Spojené státy jsou odsouzeny k porážce? Politolog upozornil na závažný problém

Závažné důsledky

V důvěrné depeši, která unikla letos v létě, tehdejší britský velvyslanec ve Washingtonu Kim Darroch napsal to, co je většině lidí zřejmé - že Donald Trump odstoupil od dohody o íránském jaderném programu především proto, že šlo o dohodu, kterou uzavřel jeho předchůdce Barack Obama, poukazuje politolog. Dodává, že Trump neměl připravenou žádnou další strategii.

Darroch také poznamenal, že americký ministr zahraničí Mike Pompeo se pokusil od Trumpa v této otázce částečně distancovat a v soukromí zdůrazňoval, že šlo o prezidentovo rozhodnutí, nastiňuje Zakaria. Zdůrazňuje, že krok sice mohl být motivován vnitropolitickými důvody, ale má závažné geopolitické důsledky.

"Zdá se, že strategií Trumpovy administrativy, tak jak stojí, je znásobit tlak na Írán, přinutit další země, aby se držely jednostranných sankcí Spojených států, a vsadit na to, že toto přiměje Írán ke kapitulaci," píše odborník. Připomíná, že původní reakce Teheránu byla opatrná a Írán se pouze snažil Spojené státy obejít.

Země se tak dále držela dohody o jaderném programu a snažila se obchodovat s ostatními státy, poukazuje Zakaria. Vysvětluje, že tento přístup ale selhal, protože mezinárodnímu finančnímu systému dominuje americký dolar a sankce zafungovaly.

Íránská ekonomika dostala tvrdý úder a export íránské ropy výrazně poklesl, připomíná politolog. Dodává, že evropské země sice zuří kvůli zneužívání pozice dolaru a pokusily se přijít s alternativním platebním mechanismem, ale zatím bez úspěchu.

Následně se Írán snažil demonstrovat, že maximální nátlak bude Spojené státy něco stát, a tak začal znepříjemňovat cestu lodím v Perském zálivu, kudy proudí pětina světových dodávek ropy, uvádí expert. Podotýká, že Írán také sestřelil americký dron, čímž vzkázal Pentagonu, že má prostředky, kterými může bránit americkému průzkumu v regionu.

"A nyní Teherán - pravděpodobně za pomoci prostředníků a spojenců v regionu - zřejmě stojí za přesným útokem na hlavní saúdskoarabské ropné rafinerie," pokračuje Zakaria. Zdůrazňuje, že útok byl tak účinný, že zpočátku omezil produkci ropy v zemi o polovinu a vyslal jasnou zprávu, že konflikt s Íránem přesáhne hranice Blízkého východu a naruší dodávky ropy ve světě.

Válka je umění

Nepřítel se dostal ke slovu a jeho chování je jiné, než Trumpova administrativa očekávala, deklaruje politolog. Vysvětluje, že maximální nátlak neumírnil íránské jednání, ani nepřiměl Teherán zasednout k jednacímu stolu, ale vyprovokoval jej k odvetě, protože sankce jsou natolik drtivé, že Írán cítí, že provokativním, ba dokonce nebezpečným jednáním má máloco ztratit.

Do hry vstupuje podle politologa také íránská vnitřní politika, jelikož dohoda o jaderném programu neměla podporu zastánců tvrdé linie nejen ve Washingtonu, ale také v Teheránu a někteří z nich se snažili odvolat hlavního íránského vyjednavače, ministra zahraničí Mohammada Džaváda Zarífa už jen kvůli tomu, že si potřásl rukou s tehdejším americkým prezidentem Obamou.

Ti, kteří dohodu odmítali, tvrdili, že Teherán činí velké ústupky, když se zbaví 98 % svého obohaceného uranu a zalije betonem svůj plutoniový reaktor, které nestojí za americký příslib uvolnění sankcí a zapojení Íránu do světové ekonomiky, konstatuje odborník. Podotýká, že tito stoupenci tvrdé linie varovali, že Washington své sliby nedodrží, a nyní - když Trump dohodu vypověděl - cítí zadostiučinění.

"Země se spojenci prosperují a země bez spojenců chřadnou," cituje Zakaria slova bývalého amerického ministra obrany Mattise. Skutečnost, že USA realizují novou, riskantní strategii vůči Íránu bez podpory většího počtu spojenců, označuje za šokující.

Trump ale jedná s evropskými spojenci špatně a to bylo zřejmě hlavním důvodem Mattisovy rezignace, připomíná politolog. Dodává, že také tito spojenci se dostali ke slovu a místo toho, aby pomáhali, snaží se mařit americkou politiku vůči Íránu. Dokonce i Spojené arabské emiráty, zřejmě nejbližší spojenec Saúdské Arábie, se v posledních měsících začaly distancovat od Rijádu a snaží se vybruslit z neúspěšné vojenské intervence v Jemenu, uvádí odborník.    

Sun-c' napsal, že válka je umění a vítězství je možné pouze s velitelem, který ví, kdy je čas na bitvu a je připraven, zatímco bezhlavý, výbušný a pyšný velitel je garancí porážky, konstatuje politolog. Jde podle něj o trefnou analýzu z dávných časů.