Pandemická generace: Jak covid-19 zanechal dlouhodobé stopy na dětech

Učitelka z mateřské školy v kalifornské Santa Monice Rebekah Underwood si všimla, že děti narozené kolem roku 2020 jsou opatrnější, méně fyzicky aktivní a snadno se přestimulují. Často jim činí potíže i jednoduché pohybové aktivity, jako je skákání oběma nohama nebo lezení po herních prvcích. Je přesvědčena, že za tím může stát právě nedostatek venkovních zážitků během lockdownů, kdy byly děti i jejich rodiny uzavřeny doma.

V době, kdy se svět uzavřel, ztratilo více než 2,2 miliardy dětí každodenní rutinu – kroužky, sporty, oslavy i běžné hraní s vrstevníky nahradily domácí aktivity a výuka přes obrazovky. Průměrná škola byla zavřena 5,5 měsíce, některé však výrazně déle. Odborníci se obávají, že právě tato izolace a stres z nejistoty zásadně ovlivnily psychický i fyzický vývoj dětí.

Studie ve Velké Británii s názvem BICYCLE (Born in Covid Year Core Lockdown Effects) sleduje dvě stovky dětí narozených před, během a po lockdownu. První výsledky ukazují, že děti narozené během pandemie mají menší slovní zásobu a hůře zvládají vyšší formy myšlení. Výzkumníci se domnívají, že příčinou může být absence rozmanitých sociálních podnětů – například nemožnost vidět cizí tváře, slyšet různé hlasy či mávat na kolemjdoucí.

Globální výzkumy přinášejí znepokojivá čísla i v oblasti vzdělávání. Odhadem 1,6 miliardy studentů ve více než 190 zemích zažilo přerušení výuky. Ti, kteří neměli přístup k internetu či technice, zaostávali ještě více. V roce 2023 zveřejnila americká Národní akademie věd zprávu, podle níž je školní pokrok u dětí napříč sociálními skupinami horší, než by byl bez pandemie. Nejvíce byli zasaženi studenti z nízkopříjmových a marginalizovaných rodin.

Jedna ze studií publikovaná v lednu 2025 kvantifikovala ztráty: průměrné výsledky z matematiky poklesly o 14 %, což odpovídá sedmi měsícům učení. Dlouhodobě to může znamenat, že celá generace vydělá v dospělosti méně a světová ekonomika přijde o biliony dolarů. Například ve Spojených státech se odhaduje roční ztráta ve výši 128 až 188 miliard dolarů.

Sociolog z Oxfordu Bastian Betthäuser uvádí, že snahy o dohnání ztraceného učení zatím nejsou dostatečné. U dětí z bohatších rodin je patrná určitá obnova, ale rozdíly mezi sociálními skupinami se spíše prohloubily.

Kromě vzdělávání trápí odborníky i fyzické zdraví dětí. V Británii se například během pandemie zvýšila obezita u dětí ve věku 10 až 11 let. Dlouhodobě může toto zhoršení zdraví stát společnost přes 8,7 miliardy liber. Odborníci to přičítají změnám v jídelníčku, omezení pohybu a dlouhodobým změnám životního stylu, které přetrvávají i po uvolnění opatření.

Studie z Číny navíc ukázala, že děti byly po pandemii méně ochotné k prosociálnímu chování, tedy k jednání ve prospěch druhých. V USA pak psychologové zaznamenali zhoršení komunikačních a kognitivních schopností, ale i emoční nezralost – ačkoli paradoxně některé děti vykazovaly známky vyšší emocionální zralosti, patrně v důsledku intenzivního prožívání náročných událostí a sledování tragických zpráv.

Sociální pracovnice Tandy Parks z Los Angeles popisuje, že se na ni dnes obrací rodiče dětí ve věku 4 až 7 let s obavami a dotazy, které byly dříve typické spíše pro batolata. Mnoho dětí má potíže se separací od rodičů, pomalejší vývoj řeči nebo dokonce opožděné zvládnutí základních návyků, jako je nočník.

Přesto se objevují i náznaky naděje. Rebekah Underwood říká, že její nejnovější třída dětí narozených krátce po pandemii už je odvážnější, radostněji skáče a lépe zvládá hudební lekce. Znamená to, že zotavení je možné – ale nebude se dít samo. Jak upozorňuje Judith Perrigo z UCLA, pokud se vlády a školy nesoustředí na cílenou pomoc dětem, negativní trendy budou pokračovat.

„Ty trajektorie jsou jasné – a všechny směřují dolů,“ říká Perrigo. „Bez soustředěné snahy se to samo nezlepší, a to ani za pět let, ani za deset.“

Jak silný bude dopad pandemie na celou generaci dětí, ukáže až čas. Ale pro odborníky i pedagogy je jasné, že jde o krizi, na kterou nesmíme zapomenout – a kterou je třeba řešit nejen kvůli dnešním dětem, ale i kvůli budoucnosti celé společnosti.