Don Quijote ožije v baletu na prknech Olomouckého divadla

„Minkusův balet Don Quijote patří k perlám klasického baletu. Pro tento titul jsme se rozhodli především proto, že je prubířským kamenem každého baletního souboru. Ostatně v profesionálních kruzích platí jedno rčení: soubor, který dokáže zatančit Dona Quijota, zvládne zatančit vše. Baletní soubor Moravského divadla je na mimořádně vysoké technické úrovni, a tak snad ve zkoušce ohněm uspěje na výbornou," uvedl umělecký šéf souboru Robert Balogh. „Balet Don Quijote má v sobě španělský temperament, pozitivní energii, živelnost. Své dělá i hudební doprovod. Odborníci tvrdí, že Minkusova kompozice nedosahuje takových kvalit jako balety Prokofjeva nebo Stravinského, ale pro tanečníka je ideální, velmi efektní," říká režisérka a choreografka Hana Vláčilová.

Balet Don Quijote má zajímavou historii. U světoznámého choreografa Maria Petipy si dílo objednal ředitel Carských divadel Stěpan Alexandrovič Gedeonov. Petipa inspirovala epizoda z druhého dílu Cervantesova románu. Hlavním hrdinou není Don Quijote, ale mladí milenci Kitri a Basil, jejichž lásce nepřeje Kitriin otec Lorenzo a bohatý Gamacho. Díky Donu Quijotovi ale nakonec vše dobře dopadne. Hudbu k baletu složil rakouský skladatel Ludwig Minkus. Světová premiéra se konala ve Velkém divadle v Moskvě 14. prosince 1869. Tato verze se však Petipovi nezdála ideální a definitivní – tou se stala až inscenace vytvořená v Mariánském divadle v Petrohradě. Petipa doplnil libreto o několik dalších scén a také nové postavy. Novou moskevskou inscenaci Dona Quijota nastudoval Alexandr Gorský, jehož verze se výrazně lišila od předchozích, což prý Petipa přijal s velkou nelibostí.

Zajímavou historii má i hudební doprovod, nepochází totiž pouze od Minkuse. „Hudební materiál je velmi pestrý. Základ tvoří Minkusova hudba, ta ale byla v dalších inscenacích postupně doplňována čísly od jiných skladatelů, jež si vyžádali jednotliví inscenátoři či interpreti," doplňuje autor hudebního nastudování a dirigent Tomáš Hanák.

Při přípravách nové inscenace vycházela Vláčilová z obou libret, tedy jak z Petipova, tak z Gorského. „Samozřejmě muselo dojít ke zkrácení původní verze, bylo třeba přizpůsobit ji vnímání současného diváka. Dalším důvodem krácení byl i omezený počet členů souboru. Zachovali jsme to, co je nezbytně nutné k odvyprávění příběhu, co musí v inscenaci zůstat," vysvětluje Vláčilová a potvrzuje také, že půjde o klasický balet bez potřeby dílo modernizovat a aktualizovat. „V této věci jsem velmi konzervativní. Asi chápu, že tvůrce má potřebu se nějakým způsobem k dílu vyjádřit, ale já coby divák trpím," shrnula.

Pro Vláčilovou je to po inscenacích Labutí jezero a Spící krasavice další režijní a choreografický počin v Moravském divadle. „Paní Hana Vláčilová je pro mne synonymem klasického baletu v České republice. Jsem moc rád, že se ujala choreografie tohoto náročného titulu," zdůraznil Balogh.

Postavu Basila hraje Ivo Jambor v alternaci s Antonínem Blahutou. „Basil je postava náročná po technické i herecké stránce. Je temperamentní, plný energie, emocionální," říká Jambor. „Působí sebevědomě, je si jistý každým svým krokem a gestem, které udělá," dodává Blahuta a cení si také spolupráce s režisérkou. „Paní Vláčilová je pro mě obrovská osobnost. Je milá, často nám vyhoví a ví, čeho přesně chce dosáhnout i v tom nejmenším detailu." 

Autorem scény je Eduard Přikryl, kostýmy navrhl Josef Jelínek. „Balet se odehrává v několika prostředích – na náměstíčku, v táboře cikánů, taverně i v tajemném lese, kde Don Quijote prožije krásný sen. Všechny diváky bych chtěl co nejsrdečněji pozvat na balet s nádhernými kostýmy, krásnou scénou a úžasnými tanečními výkony celého souboru," dodává Balogh.

Premiéra se uskuteční v pátek 4. listopadu 2016 v 19 hodin.