ROZHOVOR | Heleny Vondráčkové nezveme

EZ: Festival Mezi ploty letos slaví 20. narozeniny. Jak vznikl nápad na jeho pořádání?Před dvaceti lety parta mladých lidí docházela sem do tohohle ústavu za našimi kamarády, kteří byli z řad spisovatelů, výtvarníků, herců a podobně. Byli tady jako pacienti a byli to lidi, kteří tenkrát utíkali před režimem nebo před systémem tehdejší komunistické doby. Takže tady bylo schované takové genius loci. My jsme se s nimi stýkali a pak jsme sem unikali taky. Byl to takový náš svět. (smích)Předtím jsme dělali společně s profesionály různé výstavy – třeba na podporu duševně nemocných výtvarníků. A pak jsem měl jednu z těch výstav v kostele svatého Jiljí na Praze 1. Běžel jsem tam Jílskou ulicí pozdě na vernisáž. Pršelo, byly tam zvací plakáty na Mozart Open a mě v tom běhu Jílskou ulicí napadlo, že bychom mohli udělat divadelní festival. A že by se mohl jmenovat Mezi ploty. To šlo tak jako ráz na ráz. A když jsem tam doběhl a řekl, že by to mohlo být v Bohnicích, tak kluci: „Jé, to je výborný.“Tak jsme se sem (do Psychiatrické léčebny Bohnice – pozn. red.) vydali za tehdejším ředitelem Bašným (psychiatr Zdeněk Bašný – pozn. red.). Měli jsme strach, že nás s tím rovnou vyhodí, ale on řekl, že se mu ten nápad líbí – a tak vznikl první ročník Mezi plotů.EZ: Podle čeho vybíráte účinkující? Máte na to nějaký systém?Nejdřív jsme chtěli vytvořit to, že se sem budou herci, divadla a hudebníci vracet nebo že budou součástí festivalu. Takže nám bylo úplně jedno, kdo přijde. Teda ne úplně jedno, nezvali jsme Heleny Vondráčkové a podobně, ale to, co je nám blízké. V širokém spektru umělců jsme lovili všude možně a tím nám přirozenou cestou vznikla multižánrová přehlídka. Tím, že je to v ústavu, že to má nějaký přesah, tak jsme byli rádi, že nám sem ta divadla vůbec dochází. Nám bylo jedno, jestli to bude pantomima, loutkohra, činohra – a tím samovolně vznikl takový přesah. V současnosti tady máte spektrum různých žánrů od tance, přes poezii, drama, po rokenrol, folk, jazz.ČTĚTE VÍC: https://eurozpravy.cz/kultura/hudba/28335-fotoreportaz-blazni-meli-svatek-tancili-zpivali-a-hrali-divadlo-mezi-ploty/EZ: Platíte vystupujícím za jejich účast?To je benefice. To už bychom nezaplatili – honoráře by stály strašně moc milionů.EZ: Tím, že se festival koná v areálu psychiatrické léčebny, mohou se ho účastnit i pacienti. Jak s vámi spolupracují?Máme tady kapelu Vega, Bohnickou divadelní společnost, Pantomimu SI – to je pantomima neslyšících – nebo mají chráněné dílny. Ale tím, že je to otevřené všem, záleží i na nich samotných, jestli se nám ozvou nebo neozvou. My na to úplně netlačíme – jako že za každou cenu tady musíme mít handicapované umělce – o tom to není. Je to otevřený festival, který neklade nároky na nic víc než na to, co ti lidé umí a co předvedou.EZ: Dostali jste se někdy s léčebnou do nějakého střetu, do problémů?Ne, nic takového. Pro ně je to taky strašně krásná věc, že si každoročně připomínáme, co to je duše, nějakou schopnost komunikace a náhledu na sebe bez jakéhokoliv oddělování, vzájemného osočování – bez toho, co dnes a denně vidíme v televizních zprávách. Tady tím se to snažíme vymazávat.EZ: Jak dlouho trvá příprava festivalu?V podstatě už teď přemýšlíme, co dělat za změny. Není to tak, že by vznikl za týden. Jde o docela namáhavý proces, hlavně při shánění sponzorů – tím člověk tráví většinu času. A k tomu ještě děláme další své projekty, takže to je takový celoroční zápřah. Rozhodně to není tak, že do prosince ležíme.EZ: Jaká vystoupení byste vy osobně návštěvníkům doporučil?Já bych doporučil, aby navštívili celou tuhle akci a aby si pak doporučili sami, protože tu máme víc než sto divadelních a hudebních souborů. Mně se třeba líbí David Koller, mám rád kluky z Vypsaný fixy, nebo tady hrála Ljuba Skořepová. Asi bych se šel podívat i na autorské čtení Arnošta Goldflama, pak by mě zajímalo divadlo Na Zábradlí. Z interpretů je taková moje srdeční záležitost kapela Traband. A tak dále. Je tu plný program docela zajímavých vystoupení.EZ: Zkuste jednou větou říct, co vás jako první napadne, když se řekne „Mezi ploty“.Co mě napadne? Dvacet let festivalu, dvacet let mého života.