RECENZE: Smutek sluší Elektře. Premiéra v Mahenově divadle v Brně budí obdiv a evokuje k zamyšlení

Díla amerického dramatika dvacátého století, Eugena O´ Neilla vzbuzovala vždy diskuse o tom, do jaké míry je jeho vidění (nejenom americké) společnosti pravdivé. Jednou se mu vyčítal přílišný skepticismus, jindy uměle vytvořené konflikty, daleké od reality a naopak, zbytečné vyostřování jevů v rodině, ve společnosti, které se přece dali řešit rozumněji a méně dramatickou cestou. Co autorovi však nemohlo být vyčítáno, to je hluboká znalost divadelního dramatu, nosnost postav vytvářet konfliktní situace, ze kterých nelze uniknout bez krize. Ve všech jeho dílech je cítit obdiv k antickému dramatu, které mu bylo vždy inspirací.

Smutek sluší Elektře

Eugen O´Neill (1888 – 1953), americký dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se vymykal všem do té doby běžným hodnocením, jakých bylo na Broadway vždy hodně. Nikdy se netajil savým obdivem ke Strindbergovi, byl občas nazýván levičákem, pro kladné postoje k chudině a ke kritice marnivosti těch, kteří mají víc, než mohou užít. Jeho díla však nikdy nebyla politická. Jenom ty sondy do jednání postav pod tlakem naléhavé skutečnosti vždy rezonovaly v hodnocení sociální situace v americké společnosti. To byl také důvod, proč byl O´ Neill  inscenován v dobách socialismu u nás, víceméně jako politické divadlo, kritizující „tu zlou Ameriku.“

Mahenova činohra přistoupila samozřejmě k dílu úplně jinak. Hned na začátku představení vystoupilo rapperské duo P/\ST, se svým, ne vždy srozumitelným komentářem světa, ve kterém žijeme. Abych byl upřímný, byla to úplně jiná „opera“, která s budoucím představením, poctivě vykládajícím herecky i režijně Strindberga, neměla vůbec nic společného. Přežil jsem to a ale s velkými obavami, co bude následovat. Mám v sobě zakódovanou hloupou vlastnost – strach o inscenaci, když se na začátku vyvíjí úplně mimo očekávání. Naštěstí mne mohl ten strach hned po bláznivém rappu opustit. (Naléhavá otázka pro inscenátora: opravdu to muselo být? Nechcete se toho rappu vzdát?)

Dál už bylo představení důsledně divadelní, počínaje funkční scénou (Dragan Stojčevski) přes kostýmy (Eva Jiříkovská) až po nápaditou režii, plnou jevištních metafor (Michal Dočekal) a samozřejmě také díky úpravě a dramaturgii (Jana Slouková a Hana Hložková). Byl to prostě klasický Strindberg, ve kterém režisér kladl důraz na dialogy, které dominovaly v celé inscenaci. Strindbergovi prostě není třeba vkládat nějaké nápadité berličky. Jeho promyšlené jednání postav je samo o sobě příběhovým zážitkem. A herci si to náležitě užívali. Dávno se mi nestalo, že jsem seděl v první divácké řadě. Obecně to nemám rád. Ale tady, téměř na dotek s jevištěm, ve mne ten Strindberg vyvolal zvláštní pocit naléhavosti a pravdivosti. A nevím, který herecký výkon bych mněl jmenovat jako nejlepší. Kristina Hany Tomáš Břešťanské, nebo její manžel Erza Mannon v podání  Petra Kubese? Jejich dcera a syn, Petra Lorencová a Viktor Kuznik?  Byli to pravdivě zahrané postavy, bez patosu, postavy dnešního světa, ve kterém se mohl divák utvrdit v tom, že hra napsaná v roce 1931 stále a možná ještě naléhavěji k nám promlouvá, než v době svého vzniku. Klade otázky a hledá na ně odpovědi.

Antické drama se svou expozicí, kolizí, krizí a katastrofou už od pátého století před Kristam oslovuje diváky, nabízí  anagnorisis  - poznání naléhavosti konání pod tíhou událostí. Tento klasický pohled na jevištní skutečnost v inscenaci Smutek sluší Elektře byl přítomen. A byl také důkazem, že klasické drama, se všemi svými atributy, když je správně inscenované, výrazně komunikuje i s dnešními diváky.

Sídlo rodu Mannonů. Svět na konci války Severu proti Jihu. Dcera a matka netrpělivě a s napětím očekávají návrat otce a syna. V luxusním rodinném sídle doutnají utajované vášně a každá z postav chce konečně vzít osud do vlastních rukou, jde jen o to, kdo bude rychlejší a za jakou cenu se zmocní svých tužeb. Touha po lásce, která se snadno může změnit v nenávist a touhu po pomstě. To jsou klíčové atributy dramatu, které posouvají děj k nezadržitelné tragédii.

Mahenova činohra má tedy v repertoáru inscenaci, která je divácky atraktivní a zároveň nějak očistná. Vždyť to byl také záměr, kterému se věnoval ve svých dílech největší ze znalců dramatiky, Aristoteles. Antiko, buď pozdravena.

Hodnocení: 85 %

Počasí může být i v září teplotně nadprůměrné, myslí si meteorologové

16.08.2022 06:30 Letní prázdniny se chýlí ke konci, právě vstupují do své poslední čtvrtiny. Meteorologové z Českého…

Po šesti měsících války se propast mezi řečmi a skutečností rozšiřuje.…

16.08.2022 09:49 Americký prezident Joe Biden letos v březnu ve Varšavě jasně předložil strategické cíle Západu na…

Jurečka: U stavebního a penzijního spoření je třeba zvýšit výnosnost a…

17.08.2022 14:26 Stavební a penzijní spoření je třeba podle vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí Mariana…

Registr vozidel je plně funkční, byl částečně mimo provoz

17.08.2022 17:37 Registr silničních vozidel byl dnes od dopoledne několik hodin částečně mimo provoz. Technická…

Ukrajina: Ruská armáda ztratila 44.000 mužů, útočí na několika místech…

17.08.2022 10:07 Ruská vojska se snaží útočit na několika místech najednou, ve směru na Charkov a Slovjansk a u…

Ve věku 96 let zemřel Karel Richter, jeden z nejstarších českých herců

05.08.2022 13:33 Ve věku 96 let dnes zemřel Karel Richter, jeden z nejstarších českých divadelních, filmových a…

Související:

Právě se děje

reklama