KOMENTÁŘ | 80 let po konci války se hroutí představa trvalého míru. Opakujeme totiž chyby z minulosti

Před osmdesáti lety kapitulovaly poslední německé jednotky na území tehdejšího Československa. Tím definitivně skončila druhá světová válka v Evropě, nejničivější konflikt v dějinách našeho kontinentu. Výročí této události není jen historickou připomínkou, nýbrž výzvou k tomu, abychom znovu a znovu promýšleli význam porážky nacismu a cenu svobody, kterou tehdy naši předkové vybojovali.

Německo oficiálně kapitulovalo 8. května 1945 ve 23:01 středoevropského času (v Moskvě už byl 9. květen). Jednalo se o bezpodmínečnou kapitulaci všech německých ozbrojených sil, podepsanou nejprve v hlavním štábu spojenců ve francouzském Remeši a následně, na žádost Sovětského svazu, znovu potvrzenou 8.–9. května v obsazeném Berlíně.

Druhá světová válka měla představovat definitivní zlomení éry extremismu, agresivního nacionalismu a státem organizovaného násilí. Měla otevřít cestu k novému světovému řádu založenému na míru, spolupráci a spravedlnosti. Již na počátku roku 1945 vznikla Organizace spojených národů jako naděje, že civilizované národy dokážou vytvořit rámec, který zabrání opakování minulých katastrof. Postupně vznikaly instituce kolektivní bezpečnosti, především Rada bezpečnosti, s cílem udržet světový mír.

Jak se však záhy ukázalo, podobně jako ve 20. a 30. letech, ani nejpromyšlenější mezinárodní architektura nedokáže zaručit univerzální a trvalý mír. Historické vzorce se vracejí. To, co vedlo svět do válek v letech 1914 a 1939, se opakuje. Národní zájmy, často prosazované silou a bez ohledu na ostatní, znovu převládají nad principy mezinárodní spolupráce. Kodifikovaná pravidla ustupují logice síly. Ti, kdo ji mají, určují pravidla. Slabší se musí přizpůsobit. Velmoci, ať už šlo o Spojené státy nebo Sovětský svaz, zasahovaly vojensky tehdy, když to považovaly za nutné – bez ohledu na mandát Rady bezpečnosti a bez ohledu na to, zda šlo o porušení mezinárodního práva.

Lidstvo ve 20. století obdrželo dvě ničivé lekce v podobě světových válek. O obou se naivně věřilo, že budou „válkami, které ukončí všechny války“. Nestalo se. Dnes čelíme situaci, která je, v mnoha ohledech, ještě vážnější než ta, která předcházela roku 1939. A opět hrozí, že varování historie zůstanou nevyslyšena.

Zatímco prezident Spojených států trvá na tom, že udělá Ameriku „znovu velkou“ a jeho administrativa se postupně izolacionisticky odvrací od tradičních spojenců a multilaterálních závazků, Rusko soustavně přepisuje dějiny, vede agresivní válku proti Ukrajině a vyhrožuje světu jadernou destrukcí. Komunistická Čína mezitím rozšiřuje svůj vliv téměř na všech kontinentech. Pomocí dluhových pastí, rozsáhlých infrastrukturních investic a promyšlené nátlakové diplomacie buduje systém, který v mnohém připomíná novodobý, jakýsi postmoderní kolonialismus. 

V ohrožení se dnes ocitá samotná podstata demokratického zřízení, mezinárodního právního řádu, globální ekonomické stability i kolektivní bezpečnosti. Země, které kdysi stály v čele boje proti nacistické agresi, se dnes samy podílejí na podvracení světového pořádku – a to způsoby, které jsou v některých ohledech srovnatelné, ne-li závažnější než metody autoritářských režimů 30. a 40. let. Na rozdíl od ideologických fanatiků z Berlína a Říma však dnešní aktéři disponují alespoň elementárním pudem sebezáchovy. Vědí, že ve světové válce už není co vyhrát. Ale právě tato racionalita je nebezpečně vratká.

Po druhé světové válce jsme si v Evropě začali stavět pomyslný dům – dům míru, stability a společných hodnot. Nebyl dokonalý. Mnohokrát potřeboval opravy, úpravy i zásadní rekonstrukce. Fasáda se olupovala, základy se místy otřásaly, střechu poškodil déšť i vítr událostí. Ale přesto stál. Přesto poskytoval ochranu. Přesto se v něm dalo žít. Dokázali jsme překonat poválečný chaos, studenou válku i bolestné rozpady a transformace východní Evropy. Dařilo se nám, byť s obtížemi, vytvářet prostor, kde platí pravidla, kde se konflikty řeší jednáním, ne silou, a kde slabší nejsou automaticky vydáni napospas silnějším.

