Na Zemi zbývá jen 2,8 % nedotčené přírody, tvrdí vědec

"Ale co je ve skutečnosti divočina a jak poznáme, že jsme ji našli?" táže se odborník. Poukazuje, že většina lidí divočinou nazývá jakékoliv odlehlé a málo obydlené místo, avšak pro vědce je otázka komplikovanější.

Většina vědeckých definic divočiny se zaměřuje na koncept nedotčenosti, vysvětluje autor komentáře. Dodává, že pokud je základní struktura biotopu, například lesa, nedotčená a nevykazuje známky lidských zásahů, pak je zpravidla považován za divočinu.

Studie z posledního desetiletí se snažily za pomoci satelitních snímků zmapovat, kolik ekosystémů je v globálním měřítku nedotčených, nastiňuje Plumptre. Konstatuje, že odhady hovoří o tom, že 20 - 40 % souše na Zemi lze považovat za ekologicky nedotčených, ale satelitní snímky již nedokážou zjistit, jak "divoké" tyto biotopy ve skutečnosti jsou.

Pod zdánlivě nedotčeným příkrovem dochází k vymírání velkých savců a ptáků v důsledku lovu a nástupu invazivních druhů a nemocí, které snižují biodiverzitu ve světové divočině, varuje expert. Podílel se na nové studii, která vycházela z jiné definice nedotčeného ekosystému a brala v potaz, zda jsou v něm všechny známé typické živočišné druhy přítomné natolik, že dokážou dostatečně plnit svou ekologickou roli, jako je například predace či přenos semen.

Jako měřítko byl nastaven rok 1500, což znamená, že divočinu studie považovala pouze ty části dnešního světa, které svou ekologickou nedotčeností - tedy stejným složením druhů o stejné míře důležitosti - odpovídají době před pěti sty lety, uvádí Plumptre. Konstatuje, že této definici nyní odpovídá jen 2,8 % suchozemského povrchu planety.

Tato pásma o velikosti alespoň 10 tisíc kilometrů čtverečních, jsou roztříštěny na různých místech světa a zahrnují národní parky Nouabale-Ndoki v Kongu, Serengeti-Ngorongoro v Tanzanii, domorodé území Alto Rio Negro v Amazonii, velké sibiřské polynie na severu Ruska či národní park Kawésqar v jižním Chile, nastiňuje vědec. Upozorňuje, že jde o velmi vzácná a mimořádná místa na Zemi, která si zaslouží maximální ochranu, ale jen 11 % tamního území je považováno za chráněné.

Desetiletí obnovy

"Jen malý zlomek pozemských suchozemských ekosystému je tak nedotčený, jako byl před pěti sty lety," deklaruje odborník. Táže se, jak by je bylo možné obnovit.

Je jasné, že tam, kde druhy zcela vyhynuly, již nelze původní divočinu obnovit, ale pro místa, kde druhy vymřely pouze lokálně a přežily jinde, existuje naděje obnovy integrity ekosystému skrze opětovné zanesení těchto druhů, poukazuje Plumptre. Přiznává, že to by vyžadovalo značný závazek států a nadnárodních institucí, jelikož takový proces je drahý a obtížný a pro zajištění úspěchu je třeba odstranit původní hrozbu pro divoký život.

Autor komentáře a jeho kolegové předvídají, že lze obnovit až 20 % suchozemské divočiny na historickou úroveň rozmanitosti druhů a jejich významu. Vysvětluje, že na základě satelitních záběrů oblastí, které vypadají nedotčeně, lze identifikovat místa, kde došlo k vymizení maximálně pěti velkých živočišných druhů, které by šlo do přírody v dohledné době vrátit.

Jako příklad uvádí expert Konžskou pánev, která přišla o lesní slony, ale stále jde o velkou a dostatečně odlehlou oblast s velmi nedotčeným biotopem, aby v něm tento druh přežil. Zdůrazňuje, že návrat slonů může být úspěšný, pokud se podaří dostat pod kontrolu jejich lov.

Jak svět přemýšlí o novém rámci pro ochranu biodiverzity, integrita ekosystémů se ukazuje jako důležitý cíl, vyzdvihuje Plumptre. Připomíná, že OSN označila 20. léta našeho století za "desetiletí obnovy", kdy by se úsilí jednotlivých států mělo zaměřit na obnovu poškozených oblastí.

"Obnova nejvíce poškozených oblastí světa je nepochybně důležitá, ale existuje příležitost obnovit relativně nedotčené oblasti, aby přibližně připomínaly svou někdejší slávu," píše vědec. Jejich pouhé zakonzervování považuje za málo ambiciózní a doporučuje pokusit se rozšířit tyto vzácné a nedotčené pásy skrze opětovné zavádění dávno ztracených druhů. Pokud uspějeme, tato místa mohou sloužit jako nevyčíslitelně cenná připomínka toho, co zbytek světa ztratil, a jako užitečné měřítko, co je skutečná divočina, dodává Plumptre.