PŮVODNÍ ZPRÁVA | Slovenskem hýbe odvolání místopředsedy parlamentu Šimečky. Co vše o něm víme?

V srpnu obvinila ministryně kultury Martina Šimkovičová (SNS) na své tiskové konferenci Nadaci Milana Šimečky z toho, že si dělá z Fondu pro podporu umění „dojnou krávu“. Podle ministryně si nadace zajistila dotace na několik let dopředu, což označila za nestandardní. „Kromě částky 40 tisíc na rok 2024 měli schváleno 45 tisíc eur na rok 2025 a 50 tisíc na rok 2026,“ uvedla ministryně.

Milan Šimečka, praotec místopředsedy parlamentu a současného předsedy hnutí PS Michala Šimečku, po němž je pojmenována nadace, byl československý disident, filozof a publicista. V roce 1981 byl obviněn Státní bezpečností z údajného trestného činu podvracení republiky a následně vzat do vazby v Bratislavě a Praze-Ruzyni, odkud byl v červnu 1982 po třinácti měsících propuštěn na svobodu. Po listopadu 1989 působil jako poradce prezidenta Václava Havla.

Tato konference proběhla jenom pár dní po protestu kulturní obce v reakci na kontroverzní kroky ministryně, které se mimo jiné týkaly i zásahů do kulturních fondů i personálních obměn na řídících postech klíčových kulturních institucí. Koaliční strany SNS a Smer v této souvislosti začaly hovořit o údajném propojení opozičního lídra s nadací a o možných finančních zájmech, které mají souviset s opozičními protesty namířenými vůči kontroverzním krokům vlády.

Koaliční poslanci v červnu prosadili změny ve Fondu pro podporu umění, čímž prolomili veto tehdejší prezidentky Zuzany Čaputové. Novela zákona z dílny SNS zvýšila počet členů Rady Fondu na podporu umění z devíti na třináct, z toho sedm z nich bude jmenováno přímo ministrem kultury. Výsledkem přijetí novely se pozice jednotlivých odborných komisí oslabila a jejich stanoviska budou mít pouze doporučující charakter, zatímco rozhodování bude mít výhradně v gesci samotná rada. Novelu ostře kritizovala slovenská opozice.

Na obvinění z tiskové konference ministryně kultury reagovala i ředitelka Nadace Milana Šimečky Veronika Fishbone Vlčková. „Udělování dotací na tříleté období není nic neobvyklého, spíše naopak. Dává zavedeným významným festivalům, přehlídkám a soutěžím možnost naplánovat si vizi a cíle své činnosti na více než rok, a zajistit tak jejich větší kvalitu a rozvoj,“ vysvětlila. Následně poukázala na skutečnost, že obdobné smlouvy byly uzavřeny s dalšími deseti organizacemi, které letos získaly podporu.

Tvrzení, že rodina Šimečků finančně profituje z aktivit nadace, označila ředitelka nadace za nepravdivé. „Z našich aktivit profitují umělci a umělkyně, lidé s cizineckým pozadím a v neposledním řadě široká veřejnost. Jednotlivé projekty, které jsou dlouhodobě úspěšné, jsou do centu řádně vyúčtované a transparentní,“ uvedla ve svém prohlášení.

K obvinění se vyjádřil na svém facebooku i samotný Šimečka. Na tvrzení předsedy SNS Andreje Danka, že rodina Šimečků je napojena na nadaci, reagoval i samotný předseda PS. Na úvod ve svém příspěvku poznamenal, že jak Mozartovi koule nevyrábí Wolfgang Amadeus Mozart, tak nadace nemá nic společné s jeho osobou. „Je to nezávislá nadace, která funguje na Slovensku víc než 30 let“, podotknul Šimečka. Dále ve svém příspěvku zdůraznil, že všechny její výroční zprávy lze najít na internetu.

Premiér na své tiskové konferenci kromě Nadace Milana Šimečku poukázal i na další dvě neziskové organizace – Projekt Fórum a BOD.Y – které obdržely dotace. Statutárem sdružení Projekt Forum je matka opozičního lídra Marta Šimečková, která zároveň stála za vznikem Amnesty International Slovakia, zatímco taneční platforma BOD.Y je vedena tanečnicí a choreografkou Soňou Ferienčíkovou, která tvoří pár se Šimečkou.

Podle zjištění portálu Denník N s odvoláním na webovou stránku Smeru, se v minulosti slovenská diplomacie pyšnila tvorbou Ferienčíkové, kterou ministr kultury ze Smeru popsal jako přední tanečnici a choreografku, i v zahraničí. Jak uvedl Denník N, obě organizace získaly podporu i za předešlých vlád Smeru, tedy i v období kdy Šimečka nebyl ve slovenské politice činný.

