S vánočními svátky se pojí jedna rozsahem malá, ale ve svých důsledcích velmi významná bitva, a to nejen pro samotný průběh americké války za nezávislost v rámci které se odehrála. Jedná se o bitvu u Trentonu 26. prosince 1776. Americká válka za nezávislost (1775–1783) představovala rozhodující střet mezi britskou korunou a třinácti americkými koloniemi, které usilovaly o svobodu a samostatnost.
Tyto události byly vyvrcholením dlouhotrvajícího napětí mezi britskými koloniemi v Severní Americe a metropolí v Londýně. Příčiny revoluce lze nalézt v ekonomických, politických a ideologických faktorech, včetně zdanění bez zastoupení – nové daně nebyly s kolonisty řádně projednány, z pohledu kolonistů šlo o porušování jejich výsad a práv. Svou roli sehrál i vliv osvícenských myšlenek.
První kontinentální kongres v roce 1774 symbolizoval jednotu kolonií a odpor proti britským opatřením. Cesta k nezávislosti byla plná rozkolů a konfliktů. Ne všichni v koloniích byli jednoznačně přesvědčení, že samostatnost je tou nejlepší cestou a vyčkávali co přinese buducnost. Několik procent lidí také zůstalo věrných britskému panovníkovi a později USA opustili. Do jisté míry tak šlo i o válku občanskou.
Finální eskalace konfliktu nastala v dubnu 1775 v bitvě o Lexington a Concord, kdy kolonisté poprvé oficiálně bojovali proti britským vojskům. 4. července 1776 pak byla přijata Deklarace nezávislosti, která formálně vyhlásila oddělení kolonií od britského impéria
Z počátku přitom nebylo vůbec jisté, jak válka dopadne. Britové zkoncentrovali velké síly k tomu, aby americkým snahám o nezávislost zabránili. Šlo o největší sílu, kterou dokázali shromáždit v celém 18. století. Pro národní a vlastenecké cítění Američanů šlo o dobu naděje i zoufalství, která zrodila hrdiny, jejich první politické vůdce a položila základy Spojených států amerických a jejich politického systému.
Jedním z důležitých okamžiků této války byla právě bitva u Trentonu, která nejenže vdechla novou energii do řad povstalců, ale také upevnila pozici George Washingtona jako neotřesitelného vůdce a vojenského velitele. Rok 1776 byl přitom pro americké povstalce velmi obtížný. Po sérii porážek v New Yorku, kde se vylodila ohromná britská armáda, se Kontinentální armáda pod velením George Washingtona stáhla přes řeku Delaware do Pensylvánie.
Armáda byla demoralizovaná, vyčerpaná a čelila kritickému nedostatku zásob. Přesto Washington věděl, že je nutné zasáhnout – nejen kvůli vojenské strategii, ale také kvůli obnovení důvěry mezi kolonisty, jejichž podpora válce upadala. Rizika byla také značná. Neúspěch mohl znamenat konec povstalecké armády i celé revoluce. Na druhé straně britská armáda a její spojenci, němečtí žoldnéři z Hesensko-Kasselska, kontrolovali strategicky důležité město Trenton v dnešním státě New Jersey. Hesenci byli známí svou disciplínou a bojovou zdatností, ale během vánočních svátků se cítili bezpečně, což vedlo k jistému podcenění hrozby.
V noci z 25. na 26. prosince 1776 se Washington rozhodl provést odvážný tah. Se svými muži překročil zamrzlou a neklidnou řeku Delaware, aby provedl překvapivý útok na Trenton. Tento slavný okamžik vyobrazuje hned několik známých obrazů a malířských pláten, kde Washington překračuje řeku Delaware a stojící na přídi člunu se dívá na druhý břeh, kde se má rozhodnout o tom, zda jeho strategie byla správná či nikoliv. Zároveň měla tato několika malíři zpodobněná vojevůdcovská póza povzbudit jeho vojáky.
