KOMENTÁŘ | Fico námluvami s Putinem riskuje. Jde o pověst Slovenska

Slovenský premiér Robert Fico pravděpodobně nepřicestoval do Moskvy pouze „políbit prsten“ Vladimiru Putinovi, jak by mohli naznačovat kritici jeho cesty. Podle dostupných informací nabídl ruskému prezidentovi možnost uspořádání mírových jednání mezi Ruskem a Ukrajinou na neutrální půdě Slovenska. „Když k tomu přijde, tak proč ne? Protože Slovensko z našeho pohledu udržuje neutrální postavení,“ prohlásil Putin po jednání.

Fico dorazil do Kremlu v neděli a jeho schůzka s ruským prezidentem okamžitě vyvolala vlnu spekulací. Hlavní očekávání se soustředila na otázky energetiky, především na tranzit zemního plynu přes Ukrajinu do Evropy. Tyto předpoklady potvrdila i oficiální prohlášení z Moskvy, která zdůraznila, že rozhovory se týkaly „vzájemných vztahů obou zemí a energetických otázek, zejména tranzitu plynu“.

Zda Fico skutečně aspiruje na roli mírotvůrce nebo šlo především o pragmatické vyjednávání v oblasti energetiky, zůstává zatím nejasné. Jisté je, že jeho návštěva v Kremlu vysílá do Evropy silný diplomatický signál – ať už směrem k obnově dialogu, nebo k upevnění obchodních vazeb s východem.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už dříve prohlásil, že „po společné diskuzi v Bruselu za přítomnosti všech lídrů členských zemí Evropské unie už ho nic nepřekvapuje“. Jeho slova, která citoval i server EuroZprávy.cz, nyní získávají na aktuálnosti v kontextu posledních kroků slovenského premiéra Roberta Fica.

Zdálo se, že vztahy mezi Slovenskem a ostatními členskými státy Evropské unie už nemohou dosáhnout hlubšího bodu mrazu. Fico ale opět dokázal, že mohou. Jeho návrh uspořádat mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou na slovenské půdě tento fakt jen podtrhuje.

Existuje silné podezření, že slovenský premiér o tomto kroku neinformoval své evropské partnery a jednal samostatně. Fico si tuto iniciativu zřejmě nechal pro sebe, aniž by ji představil svým spojencům nebo hledal jejich podporu. Tento postup potvrzuje obraz slovenského lídra jako solitéra, který je ochoten riskovat další izolaci své země na evropské politické scéně.

Zda jde o promyšlenou diplomatickou hru nebo o jednostranný manévr s omezeným dosahem, ukážou až další kroky Bratislavy a reakce evropských partnerů. Jisté však je, že Ficova cesta do Moskvy a jeho návrh na konání mírových rozhovorů vyvolávají na Západě více otázek než odpovědí.

Lídři nejsilnějších evropských zemí – francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz – se dosud s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Kremlu osobně nesetkali. Oba se omezili pouze na telefonické hovory, které následně popsali jako mimořádně náročné a frustrující. V kontextu této diplomatické zdrženlivosti působí Ficova návštěva v Moskvě jako výrazný kontrast.

Zdá se, že Moskva je ochotná otevřít své dveře spíše těm zemím, které jsou zranitelnější vůči ruským hybridním operacím a jejichž politické elity vykazují vůči Kremlu větší vstřícnost. Návštěvy Roberta Fica a maďarského premiéra Viktora Orbána tuto teorii jen potvrzují. Oba státníci byli v Kremlu přijati s otevřenou náručí, což vysílá jasný signál jak směrem k Západu, tak k jejich domácím voličům.

Slovensko a Maďarsko jsou státy s hlubokými společenskými rozpory ohledně vztahu k Rusku a válce na Ukrajině. Tyto tenze se pravidelně promítají do vnitropolitických debat a volebních výsledků. Jak poznamenal server EuroZprávy.cz, Ficovy kroky nesměřují ani tak k dosažení skutečného míru na Ukrajině, ale spíše k posílení jeho domácí politické pozice a získání podpory proruské části voličů.

Ficova návštěva Kremlu tak může být chápána méně jako upřímná snaha o diplomatické řešení konfliktu a více jako strategický tah na domácím politickém poli. Zda se mu tento krok vyplatí i na mezinárodní scéně, zůstává otázkou. Evropská unie i další západní partneři budou bezpochyby jeho kroky pozorně (a velmi kriticky) sledovat.

Slovenský premiér Fico si možná představuje, že může sehrát klíčovou roli v ukončení krvavého konfliktu na Ukrajině, který Rusko rozpoutalo v únoru 2022. Realita je však jiná – Bratislava nemá páky na řešení globálních krizí. Naopak, Ficovy kroky mohou v konečném důsledku přilít olej do ohně v už tak vypjaté situaci.

Zatímco Fico podniká svou vlastní diplomatickou misi, svět s napětím sleduje budoucí směřování Spojených států, kde republikánský kandidát Donald Trump slibuje rázný přístup k ukončení konfliktu. Spojené státy mají nesrovnatelně větší vliv na globální politiku než Slovensko, jehož diplomatické možnosti končí prakticky v bruselských jednacích sálech.

Ficovy aktivity mimo rámec EU a NATO tak spíše nahrávají Putinově strategii destabilizace a rozdělení evropské jednoty. Slovensko mohlo hrát významnější roli, kdyby se pevně postavilo za Ukrajinu a konsolidovalo své postavení uvnitř západního bloku. Místo toho Fico riskuje nejen izolaci své země, ale i její reputaci mezi tradičními spojenci.

Je nepravděpodobné, že by jakákoli mírová jednání iniciovaná Ficem získala podporu západních lídrů. Stejně skeptická bude i ukrajinská strana, která si dobře uvědomuje premiérovy proruské postoje. Pro Kyjev by bylo krajně nevýhodné jednat pod Ficovým zprostředkováním, když jeho sympatie k Moskvě nejsou žádným tajemstvím.

Slovensko se tak nebezpečně přibližuje roli pouhého „vyjednávacího čipu“ v rukách Kremlu. Moskva si je dobře vědoma toho, jak využít Ficovy ambice k rozklížení evropské jednoty. Fico působí jako jakýsi „dvojitý agent“ – ovšem bez potřebné nenápadnosti a diplomatického umu. Jeho vystupování připomíná spíše otevřenou spolupráci s režimem, který se bez skrupulí dopouští válečných zločinů a porušuje mezinárodní právo.

Nedávné tragické sestřelení civilního letadla nad Kazachstánem, ke kterému došlo během víkendu, jen podtrhuje cynismus a brutalitu režimu, se kterým Fico tak ochotně jedná. Jeho kroky nepřinášejí Slovensku uznání ani respekt – pouze hlubší izolaci a rostoucí pochybnosti ze strany jeho evropských partnerů.