Kdo vládne v Rusku? Putin není jen jeden, naznačuje analytik

Děkani jsou ochotni sdělit jména studentů, kteří se účastní protivládních protestů, právníci ladí nové zákony v totalitní prospěch, zatímco policisté, vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci se předhánějí ve stachanovském úsilí, kdo více překročí kvóty na zatýkání a pokuty, nastiňuje Kolesnikov. Za příklad takové snahy označuje zákon, který v Rusku umožní úřadům označit za "zahraničního agenta" nejen organizace, ale i konkrétní jedince.

Jako další dva příklady uvádí analytik iniciativu Ruslana Golubovského, nepříliš zajímavého zástupce ředitele konzulárního oddělení ruského ministerstva zahraničí, který navrhl rozšíření zákazu adopce ruských dětí z Američanů na všechny cizince, a pokutu ve výši téměř 10 tisíc dolarů vyměřenou paměťovou nadaci Memorial za to, že se na sociální síti sama neoznačila za "zahraničního agenta".

Celková výše pokut, které byly Memorialu vyměřeny, dosahuje již 35 tisíc dolar, poukazuje odborník. Dodává, že soudkyni Marii Sizincevové, která po případu rozhodovala, bylo v době nástupu prezidenta Vladimira Putina pouhých 15 let.

Mnoho malých Putinů

"To vše jsou projevy agresivního a zakazujícího konformismu. Ba co ví, Putin v žádném z nich nemá přímo prsty," píše Kolesnikov. Zdůrazňuje, že prezident neinstruoval Sizincevovou, aby zmrzačila nejdůležitější organizaci v Rusku, která se snaží zachovat v paměti miliony Stalinových obětí, ale systém je nastaven tak, že představitelé se předhánějí v nových represivních krocích a zákonech, protože je považují za projev loajality represivnímu režimu.       

Normou se tak staly krutost a malichernost a ruští představitelé nepotřebují příkazy shora, aby přicházeli s iniciativami, které jsou servilně agresivní, konstatuje analytik. Vysvětluje, že v takovém systému soudci, vyšetřovatelé, úředníci, agenti FSB, Kremlem řízení dobrovolníci, členové strany Jednotné Rusko, trollové, boti, špióni či pořádková policie fungují jako autopilot.

Bezpočet "malých Putinů" se snaží uhádnout, jak by se zachoval "velký Putin" v Kremlu, kdyby byl na jejich místě a tím, že přidávají vlastní mix hlouposti a krutosti, vytvářejí jedovatou směs bezpráví a nelidskosti, tvrdí Kolesnikov. To podle něj oživuje atmosféru 40. let, která se přenesla do současného autoritářského státního ruského kapitalismu.

Jako všichni ostatní

"Průměrný občan se rychle naučil, jak být konformní, když vládne autoritářský režim," pokračuje expert. Dodává, že pokud má člověk sklopenou hlavu a v nevhodnou dobu se neocitne v centru města, vyhne se zatčení coby "podezřelá osoba".

Některé režimy vyžadují víc než prostou poslušnost a v takovém případě se u lidí objevuje určitý šestý smysl, uvádí Kolesnikov. Ten podle něj aktivuje konformismus a povyšuje agresivitu na princip a ctnost.

To, co úřady označují za "aktivní občanství" by se mělo ve skutečnosti nazývat "agresivním konformismem" deklaruje analytik. Tvrdí, že kombinace agresivního konformismu a lhostejnosti je základem veřejné podpory ruského režimu.

"Svoboda se může rozplynout skrze jistou formu obecné úmluvy...v určitém, téměř neuchopitelném procesu vzájemného přizpůsobení...nebezpečí konformismu a jeho hrozba pro svobodu jsou nedílnou součástí všech masových společností," cituje Kolesnikov slova, kterým popsala uvedený fenomén filozofka Hannah Arendtová v práci Hrozba konformismu z roku 1954.

Autocenzura může být ničivější než cenzura shora, agresivní a dobrovolný konformismus může být horší než normy chování vyžadované totalitními režimy silou, míní odborník. Vysvětluje, že ruský režim spoléhá na ten segment populace, který politologové Samuel Greene a Greame Robertson ve své knize Putin versus lid označili za "zelináře", bez jejichž chladné lhostejnosti by autoritáři nemohli vládnout.

S nástupem demokracie a volného trhu lidé rezignovali na své občanské povinnosti a přijali roli konzumentů, kritizuje analytik. Konstatuje, že současný ruský režim z této změny těžil a výsledkem je to, že zmizela demokracie a trh je značně omezený. "Běžný občan, který preferuje přizpůsobení a konformitu před škubáním se ve stále se utahující smyčce, nenese za současnou situaci o nic menší odpovědnost než autoritářští politici," kritizuje Kolesnikov.

Běžní Rusové si takové politiky svobodně zvolili na začátku tisíciletí a od té doby mohou pouze sledovat přes matné sklo, jak se věci vyvíjejí, zdůrazňuje odborník. Situaci přirovnává ke scéně z filmu Konformista od režiséra Bernarda Bertolucciho, v níž Marcello Clerici sleduje skrz sklo automobilu, jak do něj Anna Quadriová buší pěstmi a volá o pomoc.