RECENZE: Doupě - Paul Walker odmítá vymazat Detroit z mapy světa

Zdroj: YouTube

Vítejte v roce 2018! Detroit, kdysi výstavní velkoměsto a středisko automobilového průmyslu, je nyní na pokraji krachu. Zejména zdevastovaná čtvrť Brick Mansions je takovou kumulací drog a násilí, že je pro jistotu ohrazena betonovou zdí a ponechána vlastnímu osudu. Pohybuje se v ní však idealista Lino a ten hodlá maximálně znepříjemnit život nekorunovanému vládci Tremaine Alexandrovi a jeho pohůnkům vedeným obrovitým černochem říkajícím si K2 a sadistickou Rayzah. Když se mu podaří zničit dvacetikilovou zásilku drog, považuje to Tremaine za nevyhlášenou válku a unese do Brick Mansions Linovu bývalou přítelkyni Lolu. Ve stejné době tajný agent Damien Collier dopadne dlouho hledaného podvodníka na nejvyšší úrovni, který si říká Řek George, a doufá, že bude mít na čas klid od dalších akcí. Starosta se zástupci armády jej však povolají do akce, protože se ztratila důležitá vojenská položka, která může změnit tvář Detroitu k nepoznání. Plán předpokládá spojení Lina s Damienem, což se také stane, ale rozhodně ne na ideální úrovni. Dojde na rvačky, honičky, jízdu nadupaným Fordem Mustang a ve finále všichni soupeřící aktéři zjistí nemilou skutečnost, kterou však pozorný divák pochopí už po první půlminutě filmu před úvodními titulky.

Scénář je dílem známého a nekonvenčního Francouze Luca Bessona, jemuž pomáhal Bibi Naceri. Toto jméno bude divákům snímků z kategorie automobilových honiček povědomé – skutečně je to bratr herce Sami Naceriho, jehož jsme si užili v Bessonově zatím čtyřepizodní sérii Taxi. Bibi (vlastním jménem Larbi) byl už podepsán coby scénárista stejně jako Besson pod francouzským dílem Banlieue 13 (2004), jehož je letošní Brick Mansions, v naší distribuci uváděný pod titulem Doupě, remakem. Je také známou skutečností, že si v obou verzích zahrál David Belle; ve francouzské má jeho postava jméno Leito, v americké jde o Lina. Právě v Doupěti byl poněkud na škodu jeho mírný francouzský akcent, proto jeho dialogy předabovala jiná akční hvězda Van Diesel.

Pro většinu diváků bude velice obtížné snímek hodnotit, neboť jeho atraktivita – bohužel – stoupá s faktem, že jde o poslední dokončený Walkerův film. Tato skutečnost zřejmě obrousí některé kritické hrany a evidentní nadsázky netykající si s logikou, které i pro skupinu akčních filmů jsou příliš velkým soustem, nebudou tak přísně posuzovány. Pokud někdo hodlá uvěřit, že může přežít osoba po nárazu vozidla v rychlosti kolem 120 km/h průlet oknem auta a vstupními dveřmi policejní stanice s lehce zkrvaveným obličejem, pak přijme Bessonovu hru a bude se bavit. O podobné akce totiž není nouze a Doupě se tak stává jedním velkým filmovým klišé, které využívá snad všech myslitelných položek v této oblasti. Od neuvěřitelné fyzické výdrže a schopnosti být v danou a potřebnou chvíli nezranitelný, po zásadní slepotu záporných mistrů střelců, pro něž je cíl v podobě prchajícího jedince vzdáleného pět metrů nezasažitelný; najdeme tu i pomaleji plynoucí čas, nezničitelná vozidla a tradičně úplatné charaktery. Bohužel se k tomu přidává i neuvěřitelná změna názorů a obrátek o 1080 stupňů, tedy efekt oblíbené korouhvičky, což většina akčních podívaných doposud ignorovala – hlavní hrdinové si to vždy vyřídili a evidentní padouši skončili buď jako případná anatomická pomůcka pro studenty medicíny nebo s vidinou mnohaletého žaláře. Podívaná je to efektní, ale bohužel nepřináší – snad s výjimkou Linových výkonů blížících se hranici dobře trénovaného artisty – nic převratného. Nakonec samotné prostředí jsme už v hodně obdobné formě viděli v Carpenterově Útěku z New Yorku (Escape from New York, 1981). Příběhový syžet je až příliš konvenční a snaha ho rozbít závěrečným dějovým zvratem, jak už bylo naznačeno tušeným od samotného počátku, prostě nefunguje. S ohledem na fakt, že Walker odešel z tohoto světa, nebude možné jít ve stopách původního Okrsku 13, pro nějž Besson ještě vyprodukoval v roce 2009 volné pokračování nesoucí název Okrsek 13: Ultimatum (Banlieue 13 – Ultimatum).

Zastavme se ještě na chvíli u Camilla Delamarreho. Tento pětatřicetiletý Francouz už v minulosti několikrát s Bessonem spolupracoval, i když jen v roli mistra střihu. Zmínit můžeme snímky Taken 2 nebo Kurýr 3. Doupě je jeho celovečerním filmovým debutem na postu režiséra (prozatím byl podepsán pod krátkometrážním snímkem Last Call a dokumentem Le hors-champ). Skuteční znalci si také všimnou dalšího společného rysu předlohy a remake – ačkoliv scénárista Bibi Naceri se tentokrát na rozdíl od původního filmu mezi herce nedostal, povedlo se to Tonymu D'Amariovi.

Snímek vznikal částečně v Detroitu, ale zhruba stejný počet natáčecích frekvencí štáb vytvořil v sousední Kanadě, jmenovitě v Quebecu a Montrealu. Jeho rozpočet se vyšplhal na 28 milionů dolarů a díky nostalgii doprovázející smrt hlavního představitele se dá očekávat, že se zmíněné náklady podaří umořit.

Pokud půjdete do kina s cílem vypnout mozek a kochat se ryzí akcí, patřičným počtem vystřelených nábojů, úderů mužných (ale i ženských) pěstí, to vše za podpory velkého množství špičkově provedených akčních scén, a budete to brát jako poctu tragicky zesnulému Paulu Walkerovi, zklamáni nebudete. Víc ale od Doupěte rozhodně neočekávejte.

DOUPĚ (BRICK MANSION)

100 minut, Francie/Kanada (2014)

Režie: Camille Delamarre

Scénář: Luc Besson, Bibi Naceri

Hudba: Marc Bell, Trevor Morris

Kamera: Christophe Colette

Hrají: Paul Walker (Damien Collier), David Belle (Lino), Bobby Gibbs „RZA" (Tremaine Alexander), Gouchy Boy (K2), Bruce Ramsay (starosta Detroitu), Richard Zeman (major Reno), Catalina Denis (Lola), Ayisha Issa (Rayzah), Carlo Rota (Řek George), Robert Maillet (rváč Yeti).

Premiéry: Francie – 24. dubna 2014, USA, Kanada – 25. dubna 2014, Česká republika – 1. května 2014

Přístupnost: od 12 let