Překročení řeky za extrémních podmínek bylo samo o sobě heroickým výkonem. Ledové kry, prudký proud a mrazivé počasí zpomalovaly postup a ohrožovaly úspěch celé operace. Dva americké oddíly dokonce nebyly schopny řeku překročit, takže Washington měl při útoku pod svým velením pouze 2 400 mužů, což bylo o mnohem méně, než bylo plánováno.
Armáda po překročení řeky pochodovala 15 km na jih. Když Washingtonova armáda dorazila k Trentonu, jeho jednotky zahájily útok za úsvitu 26. prosince. Hesenští vojáci snížili ostražitost v domnění, že jsou před americkou armádou v bezpečí, a neměli postaveny ani žádné hlídky. Po nečekaném útoku, překvapení a naprosto nepřipraveni, byli rychle poraženi a obklíčeni. Ironií osudu zůstává jedna dochovaná verze událostí, že velitel Hesenců plukovník Johann Gottlieb Rall předtím odmítl britského špeha, který se dozvěděl o plánovaném americkém útoku. Údajně to mělo být proto, že byl uprostřed karetní hry a nevěřil, že by se Američané odvážili pokusit jeho muže přepadnout. Špión se spokojil s předáním vzkazu, ale Rall ho ignoroval.
Intenzivní boj trval jen krátce – přibližně 90 minut. Výsledkem bylo rozhodné vítězství Kontinentální armády a Američanů: 22 Hesenců včetně jejich velitele Ralla padlo, zhruba 900 z nich bylo zajato, zatímco ztráty na americké straně byly minimální. Mělo se jednat o pouhé dva vojáky, kteří zemřeli v důsledku zranění.
Bitva u Trentonu ukázala nejen Washingtonovu velitelskou schopnost, ale také jeho odhodlání a odvahu zvolit překvapivé řešení. Mnozí jeho současníci by se v té chvíli uchýlili k defenzivě, ale Washington pochopil, že pouze ofenzivní akcí může zvrátit nepříznivý průběh války. Jeho rozhodnutí riskovat a vsadit vše na jednu kartu bylo odvážné a dokázalo inspirovat jak jeho vojáky, tak celý národ.
Bitva u Trentonu tak byla nejen vojenským triumfem, ale také důkazem neochvějného vedení George Washingtona. V době, kdy mnozí pochybovali o jeho schopnostech, dokázal využít jak svou odvahu, tak strategické cítění. Washington, muž známý svou stoickou povahou, zůstával pevný i v největších krizích. Jeho schopnost inspirovat a vést vojáky bez ohledu na těžké okolnosti byla klíčovým faktorem nejen u Trentonu, ale v celé válce za nezávislost. Po bitvě u Trentonu se jeho pověst v očích vojáků i obyčejných kolonistů výrazně upevnila.
Jedním z nejzajímavějších aspektů bitvy u Trentonu je zmíněná účast německých žoldnéřů z Hesensko-Kasselska na britské straně. Hesenci byli najati britskou vládou, aby podpořili její vojenské operace v Americe. Tato praxe najímání cizích vojáků byla běžná, ale jejich přítomnost na bojišti přidávala konfliktu nový rozměr. Hesenci byli známí svou tuhou disciplínou, ale v Trentonu byli zastihnuti i kvůli pochybení jejich velitele nepřipravení, což vedlo k jejich rychlé porážce.
Vítězství u Trentonu mělo obrovský dopad. Strategicky posílilo morálku americké armády a kolonistů, kteří po dlouhé době zažili vítězný okamžik. Washingtonův odvážný tah navíc přiměl mnoho vojáků prodloužit své smlouvy a přilákal nové rekruty do armády. Z politického hlediska bitva ukázala, že Kontinentální armáda je schopná porazit britské síly, a to i za zdánlivě nepříznivých podmínek. Tento úspěch také posílil důvěru zahraničních spojenců, jako byla Francie, která později poskytla klíčovou pomoc.
