Volyňští Češi jsou zklamaní, Praha jim nepomůže

Zároveň si postěžovala na příliš krátkou dobu, po kterou zástupci českého velvyslanectví o víkendu monitorovali situaci Čechů na Volyni. Podle ministerstva zahraničí misi vedl diplomat, který situaci v oblasti důvěrně zná a nebyl tam poprvé. Poslanci dnes schválili výzvu vládě, aby se situaci českých krajanů na Ukrajině věnovala.

"Naši lidi jsou zklamaní. Moc nás to zklamalo," reagovala na rozhodnutí vlády Snidevyčová. Netuší prý, jak čeští vyslanci ke svým závěrům došli. "Oni přijeli v 11 hodin ráno a odjeli za hodinu a půl. Co se mohli dozvědět? Že sluníčko svítilo a počasí bylo krásné?" vylíčila Snidevyčová návštěvu pracovníků kyjevského velvyslanectví.

Mluvčí ministerstva zahraničí Johana Grohová ČTK řekla, že misi vedl bývalý generální konzul ve Lvově, který situaci v regionu důvěrně zná, a nebyl to jeho první kontakt s tímto prostředím. Kromě Žitomiru s kolegy v sobotu zavítal také do obce Malynsk. V obou lokalitách se setkali s českými krajany, kterých na dvě shromáždění dorazilo dohromady asi 140.

"Rozhodně to neznamená, že jsme přestali situaci volyňských Čechů sledovat, ale spíš teď hledáme menší projekty, jak těmto lidem pomoci," uvedla Grohová. Na tyto projekty by podle ní mohla jít i část z 50 milionů korun, které nedávno schválila vláda na pomoc Ukrajině."Krajané požadují od české vlády humanitární pomoc ve formě poskytnutí ubytování, garanci zaměstnání a dorovnání vyplácených penzí na úroveň obvyklou v ČR. Chtějí zároveň usnadnění či zrušení nostrifikační procedury vysokoškolských diplomů. V neposlední řadě krajané žádají zrušení podmínek pro udělení trvalého pobytu - to by však bylo v rozporu s platnou právní normou," upřesnilo dnes ministerstvo zahraničí požadavky volyňských Čechů.

Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) má Česko na Ukrajině rozsáhlou infrastrukturu, a je tak schopno udržovat kontakt s krajany, což bude dělat i nadále.

Třetí migrační vlna nebude?

Češi přicházeli do západních oblastí Ruska ve druhé polovině 19. století a, jak uvádí historik Jaroslav Vaculík, vedly je k tomu ekonomické důvody. V roce 1861 totiž car Alexandr II. zrušil nevolnictví a o dva roky později potlačil povstání v ruské části Polska. "Za této situace byli polští velkostatkáři nuceni poměrně levně prodávat svou půdu, což se doneslo do Čech. A Češi pod heslem Za chalupu grunt šli na Volyň a kupovali tamní půdu," dodává Vaculík v České televizi.

Diskusi o návratu volyňských Čechů do vlasti otevřel už příchod Svobodova armádního pluku do osvobozeného Československa. Sovětské orgány ale neměly zájem na tom, aby zemi opouštěli schopní pracovníci z Volyně. Jednání o reemigraci se proto vlekla až do července 1946, kdy Stalina obměkčil teprve osobní dopis od prezidenta Edvarda Beneše. Po osmi tisících vojácích Ludvíka Svobody se tak do vlasti o rok později vrací 33 tisíc volyňských Čechů.

"Na Volyni nechali majetek v hodnotě 1 miliardy korun, a to nepočítáme půdu, která byla považována za státní vlastnictví," dodává historik Vaculík. "Volyňáci" jevili zájem o to, aby mohli žít na Žatecku. Chtěli tak využít svou zručnost v pěstování a zpracování chmele. Poválečné úřady je ale místo toho rozmístily do vylidněných oblastí dříve německých Sudet. Dnes tuto historii připomíná obec Nový Malín na Šumpersku; do roku 1947 nesl jméno Frankštát a poté, co zdejší Němce nahradili volynští Češi, přijal nové jméno na počest obce vyhlazené nacisty.

Druhá vlna reemigrace volyňských Čechů následovala až po dalších čtyřiačtyřiceti letech. S rozpadem Sovětského svazu a vznikem nezávislé Ukrajiny se otevřela cesta k návratu pro dalších 1200 osob; o přestěhování do Československa ovšem volynští Češi žádali již několik let před pádem východního bloku – kvůli havárii v jaderné elektrárně Černobyl.

Dnes na Ukrajině žije až 20 tisíc volyňských Čechů a několik desítek rodin chce spustit třetí migrační vlnu, informuje web CT24.