Něco se vyřešilo, ale... USA se problému nezbavily

Čínský precedent

"Připomeňme si však, jak vypadala Čína v době, kdy se v červenci 1972 Henry Kissinger vydal na svůj tajný výlet do Pekingu. Mao C'Tung byl bezesporu nejradikálnější protiamerický vůdce na světě, podporoval násilné guerillové skupiny napříč Asií i jinde. A ačkoliv nekřičel smrt Americe, Peking byl hlavní podporovatelem Severovietnamců, posílal jim vojáky, zásoby a zdroje k boji a každodennímu zabíjení amerických vojáků. Země se rovněž nacházela uprostřed kulturní revoluce, jednoho z nejbarbarštějších období v moderních čínských dějinách," shrnuje politolog.

"Otevření se Číně zpočátku nezměnilo nic z toho. V průběhu rozhovorů mezi Nixonem, Kissingerem, Maem a čínským premiérem Čou En-lajem Číňané odmítali ukončit podporu severovietnamského režimu či dokonce přimět Hanoj k serióznímu vyjednávání s Washingtonem. Ve skutečnosti, zatímco Nixon a Kissinger jednali s Číňany, zásilky zbraní z Pekingu do Severního Vietnamu rostly. Historik Čchiang Čaj, jehož kniha o čínském zapojení ve vietnamské válce je založena na čínských archivech, zdokumentoval, že mezi lety 1971 a 1972 čínské zásilky samopalů, děl, radiovysílačů a vozidel rapidně stouply. A stejně jako nám dnes tvrdí, že šlo uzavřít mytickou lepší dohodu s Íránem, konzervativci strhali Nixona za zaprodání Tchaj-wanu, přičemž říkali, že raději než přenechat místo Tchaj-wanu v OSN Pekingu, měl Washington učinit více pro vyjednání dohody o dvou křeslech," připomíná Zakaria.           

"V průběhu času však Čína svou podporu revolučním hnutím v zemích jako Indonésie, Malajsie a Thajsko zmírnila. A její vztahy s Vietnamem zhořkly - z mnoha důvodů, ale otevření se Spojeným státům bylo jedním z nich. Tyto posuny konečně vedly k celkovému přehodnocení čínské zahraniční politiky - ale až sedm let po Kissingerových schůzkách, pod novým čínským vůdcem Teng Siao-pchingem, který nejprve konsolidoval moc a poté se rozešel s Maovým revolučním pohledem na svět," vysvětluje expert.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Několik poznámek k Íránu: Čínský příklon k Západu byl živen roztržkou se Sovětským svazem a zřejmě její totální izolací. Írán nečelí žádné takové přímé bezpečnostní hrozbě a jakožto ropu produkující země získávající navzdory sankcím desítky miliard dolarů z jejího prodeje není zcela izolován a opuštěn. A přesto Írán odmítá, aby se s ním nakládalo jako se světovým vyvrhelem. Nová generace Íránců demonstruje svou frustraci mnoha různými způsoby. A nová generace vůdců - kteří mají jistý vliv, ačkoliv ne plnou kontrolu - chtějí obnovit normální statut Íránu," tvrdí Zakaria.  

Zájmy USA a Íránu se na Blízkém východě překrývají

"Bude to znamenat, že se zahraniční politika Teheránu umírní? Historie naznačuje, že čím víc byly země integrovány do světové a globální ekonomiky, tím měly méně důvodů, aby činily potíže a spíše udržovaly stabilitu. To je jistě důvod, proč mnoho zastánců tvrdé linie v Íránu jadernou dohodu odmítá. Věří, že povede Írán špatným směrem, takovým, který může otupit revoluční hrany režimu," konstatuje komentář.  

"Pochopitelně, Írán bude sledovat své národní zájmy a ty budou občas v ostrém protikladu s politikou USA. Ale v nejpalčivějších aktuálních výzvách, kterým Spojené státy čelí na Blízkém východě - hrozbě Islámského státu a stabilizaci Iráku a afghánské vlády - se zájmy Íránu a USA ve skutečnosti překrývají. Ano, Írán financuje milice v Iráku a Sýrii, ale jsou zatím tou nejefektivnější pozemní silou, která proti Islámskému státu bojuje. Měl by snad přestat? Sektářská válka na Blízkém východě - rozdmýchávaná sunnity stejně jako ši'íty - bude pokračovat. Washington a další však nakonec mohou jednat s oběma rozdělenými stranami a snažit se zprostředkovat snížení napětí," navrhuje politolog.    

"Žádná významná změna v Íránu v nadcházejících měsících nenastane. Nenastala ani v Číně. Nenastala na Kubě či v Barmě. Ale v průběhu příštích deseti let, pokud budou existovat větší kontakty, komunikace, obchod a tok kapitálu mezi Íránem a zbytkem světa, je jisté, že postupně posílí ti Íránci, kteří vidí budoucnost své země jako součásti moderního světa, nikoliv v jeho opozici," deklaruje závěrem Zakaria.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.