Maria Sibylla Merianová: Žena, která se postavila společnosti, měla netradiční koníček

Maria Sibylla Merianová přišla na svět dne 2. dubna roku 1647 ve Frankfurtu nad Mohanem jako dcera švýcarského mědirytce a vydavatele Mathiase Meriana staršího a jeho manželky Johanny Sibylly Merianové, rozené Heimové. Její otec byl již tehdy starší padesáti let, a byl známým a uznávaným mědirytcem takřka v celé Evropě. Jeho dílna proslula zejména rytinami měst. Zemřel však pouhé tři roky po narození své dcery Marie. Vdova Johanna si zakrátko našla nového manžela, vdovce Jacoba Marrela, který byl rovněž umělcem jako její první muž. Jacob Marrel působil jako rytec, malíř a obchodník s uměleckými předměty. Protože i Mariiny bratři, Mathias mladší a Caspar Merianovi, šli v otcových stopách a stali se rytci a malíři, vyrůstala dívka v umělecky založené rodině, což na ní pochopitelně mělo značný vliv. A tak není divu, že se Maria Sibylla také později vydala na uměleckou dráhu. Její nevlastní otec jí naučil kreslit a malovat, a také vyrábět umělecké rytiny. Vzal k sobě do učení Johanna Andrease Graffa, budoucího manžela své nevlastní dcery.

Do oblasti umění a entomologie Marie Sibylla Merianová poprvé pronikla v roce 1653, když její bratři pracovali na ilustracích k dílu Přírodní dějiny hmyzu od Jana Jonstona. Tehdy Marii zarazilo, že bratři nezobrazují hmyz podle živých předloh, ale už podle existujících ilustrací. A právě proto začala hmyz sledovat, sbírat a studovat. Jak si sama zapsala: „Již od mládí jsem se zabývala studováním hmyzu. Začala jsem s bourcem morušovým ve svém rodném městě, Frankfurtu nad Mohanem. Poté jsem si všimla mnohem krásnějších motýlů a můr, v něž se proměňovaly jiné druhy housenek. To mě vedlo k tomu, že jsem sbírala všechny housenky, které se mi podařilo najít, abych studovala jejich metamorfózy. A také jsem musela zapracovat na svém malířském umění, abych je mohla zachycovat v jejich přirozeném prostředí a ve skutečných barvách.“ Na dívku 17. století měla Merianová opravdu netradiční zájmy.

V roce 1665 se Maria Sibylla provdala za již zmíněného Johanna Andrease Graffa. Zanedlouho se jim narodila dcerka Johanna Helena, a manželé se po pěti letech po sňatku odstěhovali do Norimberka. Zde se začala Marie Sibylla věnovat umění intenzivněji, a dokonce k sobě vzala do učení několik dívek. V letech 1675 až 1680 vydala díky svému muži třídílné dílo s názvem Blumenbuch, tedy sbírku vyobrazení květin, na kterých se tu a tam objevil motýl nebo housenka. Mezi lety 1679 až 1683 pak vyšly dva díly s názvem Housenky, Podivuhodné proměny housenek a jejich zvláštní rostlinná strava nakreslené v jejich přirozeném prostředí a vyryté v mědi. Každý díl obsahoval padesát mědirytin, tedy padesát druhů motýlů a můr ve všech vývojových fázích. Motýli a můry jsou zachycené na květinách, přičemž si dala umělkyně velký pozor, aby daný druh umístila k rostlině, kterou se živí. Každá mědirytina také byla doplněna popisem pozorování, a jedná se tak vlastně o umělecké, ale i odborné dílo. V některých případech se Marii při pozorování podařilo od sebe odlišit samečka a samičku, nebo identifikovat určité zvláštnosti u jednotlivých druhů. Jedná se o dílo velice precizní.

Maria Sibylla Merianová nebyla jedinou ženou v 17. století, která umělecky znázorňovala rostliny a hmyz. Byla však jediná, která hmyz chovala, pozorovala a podle toho zakreslovala, a proto ji můžeme skutečně nazvat entomoložkou. Stále však zůstávala především manželkou, matkou a hospodyní, a nepronikla do prostředí tehdejších učenců. V roce 1699 se však vydala spolu se svou dcerou a jejím manželem, obchodníkem Jacobem Heroldem, do Surinamu. Zde se velmi intenzivně věnovala studiu hmyzu a rostlin. Její pozorování po několika letech vyšlo knižně pod názvem Metamorfózy surinamského hmyzu. Tímto dílem se navždy zapsala do dějin entomologie. Obsahuje šedesát mědirytin, které zobrazují i do té doby neznámé druhy hmyzu.