Co byl a jak vypadal fraucimor?

Výraz „fraucimor“ pochází z němčiny. V písemných pramenech z období 15. až 17. století ho můžeme najít v řadě významů. Někde se pod tímto výrazem ukrývá prakticky vše, co nějakým způsobem souviselo s ženským světem, jindy zase označuje malou skupinu mladých a svobodných dívek, které dělaly společnost šlechtičnám. V zámožných šlechtických kruzích vlastně fraucimor imitoval skupinu dvorních dam královny. Zejména od konce 16. století musela mít svůj fraucimor každá vážená šlechtična, aby si udržela své společenské postavení. Bez dívek z fraucimoru pak téměř dáma neudělala krok, jednalo se o jakousi formu reprezentace. Fraucimoru byly v zámcích nebo městských palácích vyhrazeny zvláštní pokoje.

Ve fraucimoru se zakládalo nejen na počtu dívek, ale především na jejich původu. Ve fraucimoru královen mohly figurovat pouze dívky z těch nejváženějších a nejbohatších šlechtických rodů, ve fraucimoru těchto rodů pak bývaly šlechtičny nižšího společenského postavení. Pro dívky znamenalo stát se součástí fraucimoru možnost dostat se na vyšší společenskou úroveň, a také jakousi přípravu na samostatný život vážené dámy. Zejména pro chudší šlechtičny byl fraucimor však vrcholem, kterého mohly ve svém životě dosáhnout.

Fraucimor nebyl vůbec levnou záležitostí, právě naopak. Zpravidla muselo být dívkám zajištěno nejen ubytování a stravování, ale také ošacení, které muselo být rozhodně reprezentativní. Také se stalo zvykem, že vznešená dáma vystrojovala dívkám ze svého fraucimoru svatbu, tedy značně nákladnou záležitost. Takto to však vypadalo pouze v těch nejbohatších společenských kruzích. V těch nižších fraucimor vlastně představoval takové lépe vypadající služebnictvo.

Kromě zmíněné reprezentativní funkce měl fraucimor i funkci výchovnou, a to ve všech společenských vrstvách. Dívky přicházely do této skupiny vždy z nižších rodin, a proto se dostaly do zcela nového prostředí. S tím pochopitelně souvisely i jiné zvyklosti, kterým se musely naučit. Dívky se ve fraucimoru prakticky měnily v dámy. Učily se šít a domácím pracím, ale také dobrému vkusu a chování. Dobrým vkusem se rozumí péče o svůj zevnějšek nebo třeba způsob oblékání. V tomto ohledu měla na dívky velký vliv především paní domu. Z některých fraucimorů jsou pak doloženy třeba nejrůznější kosmetické „přípravky“ – vaječně masky na obličej, voňavky, líčidla a oleje na vlasy.

Zmínit je také třeba sociální význam fraucimoru. Někdy chudé šlechtičny díky této skupině pronikly do vyšších společenských vrstev, a mohl jim tak být vybrán i bohatý a vážený ženich. A tak se posunuly výše na společenském žebříčku. Velmi snadno však také dívky mohly klesnout. To když nedodržovaly přísné mravní zásady, které se prakticky rovnaly poloklášternímu způsobu života.

Některé fraucimory fungovaly v podstatě jako dílny, kde se šilo na zakázku. Z písemných pramenů je možné zjistit, že dívky šily závěsy, záclony, polštáře, přikrývky a potahy, nebo vyšívaly ornamenty či rodové znaky na hotové výrobky. Zabývaly se také zdobením šatů drahými kameny a ozdobami ze zlata a stříbra. Z dochovaných účtů je patrné, že dívky musely být velmi šikovné, když jim byly svěřeny luxusní a velmi drahé látky. Samy si však prací nikdy nic nevydělaly, protože šlechtičny coby privilegovaná třída společnosti se nemohly živit řemeslem. To bylo na tehdejší dobu zkrátka nepřípustné.