Volynští Češi se nevzdávají, žádostí o návrat jsou desítky

"Pokud jim skutečně chceme pomoci, mělo by to být hned," řekl Sazeček. Ukrajinští Češi přitom nežijí pouze v oblasti Volyně, ale také třeba na Krymu, který byl anektován Ruskem. Odhad až 20.000 českých krajanů na Ukrajině je však podle představitelů SČVP hodně nadnesený, podle nich je to zhruba 2000 lidí.

Navíc zdaleka ne všichni se chystají k návratu do země svých předků. "Z oblasti Žitomiru jde asi o 40 rodin, z oblasti Dubna asi o 20 lidí, z dalších regionů zatím informace nemáme," uvedl Sazeček. Jejich umístění by podle něho nebylo problémem. "Hlásí se nám jednotlivci i obce nabízející nejen bydlení, ale mnohdy také práci, což je nejdůležitější," řekl.

Členové SČVP jsou s krajany na Ukrajině v kontaktu. Vědí tak, že mají o další vývoj země obavy. "Z rozhovorů vím, že se bojí, i když oficiálně to nedávají najevo. Situace na Ukrajině je nejistá, hrozí občanská válka," řekl Boris Iljuk. 

Češi přicházeli do západních oblastí Ruska ve druhé polovině 19. století a, jak uvádí historik Jaroslav Vaculík, vedly je k tomu ekonomické důvody. V roce 1861 totiž car Alexandr II. zrušil nevolnictví a o dva roky později potlačil povstání v ruské části Polska. "Za této situace byli polští velkostatkáři nuceni poměrně levně prodávat svou půdu, což se doneslo do Čech. A Češi pod heslem Za chalupu grunt šli na Volyň a kupovali tamní půdu," dodává pro Českou televizi Vaculík.

Jen v letech 1868-1874 proto na Volyň přesídlilo patnáct tisíc Čechů a do konce století se jejich počet zvýšil na sedmadvacet tisíc. V oblasti při hranicích s rakouskou Haličí založili dvě stě vesnic a během dvou generací se staly jednou z nejbohatších vrstev. Z Čech totiž přinesli moderní hospodaření rakousko-uherského střihu i v Rusku neprovozovaná řemesla včetně pivovarnictví. Díky Čechům tak na Volyni vznikl i vůbec první ruský pivovar.

Jednání o reemigraci se vlekla až do července 1946, kdy Stalina obměkčil teprve osobní dopis od prezidenta Edvarda Beneše. Po osmi tisících vojácích Ludvíka Svobody se tak do vlasti o rok později vrací 33 tisíc volyňských Čechů.

Druhá vlna reemigrace volyňských Čechů následovala až po dalších čtyřiačtyřiceti letech. S rozpadem Sovětského svazu a vznikem nezávislé Ukrajiny se otevřela cesta k návratu pro dalších 1200 osob; o přestěhování do Československa ovšem volynští Češi žádali již několik let před pádem východního bloku – kvůli havárii v jaderné elektrárně Černobyl.