KOMENTÁŘ | Vánoční výročí bitvy u Trentonu. Tady se psaly dějiny vzniku moderních USA

Tyto události byly vyvrcholením dlouhotrvajícího napětí mezi britskými koloniemi v Severní Americe a metropolí v Londýně. Příčiny revoluce lze nalézt v ekonomických, politických a ideologických faktorech, včetně zdanění bez zastoupení – nové daně nebyly s kolonisty řádně projednány, z pohledu kolonistů šlo o porušování jejich výsad a práv. Svou roli sehrál i vliv osvícenských myšlenek. 

První kontinentální kongres v roce 1774 symbolizoval jednotu kolonií a odpor proti britským opatřením. Cesta k nezávislosti byla plná rozkolů a konfliktů. Ne všichni v koloniích byli jednoznačně přesvědčení, že samostatnost je tou nejlepší cestou a vyčkávali co přinese buducnost. Několik procent lidí také zůstalo věrných britskému panovníkovi a později USA opustili. Do jisté míry tak šlo i o válku občanskou. 

Finální eskalace konfliktu nastala v dubnu 1775 v bitvě o Lexington a Concord, kdy kolonisté poprvé oficiálně bojovali proti britským vojskům. 4. července 1776 pak byla přijata Deklarace nezávislosti, která formálně vyhlásila oddělení kolonií od britského impéria

Z počátku přitom nebylo vůbec jisté, jak válka dopadne. Britové zkoncentrovali velké síly k tomu, aby americkým snahám o nezávislost zabránili. Šlo o největší sílu, kterou dokázali shromáždit v celém 18. století. Pro národní a vlastenecké cítění Američanů šlo o dobu naděje i zoufalství, která zrodila hrdiny, jejich první politické vůdce a položila základy Spojených států amerických a jejich politického systému. 

Jedním z důležitých okamžiků této války byla právě bitva u Trentonu, která nejenže vdechla novou energii do řad povstalců, ale také upevnila pozici George Washingtona jako neotřesitelného vůdce a vojenského velitele. Rok 1776 byl přitom pro americké povstalce velmi obtížný. Po sérii porážek v New Yorku, kde se vylodila ohromná britská armáda, se Kontinentální armáda pod velením George Washingtona stáhla přes řeku Delaware do Pensylvánie. 

Armáda byla demoralizovaná, vyčerpaná a čelila kritickému nedostatku zásob. Přesto Washington věděl, že je nutné zasáhnout – nejen kvůli vojenské strategii, ale také kvůli obnovení důvěry mezi kolonisty, jejichž podpora válce upadala. Rizika byla také značná. Neúspěch mohl znamenat konec povstalecké armády i celé revoluce. Na druhé straně britská armáda a její spojenci, němečtí žoldnéři z Hesensko-Kasselska, kontrolovali strategicky důležité město Trenton v dnešním státě New Jersey. Hesenci byli známí svou disciplínou a bojovou zdatností, ale během vánočních svátků se cítili bezpečně, což vedlo k jistému podcenění hrozby.

V noci z 25. na 26. prosince 1776 se Washington rozhodl provést odvážný tah. Se svými muži překročil zamrzlou a neklidnou řeku Delaware, aby provedl překvapivý útok na Trenton. Tento slavný okamžik vyobrazuje hned několik známých obrazů a malířských pláten, kde Washington překračuje řeku Delaware a stojící na přídi člunu se dívá na druhý břeh, kde se má rozhodnout o tom, zda jeho strategie byla správná či nikoliv. Zároveň měla tato několika malíři zpodobněná vojevůdcovská póza povzbudit jeho vojáky. 

Překročení řeky za extrémních podmínek bylo samo o sobě heroickým výkonem. Ledové kry, prudký proud a mrazivé počasí zpomalovaly postup a ohrožovaly úspěch celé operace. Dva americké oddíly dokonce nebyly schopny řeku překročit, takže Washington měl při útoku pod svým velením pouze 2 400 mužů, což bylo o mnohem méně, než bylo plánováno. 

