NÁZOR: Poučil se svět z finanční krize? Politolog rozebral, jak si vedeme v pandemii

Dobré a špatné zprávy

"Poučili jsme se nějak z roku 2008? Vedeme si tentokrát lépe?" pokládá otázky Zakaria. Soudí, že na první pohled z tohoto srovnání skutečně nyní vychází svět lépe.

Po 18 měsících globální finanční krize, řekněme v polovině roku 2009, byla nezaměstnanost například ve Spojených státech nejvyšší za dlouhá desetiletí, akciová trhy se těžce vzpamatovávaly z jednoho z nejhorších kolapsů v dějinách a zabavování nemovitostí dosáhlo historického maxima, připomíná politolog. Dodává, že proti tomu je dnes v USA očkovaná polovina obyvatel, ekonomika burácí a růst se vyrovnává reaganovskému boomu, akciové trhy lámou rekordy a existují signály růstu mezd.

Spojené státy si sice vedou lépe než většina zemí, velké průmyslové státy se ovšem také nacházejí na cestě k zotavení, deklaruje autor komentáře. Za hlavní důvod považuje to, že jsme se poučili z roku 2008 a chápeme, že během systémových kolapsů musí vlády silně a rychle zasáhnout, utrácet peníze a poskytovat likviditu, přičemž v Evropě i za oceánem víceméně mlčí hlasy, které během finanční krize mimořádně hlasitě prosazovaly politiku úspor.

"Tady dobré zprávy končí," varuje Zakaria. Poukazuje, že v roce 2008 si politici rychle uvědomili potřebu zásadních změn, jelikož finanční systém se ukázal jako rizikový, špatně regulovaný a nestabilní. V roce 2010 například americký Kongres schválil rozsáhlé reformy bankovnictví v podobě požadavků na větší kapitalizaci, omezení transakcí a spekulací a zavedení zátěžových testů, rekapituluje politolog. Dodává, že bankovní lobby byla tvrdě proti, ale zmýlila se.  

Finanční systém si totiž v pandemii vede dobře, což je potvrzení správnosti reforem, deklaruje komentátor. Vyzdvihuje, že navzdory téměř úplnému uzavření globální ekonomiky v roce 2020 skoro všechny banky odolaly, a to nejen díky podpoře centrálních bank, ale také kvůli větší kapitalizaci a těsnějším regulacím.

Zakaria kritizuje, že v současné krizi mluvíme o reformách jen velmi málo, mnohým selháním v boji s covidem-19 navzdory. "Od počátku pandemie jsme viděli, jak vlády v mnoha zemích nezajistily základní funkce veřejného zdravotnictví, například testování, trasování, posílání do karantény a jasnou komunikaci s veřejností," píše politolog. Konstatuje, že někteří se poučili a sjednali nápravu, mnohé za zachránil jen brzký příchod vakcín.   

Téměř nikdo se nezačal ptát, jak skutečně reorganizovat zdravotnickou byrokracii, jak se poučit od zemí, které si počínaly správně, a jak zavést nová opatření, postupy a rámce, jež zajistí, že v příští pandemii - která zajisté přijde - si povedeme lépe, upozorňuje Zakaria. Domnívá se, že rozdíl mezi poslední a aktuální krizi, je patrné především na celosvětové úrovni.

Systém zafungoval, může zafungovat znovu

Politolog Daniel Drezner z Tuftsovy univerzity ve své knize "Systém zafungoval" tvrdí, že lidé byli zvyklí přemýšlet o globální správě skrze známou frázi Woodyho Allena: "Tak špatné (jídlo) a ještě tak malé porce!" zmiňuje Zakaria. Vyzdvihuje, že Drezner ovšem zdokumentoval, že globální správa zafungovala během finanční krize překvapivě dobře, jelikož státy a centrální banky spolupracovaly, podařilo se zamezit spirálovitému propadu, Čína se připojila k velkým mezinárodním iniciativám a Washington sehrál klíčovou roli, když podněcoval ostatní k společnému postupu a pomáhal jiným.

Podle hospodářského historika Adama Tooze až polovina likvidity poskytnutá americkou centrální bankou FED směřovala k evropským bankám, což však nebyl projev slepé štědrosti, uvádí autor komentáře. Zmiňuje svědectví tehdejšího amerického ministra financí Timothyho Geithnera, že Spojené státy si uvědomily, že je v jejich zájmu zachránit mezinárodní finanční systém založený na dolaru, což vyžadovalo pomoc ostatním.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Geithner také přiznal, že globální spolupráce probíhala do značné míry kvůli instinktivnímu multilateralismu tehdejších klíčových aktérů, kteří chtěli předejít ekonomickému nacionalismu a protekcionalismu, které napáchaly tolik škody ve 30. letech, zmiňuje politolog. Domnívá se však, že reakce na krizi z roku 2008 byla sice úspěšná ekonomicky, nikoliv však politicky, jelikož vzedmula vlnu populismu i odporu k elitám, a tak paralyzovala možnost reagovat na krizi současnou.

Politici jako Donald Trump, Viktor Orbán či Jair Bolsonaro reagovali na pandemii vyhýbavě, konsolidovali vlastní moc a vinu svalili na cizince, připomíná Zakaria. Doplňuje, že i liberálně orientovaní politici se uchýlili k protekcionalistickým opatřením a dokonce blokují vývoz vakcín, navíc čínský prezident Si Ťin-pching se ukázal jako méně otevřený a nakloněný spolupráci než jeho předchůdce během poslední globální krize.

Navzdory úvodním pokusům aktuálního amerického prezidenta Joe Bidena musí Spojené státy vést svět zcela jiným směrem, míní politolog. Obává se, že pokud nebude vyvinuto tvrdé úsilí k proočkování celého lidstva, pandemie bude přetrvávat, měnit se a možná dále sílit. Stejně tak je nutné pomoci rozvojovým, silně zadluženým zemím, má-li se obnovit a udržet ekonomický růst, zdůrazňuje autor komentáře.

Za nejlepší přípravu na další krize - ať už pandemie, extrémní počasí či kybernetické útoky - označuje Zakaria kolektivní úsilí. "To není naivní idealismus. Systém zafungoval před desetiletím, může zafungovat znovu," dodává závěrem.