Vánoce za dob protektorátu. Jak Češi trávili svátky za nelehkých časů

Každý totalitní režim, ať už ten nacistický nebo komunistický, se snažil ze všech sil Vánoce, nejoblíbenější svátky roku, přizpůsobit k obrazu svému a také k ovládnutí masy lidí. A tak kupříkladu nacisté (ale později také komunisté) naprosto potlačili duchovní, tedy původní, význam vánočních svátků. Církev totiž vždy patřila k úhlavním nepřátelům totalitních režimů. Nacisté tak dali Vánocům jakýsi starogermánský ráz. Mezi lidem v okupovaných zemích se to však příliš neujalo a zažívali, alespoň zpočátku, ty pravé Vánoce.

Některé české rodiny již bohužel kolem Vánoc roku 1939 zasáhly nacistické perzekuce, zatýkání nepohodlných osob, zpočátku především z řad odbojářů. Masivní zatýkací akce nastávaly ale spíše až v letech následujících, a tak postupem času v protektorátu trávilo čím dál více lidí vánoční svátky ve vězení nebo v koncentračních táborech, ale také v povinném pracovním nasazení daleko od domova.

Od roku 1924 u nás zakotvila tradice tzv. vánočních stromů republiky, tedy ozdobených stromů na náměstích s charitativním posláním. Nacházela se pod nimi totiž kasička, kam lidé přispívali na dobročinné účely, většinou na potřeby opuštěných dětí. Tyto vánoční stromy se brzy staly nacistům trnem v oku, a to hned z několika důvodů. V názvu této tradice byl totiž odkaz na svobodnou československou republiku. Navíc se totalitní režim snažil zákazem vánočních stromů republiky veřejnosti ukázat, že se všichni lidé pod nacistickou nadvládou mají vlastně dobře, a tak není potřeba podporovat sirotky. V protektorátním ilegálním tisku se k tomu tehdy psalo:

„Stromy tyto svou mravní podstatou příliš připomínaly republiku, a kromě toho se muselo Čechům dát najevo, že ani ve své domovině nesmí pod širým nebem docela nic veřejného pořádat. V četných městech bylo vše pro vztyčení těchto stromů připraveno, avšak všude byl vydán stejný zákaz.“

Stejně k vánočním stromům republiky později přistupovali i komunisté, a tak na dlouhá desetiletí tyto stromy zmizely z českých měst.

O Vánocích roku 1939, prvních za protektorátu, si ještě Češi mohli dát poměrně dost dárků. Prodejci nabízely velké množství zboží, které lidé ještě mohli takřka neomezeně nakupovat, ačkoliv již platil lístkový přídělový systém. Právě ten v dalších letech zapříčinil Vánoce spíše bídné. Nebylo na dárky ani na suroviny pro pečení cukroví, adventní trhy bývaly velmi chudé.

A čím se lidé o Vánocích za časů protektorátu obdarovávali? Dárky bývaly spíše praktické – rukavice, tabák nebo látka na šaty. Se sílící nesvobodou se prosazovaly dárky s jakýmsi vlasteneckým významem. To byly například knihy českých vlasteneckých spisovatelů nebo gramofonové desky stejně smýšlejících hudebníků. Dospělí dostávali pod stromeček díla Boženy Němcové nebo Aloise Jiráska, děti si rozbalily třeba Povídání o pejskovi a kočičce z pera Josefa Čapka, výrazného antifašisty, který za své postoje skončil v koncentračním táboře, kde také zemřel.

Již Vánoce roku 1939 byly ve znamení veřejné nacistické propagandy. A tak se i v českých novinách objevila zpráva o tom, jak tráví Vánoce Adolf Hitler. Postava Vůdce se dostala dokonce také do vánoční koledy: nacisté si přebásnili píseň Tichá noc k obrazu svému.