ROZHOVOR | Šmyhalova vláda byla úspěšná, ta nová Ukrajinu přiblíží k EU. NATO zůstává strategickým cílem, říká Fishchenko

Předtím než se dostanu k samotné změně vlády, jak podle vás dosud vláda Denise Šmyhala zvládla řízení státu během války? Dá se vůbec stát řídit efektivně, když je ve válečném stavu?

Navzdory extrémně náročným podmínkám války byla vláda Denise Šmyhala relativně stabilním prvkem výkonné moci. Dokázala udržet chod státu – byly vypláceny mzdy, plnily se bilaterální dohody. To je velkým úspěchem premiéra Šmyhala. Jeho kabinet sice nebyl reformní vládou v klasickém slova smyslu, ale podařilo se mu zachovat makroekonomickou stabilitu. V tomto smyslu lze hovořit o efektivním přežití, což samo o sobě představuje úspěch.

Je na místě během válečného stavu měnit vládu? Nemůže to uškodit stabilitě Ukrajiny?

Je třeba poznamenat, že válka si vyžaduje nejen stabilitu, ale také schopnost adaptace – tedy aby se vláda dokázala přizpůsobit. Výměna vlády sama o sobě neznamená destabilizaci, pokud je součástí širší strategie; spíše může přispět ke stabilizaci těch ministerstev, která dosud nebyla efektivně řízena – ať už kvůli institucionálním, nebo personálním problémům.

Prezident Zelenskyj jasně naznačil, že jde o mobilizační vládu, a tedy o novou etapu, která má odrážet aktuální potřeby: obranu, geopolitickou integraci a přibližování k EU. Pokud k výměně dochází se zřetelem na kontinuitu – například ponecháním pana Šmyhala ve vedení resortu obrany – jedná se o transformaci, nikoliv o rozklad.

Kdy podle vás můžeme očekávat prezidentské volby na Ukrajině? Podle mě osobně je nemístné vůbec rozporovat argumenty pro to, aby prezident Volodymyr Zelenskyj zůstal, přesto by mu to mohlo pomoct potvrdit jeho legitimitu před těmi, kdo o ní pochybují.

Ukrajinská ústava jasně stanoví, že během války nejsou volby prezidenta ani parlamentu možné. Otevřená diskuze o budoucnosti prezidentského mandátu je však klíčová pro zachování jeho legitimity – a tato debata zřejmě proběhne, jen o něco později. Jakmile to vojenská situace a legislativní rámec dovolí, bude ji nutné okamžitě otevřít. Cílem bude nejen čelit narůstajícím tvrzením o ztrátě legitimity prezidenta Zelenského, ale také ukázat, že Ukrajina zůstává demokratickým státem i po skončení války.

Může nová vláda přiblížit zemi ke členství v Evropské unii? Jak moc Ukrajině během války pomáhá integrace směrem do Evropy?

Myslím si, že ano – už s ohledem na to, že vládu nyní povedou spíše technokraté, jako je Julija Svyrydenková nebo nový první náměstek premiéra Fedorov, který se podílel na vzniku projektů Reserve+ a Armada+. Evropská integrace už dnes není jen otázkou legislativy, ale otázkou přežití. Znamená přístup k fondům, technologické spolupráci, podpoře obrany a poválečné rekonstrukce. Každý krok směrem k EU je krokem k silnější a odolnější Ukrajině.

Paní Svyrydenko se jeví jako velmi schopná ekonomka. Stala se právě proto první volbou místo pana Šmyhala? Dokáže postrčit Ukrajinu k tomu, aby lépe bojovala s korupcí a dalšími problémy, které ji škodí při integračním procesu?

Ano, protože výběr Julije Svyrydenkové je sázkou na odbornost. Její zkušenosti z vyjednávání s Evropskou unií, Mezinárodním měnovým fondem a Spojenými státy, stejně jako její důsledný důraz na deregulaci a mobilizaci hospodářství, z ní činí logickou volbu. Osobně jsem si myslel, že novou premiérkou bude politička odpovědná za evropskou integraci, ale vidíme, že prezident Zelenskyj a parlament rozhodli ve prospěch Svyrydenkové.

Otázka korupce zůstává největší výzvou – a právě technokratické vedení může přispět k větší transparentnosti a profesionalizaci státní správy. Domnívám se také, že nová vláda bude cíleně usilovat o to, aby byla korupce nejen potlačována, ale aby byla viditelná.

Pan Šmyhal má naopak nahradit pana ministra obrany Umerova. Není právě toto ta nejcitlivější obměna v rámci celé politické změny?

Už dávno jsme upozorňovali, že výměna ministra obrany je nezbytná. Problém ale nespočívá jen v osobě Umera – nejde tedy pouze o kádrovou otázku. Víme, že potíž tkví hluboko v samotné instituci ministerstva obrany. Když vstoupíte do jeho prostor, jako by tam stále vanul sovětský vítr. Tato instituce je zastaralá a styl jejího řízení je bohužel stále velmi sovětský – podobně jako ve většině postsovětských zemí, které dosud neprošly plnohodnotným procesem evropské integrace.

Umerov byl podle mě vnímán jako silný reformátor, zatímco Šmyhal může do obranného sektoru přinést systémové řízení a logickou disciplínu. Jeho úkolem bude proměnit samotnou instituci zevnitř – a domnívám se, že uspět může jen tehdy, pokud k tomu bude existovat skutečná politická vůle.

Daří se ministerstvu obrany napravit reputaci poté, co odešel pan Reznikov v souvislosti s rozsáhlou korupční kauzou zahrnující sedm zaměstnanců ministerstva? Nebo je další obměna důsledkem toho, že se to prostě nedaří?

Ministerstvo podniklo několik kroků k očistě, ale nedá se říct, že by si plně obnovilo reputaci. Výměna ve vedení není nutně známkou selhání – spíše odráží přechod do nové fáze války.

Věříte, že Ukrajina může v dohledné době, řekněme 10 let, vstoupit do NATO? Není to poté, jak se k tomu staví pan Trump a někteří další západní spojenci spíše utopie?

Chci zdůraznit, že členství Ukrajiny v NATO zůstává – a i nadále bude – strategickým cílem, což máme zakotveno i v ústavě. Návrat Donalda Trumpa ale otevírá otázku, jak silné NATO ve skutečnosti je. Zda opravdu odpovídá obrazu, který o něm dlouhodobě vytvářeli. Možná je na čase uvažovat o nové bezpečnostní architektuře v Evropě – třeba i o novém svazku, jako je Lublinský trojúhelník, rozšířený o Polsko, Česko, Slovensko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Je potřeba věnovat těmto formátům větší pozornost.

Členství v NATO do deseti let není utopie, ale nemyslím si, že se Ukrajina do té doby reálně stane jeho součástí. To ale neplatí pro Evropskou unii – jsem přesvědčen, že členy Unie budeme dříve než členy Aliance. Spíše bych však kladl důraz na vznik nové bezpečnostní architektury. Musíme ještě vidět, jaké dopady bude mít tato válka a zda se nerozšíří v plnohodnotný konflikt proti Evropě – například s dopadem na Lotyšsko nebo Litvu.