Jak dál v boji s koronavirem? Profesor zpochybnil přínos drakonických opatření

Čas čelit realitě

"Je čas čelit realitě," konstatují Osterholm a Olshaker. Tvrdí, že nejen Spojené státy urgentně potřebují jednotnou strategii založenou na nejlepších vědeckých poznatcích o zastavování nemocí jako covid-19, zkušeností s potlačováním viru v Číně, Singapuru a Hongkongu, stejně jako realistických odhadech lidských a ekonomických obětí zvoleného postupu.

Pokud se vydáme cestou nekonečné série krátkodobých akčních opatření, náš způsob života nepřežije, varují profesor a dokumentarista. Ptají se, čeho vlastně mají dosáhnou příkazy k omezené karanténě a domácí izolaci. Odpovídají, že cílem je zjevně "narovnat křivku" a zabránit kolapsu již tak zahlceného zdravotnictví.

Zajištění schopnosti nadále poskytovat péči přílivu pacientů s covid-19 a zároveň běžně léčit i další pacienty a chránit zdravotnický personál je hlavní faktor při zmírňování dopadů na lidi postižené koronavirem i dalšími nemocemi, tvrdí Osterholm a Olshaker. Pokládají otázku, jak toho dosáhnout.

Podle lékaře a dokumentaristy není zřejmé, co bude následovat po několika týdnech zákazu běžných aktivit, zda politici vyhlásí další zákazy, jak dlouho je možné udržovat obyvatelstvo doma a zda tato opatření vůbec povedou k výraznému rozdílu.

Osterholm a Olshaker odkazují na drakonická opatření v Číně a Itálii, která měla šíření covid-19 zastavit. "Ale jak a kdy se tyto dvě země vrátí k normálnímu životu? A až tak učiní, přijde velká druhá vlna případů? Pokud se tak stane, měly by (opatření) prostě mechanicky zopakovat?" tážou se autoři komentáře.         

Spojené státy, kde se blíží možné vydání federálního zákazu vycházení, stojí před pomyslným rozezvučením obřího zvonu, o kterém nikdo neví, jak se dá umlčet, varují profesor a dokumentarista. Zdůrazňují, že například nemáme spolehlivá data o reálném dopadu uzavírání škol na šíření covid-19. Jako příklad dávají Hongkong a Singapur, velké městské státy, které postihla epidemie na svém začátku a které se snažily reagovat rychle.

Zatímco Hongkong školy uzavřel, Singapur nikoliv, a přesto v míře šíření nemoci nebyl velký rozdíl, vyzdvihují Osterholm a Olshaker. Připomínají, že druhotným efektem uzavření škol je ale tvrdý dopad na ty, kteří si mohou nejméně dovolit nechodit do práce a starat se doma o děti, nehledě na otázku, co se zdravotníky, hasiči, policisty, údržbáři, řidiči a dalšími klíčovými zaměstnanci, kteří děti mají - rozsah problému je pak zřejmý.  

Se střízlivou studií možných strategií boje s covid-19 přišli vědci z londýnské Imperial College, poukazují profesor s dokumentaristou. Vysvětlují, že zahrnuje tři scénáře - zmírňování v podobě narovnávání křivky, potlačování v podobě dlouhodobé karantény a volný průběh, tedy ponechání přirozeného šíření viru.

Studie také modeluje počty nakažených a mrtvých pro každý z uvedených postupu a hlavní poselství zní, že podstatné omezení počtu vážných případů a úmrtí by si žádalo téměř absolutní zákaz pohybu, dokud nebude účinná vakcína, upozorňují Osterholm a Olshaker. Dodávají, že ta ale přijde nejdříve za 18 měsíců.

Izolace rizikových, návrat k normálu

"Představte si dopad uzavření úřadů, škol, dopravy, restaurací, hotelů, obchodů, divadel, koncertních síní, sportovních akcí a dalších událostí na dobu neurčitou a ponechání všech navázaných pracovníků v nezaměstnanosti, na podpoře," pokračují lékař a dokumentarista. Obávají se, že to by dlouho před příchodem vakcíny či vzniku kolektivní imunity vyústilo nikoliv v ekonomickou depresi, ale totální kolaps hospodářství a bezpočet navždy zaniklých pracovních míst.

Není možné nechat všechny doma a nadále produkovat a distribuovat základní zboží potřebné k zajištění života a boje s nemocí, deklarují Osterholm s Olshakerem. Konstatují, že jsme sice v neznámé situaci, ale za nejlepší alternativu považují umožnit těm, u kterých je nízké riziko závažného průběhu nemoci, pracovat, obchodovat, zajišťovat výrobu a fungování společnosti a souběžně s tím doporučit vysoce ohroženým jedincům chránit se skrze fyzickou izolaci.

Zároveň musí dojít k co nejrapidnějšímu navýšení kapacit zdravotnictví, konstatují lékař a dokumentarista. Věří, že takovýto plán může vést k postupnému zisku kolektivní imunity, aniž by došlo ke zničení finančních struktur, od kterých se odvíjejí naše životy.  

Brzy můžeme zjistit, že pokusy rozprostřít nákazu a držet křivku v rozumné normě nefungují, upozorňují Osterholm a Olshaker. Deklarují, že pak nezbude než čekat na vědecké či přirozené vysvobození a začít vracet věci do normálu při nejlepší možné ochraně vysoce ohrožených.

Musíme si ale přiznat, že bez ohledu na to, co učiníme, někteří lidé onemocní, někteří zemřou a zdravotnictví bude zahlceno, tvrdí profesor a dokumentarista. Zdůrazňují, že možnosti nejsou černobílé a je třeba určit, jaký stupeň šedi zvolíme a aplikujeme. "Dostaneme se z toho, ale tvrdé a bolestivé volby jsou nevyhnutelné," uzavírají autoři svůj komentář.