Nesmí k nim rodina ani právník. Čína staví detenční centra na mučení vězňů

Tato zařízení, vybavená měkkým polstrováním a nepřetržitým dohledem, byla původně určena pouze pro členy Komunistické strany, nyní se však jejich cílová skupina rozšířila na širokou veřejnost.

Kampaň proti korupci, kterou Si zahájil po svém nástupu k moci v roce 2012, si klade za cíl upevnit jeho kontrolu nad stranou i armádou. Během třetího funkčního období se tato iniciativa stala trvalou součástí jeho autoritářského režimu. Kromě členů strany nyní systém postihuje podnikatele, pracovníky ve zdravotnictví, školství a dalších veřejných sektorech, což vyvolává obavy z dalšího posilování státního dohledu.

Nový systém liuzhi navazuje na dřívější metody tajného zadržování, známé jako "shuanggui", které byly kritizovány za mučení a vynucené doznání. Ačkoliv byla praxe shuanggui v roce 2018 zrušena, její prvky byly začleněny do legislativy prostřednictvím nového Národního dozorčího výboru (NSC).

Ten byl založen jako součást ústavních reforem, které zároveň umožnily Si Ťin-pchingovi neomezenou vládu. NSC sloučí pravomoci stranické disciplinární komise s protikorupčními složkami vlády, což mu dává pravomoc nad celým veřejným sektorem.

Liuzhi centra, často budovaná podle jednotných standardů, mají zajistit bezpečnost zadržených a minimalizovat riziko sebevražd. Zadržovací místnosti jsou vybaveny polstrovanými stěnami, zaobleným nábytkem a speciálními sanitárními zařízeními, které brání pokusům o sebepoškození. Přestože má být systém regulován zákonem, často dochází ke zneužívání pravomocí, mučení a psychickému tlaku na zadržené, aby se přiznali k trestné činnosti.

Zadrženým je například nařizováno sedět bez pohybu až 18 hodin denně, přičemž jakýkoliv náznak úlevy je tvrdě trestán. Svědectví některých bývalých zadržených popisují intenzivní psychický nátlak, halucinace a drastické úbytky váhy. V některých případech jsou zadržováni i rodinní příslušníci podezřelých, aby na ně byl vyvíjen další tlak.

Od roku 2018 se systém liuzhi rozšířil daleko za původní hranice stranických struktur. Do zadržení byli zahrnuti i soukromí podnikatelé a významné osobnosti, jako miliardář Bao Fan nebo bývalý fotbalista Li Tie, který byl nedávno odsouzen na 20 let za korupci.

Statistiky naznačují dramatický nárůst počtu zadržených ve srovnání s obdobím shuanggui, přičemž v některých regionech se počet zadržených zdesetinásobil.

Kritici tvrdí, že tento systém spíše posiluje totalitní kontrolu, než že by skutečně bojoval proti korupci. Objevují se obavy, že místní úřady využívají systém k extorzi finančních prostředků od podnikatelů, což by mohlo vést k vážným dopadům na čínskou ekonomiku.

Navzdory některým legislativním návrhům na úpravy systému, jako je prodloužení maximální doby zadržení z šesti na osm měsíců, chybí v návrzích klíčová opatření, například zajištění přístupu k právnímu zastoupení. Kritici varují, že podmínky v detenčních centrech podkopávají základní lidská práva a vytvářejí prostředí, kde je obtížné rozlišit pravdivá přiznání od těch vynucených.

Systém liuzhi se stal symbolem rostoucí kontroly Komunistické strany nad všemi aspekty čínské společnosti, přičemž jeho dopady a další vývoj zůstávají předmětem pozornosti mezinárodního společenství.