Bitva u Trentonu nebyla jen vojenským střetem, ale i symbolem naděje a odvahy v temných časech. Ukázala, že i malá, odhodlaná armáda může zvítězit nad silnějším protivníkem, pokud má schopného vůdce a pevnou víru ve svůj cíl. Pro George Washingtona i pro celou Ameriku zůstává tento okamžik jedním z nejdůležitějších milníků na cestě ke svobodě. Dopady americké revoluce a války za nezávislost byly značné. Vznikla nová republikánská forma vlády a vytvoření USA, které se staly první moderní demokracií. Revoluce také ovlivnila další revoluční hnutí po celém světě.
Související
Vánoční příměří je dnes už nereálný koncept. Lidé sice potřebují klid, válčení se ale radikálně změnilo
Bratrství je silné slovo, ale slabý kompas. Babiš si rozumí s Ficem a Orbánem, důležitější jsou Němci
komentář , bitva u Trentonu (26.12.1776) , historie , USA (Spojené státy americké) , válka , George Washington (prezident USA)
Aktuálně se děje
před 40 minutami
V Česku se potvrdilo další ohnisko ptačí chřipky
před 2 hodinami
Zelenskyj i Putin chtějí ukončit válku na Ukrajině, prohlásil Trump
Aktualizováno před 2 hodinami
Nebezpečné počasí hrozí už dnes večer. Výstraha se týká celé ČR
před 3 hodinami
Trump měl na telefonu Putina. Hovor byl dobrý a produktivní, tvrdí šéf Bílého domu
před 4 hodinami
Vážná nehoda na Benešovsku. Na místě hořelo
před 4 hodinami
Smrt Bardotové zasáhla i české politiky. Ozvali se Babiš či Klempíř
před 5 hodinami
Příměří u jaderné elektrárny v Záporoží. Začaly kritické opravy vedení
před 6 hodinami
Muž s nožem v Budějovicích vyhrožoval kolemjdoucím. Policista ho zpacifikoval
před 7 hodinami
Francie oplakává Bardotovou. O dojmy se podělil i prezident Macron
před 8 hodinami
Lavrov promluvil o úmyslech Moskvy a varoval Evropany
před 10 hodinami
Hazard, jaký se nevidí. Žena v Krkonoších bruslila na tenkém ledu i s kočárkem
před 11 hodinami
Zemřela ikonická herečka Brigitte Bardotová
před 11 hodinami
Turek se nevzdává. Pavel by měl dodržet svá slova, říká poslanec
před 12 hodinami
Zimní počasí na přelomu roku. Napadnout mohou desítky centimetrů sněhu
před 13 hodinami
Trump přivítá Zelenského. Zbývá deset procent a plán bude hotový, tvrdí Kyjev
před 14 hodinami
Anonym vyhrožoval střelbou v teplickém obchodním domě. Policie po něm pátrá
před 15 hodinami
Předpověď počasí: Poslední týden roku bude ve znamení pravé zimy
včera
"Zelenskyj nemá nic, dokud to neschválím." Trump dal jasně najevo, kdo rozhoduje o válce na Ukrajině
včera
Obrana za miliardy. Polsko se opevňuje před Ruskem, staví dračí zuby i protidronové bariéry
včera
Rusko válkou ničí samo sebe. Chytilo se do své vlastní ekonomické pasti
Ruská federace se s blížícím se čtvrtým rokem plnohodnotné invaze na Ukrajinu potýká s nečekaným vedlejším efektem své válečné politiky. Regiony bohaté na energetické suroviny, které tvoří hospodářskou páteř země, totiž doplácejí na konflikt nejvyššími lidskými i ekonomickými ztrátami. Kreml proměnil odlehlé oblasti v zásobárnu vojáků i peněz, čímž však paradoxně ohrožuje průmyslová odvětví, která Putinovu agresi financují.
Zdroj: Libor Novák