kterou moderní společnost považuje za základní pilíř svého fungování. Zůstávají jen otázky: Proč? Jak tomu šlo zabránit? A proč systém nezachytil varovné signály?

Ale žádná odpověď, žádné vyšetřování a žádná politická debata nenahradí chybějící soudní proces, kde by vrah stanul tváří v tvář důkazům, svědectvím a bolesti, kterou způsobil. Zůstal jen prázdný prostor, ve kterém se mísí smutek, vztek a pocit bezmoci.

V tomto případě není potřeba složitě hledat viníka. Není třeba ukazovat prstem do všech směrů, analyzovat, spekulovat nebo váhat nad tím, zda náhodou neukazujeme na někoho nevinného. Ten, kdo je za tragédii zodpovědný, je jen a pouze D. K. Jeho jméno sice zaznívá v médiích, objevuje se v titulcích a je skloňováno v nesčetných debatách, ale v tomto komentáři prostor nedostane. Nezaslouží si ho. Jeho činy mluví samy za sebe a žádná slova, která by popsala jeho osobu, nemohou vrátit ztracené životy ani zahojit rány, které způsobil.

Viník je znám, ale spravedlnost, jak ji běžně chápeme, nikdy nepřijde. Tím se tento příběh stává ještě bolestnějším. Zůstává jen ticho po výstřelech, otázky bez odpovědí a prázdná místa tam, kde kdysi byli milovaní lidé. A přestože jeho jméno známe, nesmí zastínit ta jména, na která bychom měli skutečně vzpomínat – jména obětí.