NÁZOR: Čína? Její skutečný vliv upadá, tvrdí politologové. Zmiňují i Česko

Fanfáry utichly

Mnoho bylo napsáno o otřesech vyvolaných založením kontroverzní obranné aliance Austrálie, Velké Británie a Spojených států (AUKUS) a jejích dopadech na Francii a transatlantické spojenectví, konstatují politologové. Upozorňují, že méně pozornosti je již věnováno důsledkům pro Čínu a její reakci na pakt, který je proti ní zaměřen.

Stejně tak reakce dalších zemí regionu vypovídá mnohé o čínské mezinárodní pozici, míní autoři komentáře. Za pravděpodobné považují, že současnou dobu nakonec nebudeme vnímat jen jako moment, kdy americký prezident Joe Biden konečně nasměroval zahraniční politiku Spojených států k Asii, ale jako dočasný vrchol Pekingu na globální scéně.

„Jedna věc je jasná, vliv Pekingu momentálně již upadá,“ píšou akademici. Jako jasný příklad uvádějí slabé přínosy klíčového čínského infrastrukturního projektu Nové hedvábné stezky, kdy investice od Etiopie přes Německo a Island až po jižní Tichomoří zpočátku budily diplomatický optimismus, ale v reálu postupují pomalu a bez pozitivní atmosféry, které provázely úvodní fázi.

Čínské zahraniční investice v rámci Nové hedvábné stezky zabředly do složitých místních jednání a měnících se geopolitických koalic, myslí si Mayer a Kavalski. Dodávají, že do hry vstoupily politické kalkuly, především ve střední a východní Evropě, a fanfáry provázející „prosperující blok“ utichly.

Peking se momentálně nachází v nepříjemných bilaterálních sporech s Českou republikou, ale především s Litvou, která je nyní vnímána jako antičínský premiant, poukazují politologové. Vyzdvihují, že Čína je ovšem v prekérní pozici všude v Evropě a i britská vláda vyloučila čínské firmy z výstavby jaderné elektrárny na pobřeží Suffolku v hodnotě 20 miliard liber.

EU, která se pokoušela zůstat mimo americko-čínský geopolitický boj, nedávno zahájila projekt Global Gateway, který má konkurovat Nové hedvábné stezce, nastiňují experti. Soudí, že čínští pozorovatelé se také obávají výsledku posledních německých voleb, který může vést k přehodnocení strategického uvažování Berlína ve vztahu k Číně.

„Čínskou diplomacii znepokojují i hlubší věci,“ pokračují Mayer s Kavalskim. Domnívají se, že čínské vztahy se světem trpí nedostatkem důvěry, kdy Peking opustil princip nevměšování se do politiky jiných zemí a momentálně vytváří stálý tlak na státy, jejichž stanoviska nejsou v souladu s postoji Číny, aby svou linii změnily.

Terčem čínského ekonomického nátlaku se staly Norsko, Jižní Korea, Litva či Austrálie a pro Peking je nyní těžké sladit slova o „společném osudu“ a „harmonii“ s tvrdohlavou zahraniční politikou a domácím vypjatým nacionalismem, konstatují politologové. Za další problém označují čínskou diplomacii „vlčího válečníka“, v rámci níž dochází k agresivním akcím poškozujícím obraz Číny.

Nová studená válka se nekoná

Pozitivní vnímání čínského státu ve světě klesá, což představuje pro Peking výzvu, kterou prohlubují odhalení, že Čína aktivně tlačí na Světovou banku, aby falšovala její ekonomický rating, uvádějí Mayer a Kavalski. I z tohoto důvodu vnímají reakci Pekingu na AUKUS za další ukázku omezené palety jeho diplomatických nástrojů.

Čínští politici, experti a čínská média bezhlavě vyhrožovali Austrálii, že se stane terčem jaderného úderu, pokud si opatří americké atomové ponorky, připomínají autoři komentáře. AUKUS pak podle nich odhalil, že Peking nemá spojence, kteří by se k jeho protestům a pohrůžkám připojili - Rusko na pakt reagovalo velmi odlišně, přímé podpory se aliance dočkala od Indie, Japonska, Singapuru a Filipín, přičemž žádná země v čínském sousedství krom Malajsie se neuchýlila k alarmismu.

Situaci považují politologové za připomínku, že čínské vojenské ambice nejsou podpořeny měkkou silou a regionální legitimitou, přičemž vyjma jaderných hrozeb a ekonomického nátlaku nemá Peking mnoho životaschopných možností, jak čelit alianci AUKUS či rozšiřujícímu se spojenectví mezi Spojenými státy, Indií, Japonskem a Austrálií. Zároveň nemá Čína velkou šanci stát se členem Komplexní a progresivní dohody o transpacifickém partnerství, dodávají akademici.

Také dopady soumraku uhlíkové energetiky a do nebes letící ceny energií ukazují, jak křehká je energetická bezpečnost Číny, vyzdvihují Mayer a Kavalski. Energetickou závislost země nepovažují za vzdálený výhled, jelikož Peking nebude mít na výběr a bude se muset spolehnout na světové energetické trhy, chce-li zajistit dodávky elektřiny a chod továren.

V posledních týdnech Čína dokonce uvolnila zákaz dovozu australského uhlí a připravuje velký nákup zkapalněného zemního plynu ze Spojených států, připomínají politologové. Z výše uvedeného vyvozují, že je třeba realisticky přehodnotit tvrzení o nástupu nové studené války mezi Washingtonem a Pekingem.

„Studená válka potřebuje dva silné protagonisty schopné jednat na světové scéně,“ zdůrazňují autoři komentáře. Čína podle nich sice ekonomicky, vojensky a technologicky roste, ale ve skutečnosti je tento údajně se rodící hegemon zranitelnější a izolovanější, než se snaží prezentovat.