Národní divadlo Brno oživí vesnici Želary

V Mahenově divadle už tento pátek premiérově ožije vesnice Želary, kterou známe z povídek brněnské rodačky, spisovatelky Květy Legátové. Inscenace Želary (srdce mé) se však odliší od slavného filmu Ondřeje Trojana. Režisér Dodo Gombár totiž v dramatizaci kombinuje povídkový soubor Želary z roku 2001 i o rok starší povídku Jozova Hanule, z které vychází právě Trojanův na Oscara nominovaný film. Gombár sám film neviděl, v dramatizaci se tedy vydává vlastní cestou.

„Snažil jsem se při psaní adaptace vycházet opravdu z literatury, která má na mě až uhrančivý účinek, hlavně těch osm povídek v Želarech, na které Jozova Hanule s lehkostí a zároveň naléhavou intenzitou navazuje,“ říká Gombár. Dodal také, že se snažil dvě díla prokomponovat co nejpřirozenější, například pomocí retrospektivy.

Režiséra se navíc dílo dotýká osobně, je totiž sám rodák z vesnice a jak řekl „život vnímá přes liturgický cyklus“. Na tvorbě inscenace ho lákalo především hledání možných posunů v dramatizaci, možnost zachytit čas příběhů a práce s brněnským souborem, s nímž v minulosti připravil například inscenaci Veroničin pokoj, která je na repertoáru Divadla Reduta od roku 2015. Gombár také osobně zná několik studentů Květy Legátové, tato zkušenost ho proto přiměla „postavit se k tomu pokorně a pietně“.

V inscenaci účinkuje téměř celý činoherní soubor, doplněný dokonce o několik hostů. „Jako dramaturgové jsme při výběru tohoto titulu vsadili nejen na velký příběh brněnské autorky a schopnosti jednotlivých herců, ale především na sílu a souhru vícegeneračního hereckého kolektivu, která dokáže strhávat a uchvacovat,“ řekl dramaturg Martin Sládeček. Kromě dobré kondice hereckého souboru je podle Sládečka dalším důvodem pro uvedení spojení příběhu s poetikou Doda Gombára a také fakt, že Květa Legátová, přestože pochází z Brna, je místními divadly opomíjena. Želary byly inscenovány pouze jednou, a to v Praze.

Součástí brněnské inscenace je původní scénická hudba. Jejím autorem je skladatel David Rotter, který vycházel z lidové hudby, uslyšíme ale i prvky jazzu. Autorkou scény je Lucie Labajová, která zde použila vagón vlaku jako symbol nestability. Kostýmy Hany Knotkové jsou dobové a inspirované reálnými předobrazy.

V hlavní roli Elišky uvidíme Magdalénu Tkačíkovou. Ztvární zde chytrou lékařku z Brna, která je dle slov herečky „nucena žít jiný život, než si představovala.“ Podtitul inscenace „srdce mé“ se může týkat každé pastvy, pro Elišku Tkačíkové je to „srdce, které nalezne až v Želarech.“

Josefa Jandu ztvární Petr Halberstadt. Herec představil svoji postavu především přes jeho komplikovaný vztah s Hanou, při němž společně najdou ono titulní srdce. Halberstadt na své roli ocenil fakt, že se nejedná o „škatulkovou roli“, která by byla od začátku jednoznačná, ale o mnohem spletitější postavu.

Tiskové konference se zúčastnila také herečka Hana Tomáš Briešťanská, která je čerstvou nositelkou Ceny Thálie za roli Štěpky v inscenaci Petrolejové lampy a v Želarech se objeví v roli Ženi.

Premiéra inscenace Želary (srdce mé) se koná v pátek 31. března 2017 v Mahenově divadle.