Dnes se však základy tohoto domu znovu otřásají. Trhliny ve zdech už nejsou jen kosmetické, nýbrž strukturální. Sílí hlasy, které zpochybňují smysl samotné stavby, které by raději bouraly, než opravovaly. Zvenčí na dům útočí ti, kdo nikdy nesdíleli jeho hodnoty. Zevnitř ho podkopávají ti, kteří se v něm sice usadili, ale odmítají respektovat jeho pravidla.

V tomto historickém okamžiku, osmdesát let po konci největšího konfliktu moderní doby, není úkolem pouze připomínat minulost. Naší povinností je chránit to, co z ní vzešlo jako ponaučení – a co se dnes znovu ocitá v ohrožení. Mír není stav, který jednou nastane a trvá. Je to každodenní úsilí a každodenní volba. A je to úsilí, které si nemůžeme dovolit přestat vyvíjet. Jinak se opět vřítíme do pekla, z něhož už nemusí být nikdy návratu. 

Související

Válka na Ukrajině od dvojice fotografů. Komentář

Válku na Ukrajině lze vyřešit, ale ne rychle. Důkazem je příběh Německa po první světové válce

Historie varuje, že složité konflikty nelze ukončit rychlými ujednáními ani diktátem silnějšího. Stejně jako po první světové válce vedla touha po jednostranném řešení k dalšímu, ničivějšímu střetu, i dnešní válka na Ukrajině ukazuje, jak nebezpečné jsou ambice velmocí a selhání diplomacie. Ukrajina, usilující o svobodný rozvoj, se stala obětí opakujících se dějinných vzorců, které svět stále nedokáže překonat.
Andrej Babiš po setkání s prezidentem Petrem Pavlem (27.10.2025) Komentář

Babiše čekají nelehké čtyři roky. Česko se musí připravit na krušné časy

Andrej Babiš podruhé vstupuje do funkce premiéra v okamžiku, kdy se rozhoduje o dalším směřování země. Česká republika sice prošla výraznou modernizací, ale její budoucnost zůstává křehká. Nová vláda bude muset prokázat odvahu k reformám, zvládnout vlastní vnitřní rozpory a překročit logiku permanentního politického konfliktu. Bez toho hrozí, že současná prosperita rychle vyprchá a země ztratí schopnost čelit skutečným výzvám.

Více souvisejících

komentář II. světová válka historie oslavy konce války Vítkov nacisté

Aktuálně se děje

Aktualizováno před 53 minutami

Volodymyr Zelenskyj v Praze

Mnozí Ukrajinci jsou po dalším ruském útoku bez vody a elektřiny

Ukrajina čelila na začátku druhého prosincového víkendu dalšímu ruskému útoku ze vzduchu. Drony a rakety způsobily zranění několika lidí a zastavení dodávek energií na mnoha místech. Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského je zřejmé, že Moskvě nejde o ukončení války. 

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Martin Kupka

Kupka tepe Babiše, který nechce dát Ukrajincům už ani korunu

Čeští političtí konkurenti i zahraniční média už reagují na slova nově jmenovaného premiéra Andreje Babiše (ANO), který dal najevo, že Česko pod jeho vedením nehodlá financovat Ukrajinu. Podle Martina Kupky (ODS) půjde o zjevný obrat v české zahraniční politice, který bude proti národním bezpečnostním zájmům.

před 3 hodinami

Český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček předal prezidentu Donaldu Trumpovi pověřovací listiny (24. dubna 2017), foto: Účet Hynka Kmoníčka

Kmoníček má nahradit Pojara. Babiš oslovil i dalšího člověka

Česko se až v pondělí dočká kompletní nové vlády, ačkoliv Andrej Babiš (ANO) byl jmenován premiérem už v úterý. Jednotliví ministři ale budou uvedeni do úřadů až na začátku příštího týdne. Obsazení některých důležitých pozic ale zůstává nejasné. 

před 4 hodinami

Fotbal, ilustrační fotografie.

