RECENZE: Od Prokofjeva po rap. Městské divadlo Brno uctilo Shakespeara netradičním večerem

Komponovaný večer k poctě výročí úmrtí největšího dramatika všech dob, příhodně nazvaný Williamovy Sonety, otevřel herec Zdeněk Junák dopisem Jana Wericha Williamu Shakespearovi. Svým procítěným čtením Junák navodil slavnostní atmosféru, která pokračovala výběrem ze tří symfonických suit z Romea a Julie Sergeje Prokofjeva. Ty doprovázela projekce fotografií ze všech „shakespearovských" inscenací, které Městské divadlo uvedlo. Diváci na krajích bohužel přes řešení scény mohli vidět pouze polovinu projekčního plátna.

Během večera zaznělo několik recitací umělcových sonetů, z nichž svým přesným přednesem nejvíc zaujal herec Petr Štěpán. Sonety střídaly písně z muzikálu Sny svatojánských nocí, které za doprovdu orchestru MdB zazpívali členové muzikálového souboru. Vždy perfektní Viktória Matušovová diváky dojala písní Matka a Aleš Slanina zaujal interpretací písně Růže. Stejně jako tyto dvě písně, i duet Můj světe, jak jsi ohromný, sólisté předvedli s přispěním výborného Ars Brunensis Chorus.

Herec a hudebník Lukáš Janota přispěl vlastními písněmi na texty Shakespearových sonetů, které nazval jednoduše Hudba a Láska. Hudebně zajímavé písně Janota sám zazpíval, jeho projev však nebyl tak jistý a přesný jako obvykle, což se projevilo především v první písni. Vážnější tón večera byl odlehčen výstupem Michala Isteníka a jeho „shakespearovskou" anekdotou, a to s velkým úspěchem u diváků.

Činoherním vrcholem byla balkonová scéna, kterou herci předvedli ve všech českých překladech a v nejrůznějších pojetích. Výstup začal tradičnějším pojetím nejmladších členů souboru a pokračoval přes těhotnou Julii až po nejstaší pár, v němž Julii hrál dokonce muž. Přestože si inscenátoři neodpustili několik lacinějších vtipů, celkově byl výstup velmi originální a zábavný.

Celý večer spěl k premiérovému provedení crossoverového zhudebnění Shakespearových Sonetů Zdenka Merty. Sám autor skladbu, nazvanou Shakespeare´s RAPsody, uvedl a krátce vysvětlil její vznik. Mertovo zhudebnění sonetů, psané pro dva rapery, soprán, tenor a symfonický orchestr, se ukázalo nejsilnější ve své instrumentální složce. Její výrazné rytmičnosti však neodpovídalo nevýrazné rapování Oty Klempíře a Jamese Colea. V případě Colea také působil jako rušivý element jeho silně americký přízvuk. Nedostatky raperů však dokázal vyvážit Dušan Vitázek, který opět předvedl své pěvecké kvality a obdivuhodný hlasový rozsah. Celkově však musím ocenit odvahu inscenátorů uvést na poměry Městského divadla netradičně experimentální dílo, na které běžný divák této scény rozhodně není zvyklý.

Celkové hodnocení: 70%

Městské divadlo Brno: Williamovy SonetyRežie: Igor OndříčekScénografická spolupráce: Jaroslav MilfajtProjekce: Petr Hloušek a Dalibor ČernákSvětelný design: David KachlířDramaturgická spolupráce: Jiří ZávišÚčinkovali: Zdeněk Junák, Petr Štěpán, Viktória Matušovová, Jiří Mach, Lukáš Janota, Vojtěch Blahuta, Aleš Slanina, Michal Isteník, Eliška Skálová, Katarína Ptáčková, Lucie Bergerová, Hana Kováříková, Radka Coufalová, Jana Musilová, Erika Kubálková, Jan Mazák, Marek Kolář, Jan Brožek, Daniel Rymeš, Rastislav Gajdoš, James Cole, Oto Klempíř, Michaela Jančaříková, Dušan Vitázek + Orchestr Městského divadla Brno pod řízením Dana Kalouska a Ars Brunensis Chorus