Šťastně až do smrti? Z těchto pohádek budete mít noční můry

Sněhurka (bratři Grimmové)

Ve verzi bratří Grimmů by si zlá královna ještě přála rychle zemřít pod kamenem, jako tomu bylo v Disney filmu z roku 1937. Jak to tedy bylo s královnou a Sněhurkou a trpaslíky?

Sněhurka se narodila po té, co si královna přála dítko s „pletí jako padlý sníh, vlasy jako havraní křídla a rty rudými jako krev“. Přání se jí splnilo, ovšem královna za to zaplatila životem. Král se znovu oženil, aby Sněhurka měla matku. A zemřel, jako se rodičům v pohádkách stává.

Zlá královna se jmenovala Grimhilde, což samo o sobě naznačovalo, že to nebude zrovna příjemná osoba, a zbožňovala se obdivovat v zrcadle a ujišťovat se, že je nejkrásnější. Když jí jednoho dne zrcadlo toto zapřelo, rozhodla se Sněhurky zbavit. V této době bylo Sněhurce mezi sedmi a třinácti lety.

Grimhilde úřikázala lovci, aby ji vzal do lesa, zabil ji a přinesl jí zpět její orgány. Ty pak měla v plánu sníst! Sněhurku zachránil její půvab a lovec raději zabil divoké zvíře. Grimhilde se o tomto však brzy dozvěděla a rozhodla se svojí nevlastní dcery zbavit sama. Pokoušela se o to třikrát, až se jí povedlo Sněhurku otrávit jablkem.

Trpaslíci Sněhurku vystavili ve skleněné rakvi, kterou náhodně procházející princ, ohromně chtěl, protože se do mrtvé dívky zamiloval. Trpaslíci se nad ním slitovali a rakev mu věnovali. Místo polibku Sněhurku zachránilo to, že ji služebníci upustili a rána ji přiměla vykašlat otrávené jablko.

Princ se s ní hned oženil, pozvali i zlou macechu. Tu na svatbě donutili obout si boty z do ruda rozpáleného železa a tančit, dokud nezemřela.

Popelka (bratři Grimmové)

Popelka byla ve skutečnosti popsaná více autory, jedna verze existuje i v Číně. Nejznámější je však verze od bratří Grimmů. V této verzi Popelčina matka zemře a otec se ožení se zlou macechou, která si přiveze své dvě dcery. Zatím všechno vypadá jako ve verzi od Disneyho či v pohádkových knížkách.

V grimmovské verzi však nenajdete žádnou vílu kmotřičku. Popelčina přání splní strom rostoucí na hrobě její matky. Strom vyrostl z větvičky, která „cvrnkla jejího otce do nosu“ a Popelka ho zalévala svými slzami. Strom Popelce vyčaruje šaty na všechny tři plesy, které princ pořádá. Ptáčci Popelce pomůžou roztřídit popel a čočku, aby mohla na ples.

První dva plesy Popelka uteče, po třetím princ nalezne její střevíček a rozhodne se ji podle něho najít. Macecha je odhodlaná zajistit, aby si princ vzal její dcery. Tím, že se jejich noha do drobné boty nevejde, se nenechá odradit. První uřízne palec, druhé patu. Její vysvětlení je, že jako královny nikam chodit nemusí.

Princ, který Popelku „tolik“ miluje, si ničeho nevšimne a je připravený si odvézt nejdříve jednu a pak druhou sestru domů. Popelčini holubi ho upozorní, že střevíčky jsou plné krve. Pak se princ dostane k Popelce a uvědomí si, že to ona je jeho vyvolenou. Zazvonil zvonec?

Kdepak. Popelčini ptáčci se rozhodnou nenechat zlo, které nevlastní sestry na dívce napáchaly, bez trestu. Sestry, které se chtějí přiživit na Popelčině úspěchu, s ní jdou svatební uličkou. Cestou k oltáři ptáci vypíchnou každé jedno oko. A cestou zpátky i to druhé.

Šípková Růženka (Giambatista Basile)

Růženka (která se v této verzi jmenovala Talia) byla prokletá, aby se píchla do prstu a zemřela. Král ji neposlal žít s hodnými vílami, místo toho se zbavil všech hrozeb. I tak se však Talia píchla a upadla do spánku podobného smrti. Král si nedokáže představit žít v zámku a raději vyklidí celé království.

Místo prince Talii najde král. Ten po dívce začne toužit a místo láskyplného polibku ji znásilní, načež se vrátí domů. Talia otěhotní a porodí, aniž by se vzbudila. Proberou ji až její dvojčata, která hlady hledají její prso s mlékem. Jedno z nich se přisaje na její prst a vytáhne tak třísku, která Talii uspala.

Talia své děti pojmenuje Slunce a Měsíc a nedělá si starosti s tím, jak k nim přišla. Mezitím se král rozhodne, že mu bezvědomá dívka chybí a vrátí se. Již živé Talii slíbí, že si ji vezme do svého paláce. Neřekne jí přitom, že už je ženatý.

Královna se o Talii a dětech dozví, a pomstychtivě přikáže kuchaři, aby děti uvařil a nakrmil jimi krále. Kuchaři se dětí zželí a schová je u sebe doma. Talii se královna pokusí upálit. Král to však zjistí, nechá upálit královnu a odmění kuchaře za záchranu jeho dětí. Pak se ožení s Talií a žijí...šťastně až do smrti.

Locika (Charlotte-Rose de Caumont de La Force, Rachel Louise Lawrence)

„Lociko, Lociko, s plavými vlasy...“ Tato oblíbená pohádka pochází z pera francouzské metressy Charlotte-Rose de Caumont de La Force, Rachel Louise Lawrence, kniha a hlavní postava se původně jmenovala Persinette.

Persinette se narodila manželům, kteří sousedili s mocnou vílou. Během těhotenství měla matka ohromnou chuť na petržel, která v té době byla velice vzácná – měla ji jen ona víla. Její manžel se pokusí petržel ukrást, ale víla ho chytí. A za petržel chce jejich dítě. Muž se bojí, že jeho žena bez petržele zemře, proto souhlasí.

Víla si tedy jejich dítě po narození odnese do věže a pojmenuje ji Persinette. Persinette je obklopena luxusem, ovšem sama. Jedinou návštěvou je právě víla, která vždy šplhá po jejích dlouhých vlasech. Až kolem jede princ a slyší Persinettin hlas.

Ti dva se stanou milenci a Persinette otěhotní. Vílu to rozzuří, proto Persinette vyžene (do poměrně pěkně vybavené chaloupky u moře), zatímco prince oslepí. Ten se slepě toulá světem, až svou lásku najde. Oba se pak vrátí k jeho rodičům a žijí šťastně až do smrti.

Malá mořská víla (Hans Christian Andersen)

Hans Christian Andersen není zrovna známý svými šťastnými konci. A jeho Malá mořská víla není žádnou výjimkou. Na rozdíl od Disneyho verze tu nenajdete kraba Sebastiana ani se nedočtete, jak princ probodl mořskou čarodějnici lodí.

Malá mořská víla žije pod mořem se svými pěti sestrami, ovdovělým otcem a babičkou. Tradicí je, že patnáctiletá víla může poprvé vyplout nad hladinu a pozorovat svět. Když přišel čas malé mořské víly, uviděla oslavu na lodi malého prince a zamilovala se do něho. Bouře potopí loď a malá mořská víla prince zachrání, princ ji však neviděl.

Mořská víla je nešťastná a řeší se svou babičkou rozdíly mezi lidmi a mořskými lidmi. Mořské víly se dožijí 300 let, ovšem nemají duši. Po smrti se promění v mořskou pěnu, oproti tomu lidé mají duši a po smrti přijdou do nebe. Víla uzavře dohodu s mořskou čarodějnicí – dostane nohy, ovšem přijde o hlas. Navíc se nikdy nesmí vrátit. Stane se nejlepší tanečnicí, ovšem každý krok ji bude bolet. A musí získat princovu lásku. Pokud se princ ožení, ona se promění v mořskou pěnu.

Princ vílu sice zbožňuje, má ji však spíše pro svou zábavu, téměř jako domácího mazlíčka – víla doslova spí na polštářku u jeho dveří. Zbožňuje její tanec a víla pro něho tančí, i když je to pro ni mučením. Princ se však zamiluje do jiné princezny a ožení se s ní.

Víle pomůžou její sestry, které vyměnily své vlasy za kouzelnou dýku. Pokud s ní víla prince zabije, vrátí se ke své rodině. Víla to však nedokáže a raději zemře. Místo mořské pěny se však změní v „dceru vzduchu“. Kvůli své nesobeckosti dostane šanci dostat se do nebe, pokud bude 300 let pomáhat lidem.

Červená Karkulka (různí)

V jedné z krvavějších verzí vlk babičku před snědením rozseká. Její maso uloží do spíže a krev do lahve. Když přijde Karkulka, vlk převlečený za babičku ji pobídne, aby se najedla a napila. Karkulka tedy sní kousek své babičky a vypije její krev.

Pak ji vlk (nebo jiná příšera, podle verze) vybídne, aby se svlékla a spálila své šaty. Karkulka to udělá a poslechne i ve chvíli, kdy ji vlk pozve do postele. Verze se pak liší. V jedné ji vlk sežere (a možná i znásilní, podle odborníků). V jiné ho Karkulka přesvědčí, že musí ven na záchod a podaří se jí utéct.