Slavia hrála v Londýně sympaticky, kvalita soupeře ale byla jinde. Tottenham vyhrál 3:0

Ani na pátý pokus se fotbalistům pražské Slavie nepodařilo skórovat v rámci probíhajícího ročníku Ligy mistrů. Nutno však přiznat, že tentokrát proti svěřencům kouče Jindřicha Trpišovského stál další z velice kvalitních soupeřů, londýnský Tottenham. Přestože se Pražané se svým věhlasným soupeřem snažili držet dlouho krok, nakonec postupem času ukázaná platila a nejen díky větší kvalitě v zakončení, ale i kvůli zbytečným slávistickým faulům ve své šestnáctce nakonec Slavia odjíždí z britských ostrovů s porážkou 0:3.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

Filip Turek

Turek je stále kandidátem na ministra, tvrdí Motoristé

Motoristé i nadále počítají s vládním angažmá poslance Filipa Turka. Potvrdil to jeho kolega Boris Šťastný v sobotním vysílání televize Nova. Strana s Turkem počítá do čela ministerstva životního prostředí, v pondělí ale k jeho jmenování členem vlády nedojde. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Válka na Ukrajině od dvojice fotografů.

Válku na Ukrajině lze vyřešit, ale ne rychle. Důkazem je příběh Německa po první světové válce

Historie varuje, že složité konflikty nelze ukončit rychlými ujednáními ani diktátem silnějšího. Stejně jako po první světové válce vedla touha po jednostranném řešení k dalšímu, ničivějšímu střetu, i dnešní válka na Ukrajině ukazuje, jak nebezpečné jsou ambice velmocí a selhání diplomacie. Ukrajina, usilující o svobodný rozvoj, se stala obětí opakujících se dějinných vzorců, které svět stále nedokáže překonat.

před 8 hodinami

Kateřina Konečná

Konečná přežila volební debakl. Komunisté nic měnit nebudou

Europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) bude i nadále předsedkyní tuzemské komunistické strany, kterou upozadila v říjnových sněmovních volbách, kdy neúspěšně kandidovala za hnutí Stačilo. Na mimořádném stranickém sjezdu k žádné změně v nejvyšším vedení nedojde. 

před 9 hodinami

před 10 hodinami

Boris Šťastný

Další člen Babišovy vlády doplatil na zákon střetu zájmů

Nově jmenovaný premiér Andrej Babiš (ANO) nebude jediným členem vládního kabinetu, který se musel podřídit zákonu o střetu zájmů. Poslanec Boris Šťastný (Motoristé), jenž se stane ministrem sportu, prevence a zdraví, v pátek oznámil, že přerušuje živnost. 

před 11 hodinami

Vánoce, ilustrační fotografie.

Dlouhá historie vánočního koření. Sloužilo i jako lék

Advent se dnes nese ve znamení pečení cukroví, svařeného vína a punče, a tedy i vůně skořice, hřebíčku, badyánu nebo třeba vanilky. Vánoční koření má dlouhou a zajímavou historii. Zatímco dnes nám provoní a dochutí sváteční okamžiky, dříve sloužilo třeba jako lék.

před 11 hodinami

před 12 hodinami

před 13 hodinami

před 14 hodinami

včera

Prezident Petr Pavel jmenoval Andreje Babiše předsedou vlády (foto: Tomáš Fongus)

Nezvládli krize, inklinují k neonacismu a chtějí Česko odklonit od Západu. Vžene nás nová vláda do náručí Kremlu?

Do vlády vstupují lidé, kteří v minulosti selhávali při zvládání krizí a opakují vzorce řízení, jež zemi oslabovaly ve chvílích největší potřeby. Kabinet zároveň doplňují politici s vazbami na osoby inklinující k neonacismu, což ohrožuje samotné hodnotové základy státu. Účast expertů bez exekutivních zkušeností pak posiluje riziko odklonu od evropské orientace a erozi institucí právního státu.

včera

včera

Machadové pomohla utéct americká armáda. Z Venezuely se dostala v přestrojení

Opoziční venezuelská vůdkyně Maria Corina Machadová, nositelka Nobelovy ceny za mír, podnikla odvážnou třídenní cestu v přestrojení, aby dorazila na ceremonii do Norska. S pomocí paruky a převleku se jí podařilo proklouznout přes 10 vojenských kontrolních stanovišť ve Venezuele. Po moři přeplula Karibské moře v rybářské lodi, odkud byla následně eskortována do Osla letadlem zajištěným americkou stranou.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy