Dnes zažíváme pravý opak. Nejkrutější zima u nás udeřila před 95 lety

Extrémní počasí

Tak krutou zimu nikdo nečekal. Dvacátá léta minulého století se nesla ve znamení teplých zim. Počátkem roku 1929 ovšem napadlo velké množství sněhu a teploty klesly hluboko pod bod mrazu. Dlouho se neoteplovalo, sněžení neustávalo. Nejhůře zima projevila svou sílu v únoru – to padalo nejvíce sněhu i teplotních rekordů. Nejchladněji bylo, a to vůbec za celou dobu měření teplot v dějinách, dne 11. února 1929 ve Stecherově mlýně u Litvínovic na Českobudějovicku (tehdejší měřící meteorologické stanici), kde se naměřilo přesně 42,2 stupně pod nulou! Během února také neustále přibývalo sněhu. I v Praze ho napadlo přes 30 centimetrů, v jednu chvíli zde dokonce ležela sněhová pokrývka o mocnosti 45 centimetrů. Na horách bylo sněhu pochopitelně ještě mnohem víc, někteří doboví kronikáři se zmiňovali až o 4 metrech sněhu. Toho neubývalo po dlouhé týdny, stejně jako mráz vydržel až do konce března.

Kalamitní stav

Extrémně chladné počasí s sebou přineslo mnohé komplikace. Každodenní život všech občanů se změnil. Uhlí zamrzlo, nebylo čím topit. Zamrzaly i vodovody a plynovody, praskaly okapy a střechy na domech, koleje na železnici. Dne 10. února 1929 kvůli tomu vykolejil rychlík mezi Brnem a Přerovem. Další vlaky nabíraly mnohahodinová zpoždění, některé nevyjely vůbec. Železničáři odpadávali jeden po druhém. Buď onemocněli chřipkou, nebo si léčili omrzliny. Přerušeno bylo dopravní i telefonické spojení, některá místa v republice zůstala zcela odříznuta od okolního světa. Zejména horské oblasti zapadly sněhem tak, že se zde lidé z domů i vesnic museli prakticky vyhrabat. Ministerstvo školství nařídilo na několik týdnů uzavřít školy. Nejenom, že ve školních budovách chybělo topivo, ale děti se do nich většinou ani nemohly dostat, protože přístupové cesty pokryly hluboké závěje.

Umírali lidé i zvířata

Krutá zima si v prvních třech měsících roku 1929 vyžádala mnohé lidské i zvířecí životy. Dobové noviny i kroniky se zmiňují o konkrétních lidských i zvířecích obětech mrazu. Zemřelo několik železničářů, kteří se snažili obnovit provoz na tratích. Někteří z nich byli nalezeni zmrzlí a zapadlí pod hromadou sněhu až po několika dnech. Na Českobudějovicku přinesl denní tisk zprávu o jednom muži, který umrzl ve svém domě, a to sedící u stolu. Tak ho našli sousedé jako kus ledu a nemohli ho ani odlepit od nábytku. Z Choceňska pochází zpráva o umrzlém obuvníkovi, který šel v noci z hasičského plesu, ovšem domů už nedorazil. Druhý den byl nalezen umrzlý ve sněhové závěji. V Olomouci byl zaznamenán případ umrzlého vojáka stojícího přes noc na stráži, z Opavy se dochovalo hlášení o zmrzlém miminku v kočárku. 

V novinách se objevovaly i články o zmrzlých dětech, které většinou zabila zima, když šly do školy nebo z ní. Ti školáci, kteří měli štěstí, utrpěli jenom omrzliny. Za jediný den v únoru 1929 bylo kupříkladu v brněnské nemocnici ošetřeno hned 65 žáků, kteří omrzli ráno cestou do školy. Omrzliny trápily také již zmíněné železničáře, ale i dělníky a další pracovníky trávící čas venku. Jako ochrana proti mrazu se tak zavedla zvláštní chránítka na uši, o nichž informuje několik dobových novin, a to často s dovětkem, že tato chránítka velice rychle mizí z pultů obchodů. Z Prahy ze dne 6. února 1929 pochází zpráva o velkém počtu pacientů ošetřovaných na místní klinice kvůli omrzlým uším – za den jich bylo pětadvacet.

Mráz trápil kromě lidí také zvířata. V lesích a na polích myslivci každým dnem počítali zmrzlé kusy divoké zvěře. Zvířata umírala chladem, ale také hladem, protože jim zamrzl zdroj potravy i vody. Mráz zabíjel především drobné ptactvo, dle dobových kronikářů „ptáci padali mrtví z nebe“. V novinách se zase psalo, že za jediný den se v Praze nasbírala plná nůše zmrzlých ptáků. Zmrzal také dobytek v chlévech, i domácímu zvířectvu neměli lidé co dát k snědku, zamrzlo jim totiž uskladněné krmivo.

Mrazy polevily až na konci března 1929. Ovšem lidé se záhy museli vypořádat s dalším problémem, a to neúrodou způsobenou právě dlouhou a krutou zimou.