Ukrajinská Oděsa na seznamu UNESCO: Které památky nedozírné hodnoty ohrožuje Putinova invaze?

Oděsa: Město s bohatou historií 

Oděsa je město na jihu Ukrajiny, které bylo již od doby svého počátku významnou metropolí. Vybudovat ho nechala v roce 1794 známá ruská panovnice Kateřina Veliká po vítězném dobytí turecké pevnosti Chadžibej ruskou armádou v rámci rusko-turecké války. Právě na místě někdejšího tureckého strategického přístavního města Oděsa vznikla. Metropoli stavěli nejvýznamnější architekti a umělci dané doby. 

Rozkvět města nastal především na konci 18. a na počátku 19. století v souvislosti s rozšiřováním místního přístavu, kde se překládaly náklady zboží. Tehdy byla Oděsa třetím největším městem celé země a významným obchodním a průmyslovým střediskem. Brzy se město stalo i centrem vzdělanosti. V roce 1865 zde byla založena univerzita, roku 1899 vzniklo muzeum umění. 

Oděsu během její historie zasáhlo několik konfliktů. Od podzimu 1917 do počátku roku 1920 město značně trpělo během bojů ruské občanské války. V době druhé světové války Oděsu zpustošily bombové útoky, obsadila ji německá armáda. Město obklopovaly koncentrační tábory, v nichž našlo smrt mnoho nevinných Židů. V oděských katakombách se tehdy schovávali partyzáni. I v současnosti je Oděsa ohrožována válkou. 

Památky v ohrožení 

V lednu 2023 bylo na seznam světového dědictví UNESCO a zároveň mezi světové dědictví v ohrožení zapsáno historické jádro Oděsy. Jaké konkrétní památky to jsou? 

Jedná se například o již zmíněné oděské katakomby, což je vůbec nejrozsáhlejší katakombový systém na celém světě. Celková délka všech chodeb se odhaduje na 2500 kilometrů. Vybudovány byly v souvislosti s těžbou kamene pro potřeby stavební činnosti v nově vznikajícím městě, tedy někdy kolem roku 1794, za vlády Kateřiny Veliké. Během druhé světové války se v katakombách usadili partyzáni a podnikali odtud akce proti nacistickým okupantům. Tuto odbojovou činnost dnes připomíná muzejní expozice v části podzemního komplexu. Do některých míst je však přístup zakázán, mnohé chodby se totiž zbortily. Čas od času také dojde k propadnutí komunikací nebo nadzemních objektů do prostor katakomb. Protože je Oděsa z velké části protkána podzemními chodbami, nelze zde vybudovat ani metro. 

V Oděse se nachází monumentální pravoslavný chrám známý jako chrám Proměnění Páně nebo také Preobraženská katedrála.  Jde o největší svatostánek ve městě, který byl vystavěn mezi lety 1795 až 1808, později proběhla řada jeho stavebních úprav. Roku 1936 byl komunistickým režimem takřka srovnán se zemí, jeho obnova se uskutečnila v letech 1996 až 2005. Dnes chrámu však znovu hrozí zkáza.  

Mezi významné oděské historické památky patří i Národní akademické divadlo opery a baletu, jehož slavnostní otevření se uskutečnilo již v roce 1809. Na počátku roku 1873 však budova lehla popelem, současná podoba divadla ve stylu vídeňského baroka pochází z roku 1887 a je dílem předních rakouských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Předobrazem pro oděské divadlo se stavitelům stala budova divadla v Drážďanech. Scéna v Oděse vyniká nejenom svou architekturou, ale rovněž sochařskou a malířskou výzdobou. V době svého vzniku bylo vůbec první budovou, do níž se zavedlo elektrické osvětlení. 

Za jakýsi symbol Oděsy jsou považovány 142 metrů dlouhé Potěmkinovy schody, ty vedou k místnímu přístavu. Vznikly mezi lety 1837 až 1841. Do obecného povědomí se dostaly díky tomu, že se roku 1925 objevily ve filmu „Křižník Potěmkin“ – tato skutečnost dala schodišti i dodnes užívané pojmenování. V minulosti se o něm hovořilo jako o Richelieuových nebo Primorských schodech, někdy se označovalo prostě jako Velké schody.