Armáda po překročení řeky pochodovala 15 km na jih. Když Washingtonova armáda dorazila k Trentonu, jeho jednotky zahájily útok za úsvitu 26. prosince. Hesenští vojáci snížili ostražitost v domnění, že jsou před americkou armádou v bezpečí, a neměli postaveny ani žádné hlídky. Po nečekaném útoku, překvapení a naprosto nepřipraveni, byli rychle poraženi a obklíčeni. Ironií osudu zůstává jedna dochovaná verze událostí, že velitel Hesenců plukovník Johann Gottlieb Rall předtím odmítl britského špeha, který se dozvěděl o plánovaném americkém útoku. Údajně to mělo být proto, že byl uprostřed karetní hry a nevěřil, že by se Američané odvážili pokusit jeho muže přepadnout. Špión se spokojil s předáním vzkazu, ale Rall ho ignoroval.

Intenzivní boj trval jen krátce – přibližně 90 minut. Výsledkem bylo rozhodné vítězství Kontinentální armády a Američanů: 22 Hesenců včetně jejich velitele Ralla padlo, zhruba 900 z nich bylo zajato, zatímco ztráty na americké straně byly minimální. Mělo se jednat o pouhé dva vojáky, kteří zemřeli v důsledku zranění. 

Bitva u Trentonu ukázala nejen Washingtonovu velitelskou schopnost, ale také jeho odhodlání a odvahu zvolit překvapivé řešení. Mnozí jeho současníci by se v té chvíli uchýlili k defenzivě, ale Washington pochopil, že pouze ofenzivní akcí může zvrátit nepříznivý průběh války. Jeho rozhodnutí riskovat a vsadit vše na jednu kartu bylo odvážné a dokázalo inspirovat jak jeho vojáky, tak celý národ.

Bitva u Trentonu tak byla nejen vojenským triumfem, ale také důkazem neochvějného vedení George Washingtona. V době, kdy mnozí pochybovali o jeho schopnostech, dokázal využít jak svou odvahu, tak strategické cítění. Washington, muž známý svou stoickou povahou, zůstával pevný i v největších krizích. Jeho schopnost inspirovat a vést vojáky bez ohledu na těžké okolnosti byla klíčovým faktorem nejen u Trentonu, ale v celé válce za nezávislost. Po bitvě u Trentonu se jeho pověst v očích vojáků i obyčejných kolonistů výrazně upevnila. 

Jedním z nejzajímavějších aspektů bitvy u Trentonu je zmíněná účast německých žoldnéřů z Hesensko-Kasselska na britské straně. Hesenci byli najati britskou vládou, aby podpořili její vojenské operace v Americe. Tato praxe najímání cizích vojáků byla běžná, ale jejich přítomnost na bojišti přidávala konfliktu nový rozměr. Hesenci byli známí svou tuhou disciplínou, ale v Trentonu byli zastihnuti i kvůli pochybení jejich velitele nepřipravení, což vedlo k jejich rychlé porážce.

Vítězství u Trentonu mělo obrovský dopad. Strategicky posílilo morálku americké armády a kolonistů, kteří po dlouhé době zažili vítězný okamžik. Washingtonův odvážný tah navíc přiměl mnoho vojáků prodloužit své smlouvy a přilákal nové rekruty do armády. Z politického hlediska bitva ukázala, že Kontinentální armáda je schopná porazit britské síly, a to i za zdánlivě nepříznivých podmínek. Tento úspěch také posílil důvěru zahraničních spojenců, jako byla Francie, která později poskytla klíčovou pomoc. 

Bitva u Trentonu nebyla jen vojenským střetem, ale i symbolem naděje a odvahy v temných časech. Ukázala, že i malá, odhodlaná armáda může zvítězit nad silnějším protivníkem, pokud má schopného vůdce a pevnou víru ve svůj cíl. Pro George Washingtona i pro celou Ameriku zůstává tento okamžik jedním z nejdůležitějších milníků na cestě ke svobodě. Dopady americké revoluce a války za nezávislost byly značné. Vznikla nová republikánská forma vlády a vytvoření USA, které se staly první moderní demokracií. Revoluce také ovlivnila další revoluční hnutí po celém světě.