„Kdyby tohle na mně vytáhl politický oponent, odstoupím z funkce“, prohlásil Fico na tiskové konferenci. V reakci na kritiku premiéra mu Šimečka ve svém videu na Facebook připomněl, že i Svetlana Ficová, manželka premiéra, získala dotace ve výši 275 tisíc eur v roce 2007, tedy v období první Ficové vlády. Dále poznamenal, že i koaliční poslanci Samuel Migaľ (Hlas) a Roman Michelko (SNS) získali dotace na občanské sdružení, v nichž působili.

Šimečka také poznamenal, že i Ficův bratr se podílel na výstavbě dálnice za státní peníze. Svůj výstup zakončil výzvou, že pokud by měli být dotace důvod na odstoupení z funkce, tak odstoupí, pokud tak udělá i samotný premiér.

Jak uvedl portál Hospodárske noviny, Šimečka popsal útok na svou rodinu jako zastírací manévr a pomstu za opoziční práci, zatímco předseda opoziční Branislav Gröhling (SaS) navrhl společný postup parlamentní opozice, který by spočíval v hromadném odchodu opoziční poslanců z předsednických a místopředsednických postů, což by mohlo být prvním krokem k ochromení fungování parlamentu. „Tento souboj si Robert Fico bude dlouho pamatovat“, řekl Gröhling

Poslankyně z opozičního KDH Martina Holečková ve svém příspěvku na facebooku v odpovědi na Ficovo prohlášení připomněla premiérovi, že i společnost blízká Smeru získala dotaci. „Společnost Agentúra SMER s.r.o., ve které je jednatelem premiérův syn Michal Fico, dostala od Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v Prešově desítky tisíc eur,“ podotkla Holečková a dále zmínila, že jediným společníkem společnosti Agentúra SMER s.r.o. je Ficův Smer, jejímž statutárním zástupcem je on sám. „Většinu těchto příspěvků získala společnost v době, kdy byl jejím jednatelem Robert Kaliňák (Smer), ale poslední schválený příspěvek pochází z období, kdy je jediným jednatelem premiérův syn,“ argumentuje opoziční poslankyně.

Pod návrhem na odvolání Šimečky z místopředsednického postu chyběly podpisy od poslanců koaličního Hlasu, což rozproudilo debaty o roztříštěnosti uvnitř koalice. Na svolání mimořádné parlamentní schůze se vyžadují podpisy minimálně pětiny poslanců, což v případě NR SR činí alespoň 30 poslanců.

Podle informací uvedených na portálu sme.sk se v úterý vyjádřil předseda Hlasu Matúš Šutaj-Eštok, že pokud dojde k hlasování o odvolání místopředsedy Šimečky, Hlas jeho odvolání podpoří. Prohlášení Šutaje-Eštoka ukončilo několik týdnů nejistoty ohledně toho, zdali se při odvolání Šimečky přidá ke svým koaličním kolegům. Vládní koalice disponuje 79 poslanci, zatímco na odvolání místopředsedy ze své funkce je potřebných 76 hlasů.

Šimečka poukázal ve svém příspěvku na skutečnost, že autorem dokumentu na odvolání Michala Šimečky z místopředsednického postu je Pavol Gašpar. Vyplývá to z elektronických vlastností dokumentu neboli metadat.

Pavol Gašpar je synem místopředsedy parlamentu Tibora Gašpara (Smer) a současným ředitelem Slovenské informační služby (SIS), který byl jmenován do funkce prezidentem Peterem Pellerginim na základě návrhu vlády. Opoziční lídr v této souvislosti hovořil o přímém zapojení tajné služby do politického boje proti opozici. „Jak můžeme důvěřovat SIS, že dokáže plnit svou funkci, když její šéf nedokáže ani zamést stopy po sobě,“ konstatoval Šimečka na závěr.

Na skutečnost, že jméno šéfa SIS figurovalo v dokumentu na odvolání místopředsedu parlamentu, reagoval i místopředseda parlamentu Gašpar, který se hlásí k autorství dokumentu. „Počítač je, samozřejmě, můj, i když většinou já dědím po svých dětech. Vlastnosti souboru jsou tam jen kvůli tomu, že když se instaloval Microsoft Office, kupuje se víc instalací na vícero zařízení,“ zdůvodnil Gašpar pro portál Aktuality.sk.

Jako další argument pro odvolání Šimečky z postu měl být i audit ministerstva spravedlnosti, který údajně potvrdil manipulace při vyhodnocování projektů. Ten však doposud nebyl zveřejněn.

Není to poprvé, co se Smer pokoušel odvolat opozičního místopředsedu parlamentu. V období druhé vlády Roberta Fica se Smer pokoušel odvolat ze svého postu Jána Figeľa (KDH), od čehož nakonec bylo upuštěno. Odvolání Šimečky z místopředsednického postu jakožto nominanta nejsilnější opoziční strany by nejen znamenalo oslabení postavení opozice, ale i porušení víc než dvě dekády dlouhé parlamentní tradice.