RECENZE: Princezna na hrášku je pohádka po mozkové obrně a straší amatérismem

Snímek produkovala a režírovala Martina Adamcová, tvořící pod pseudonymem Tina Adams. Ten souvisí s její tvůrčí dráhou v Kanadě, kde se stala filmovou producentkou. Dříve byla aktivní moderátorkou a herečkou, zahrála si například jednu z ústředních rolí v exploatační dvojici filmů Playgirls. Aktuálně je především spojována s Lucií Vondráčkovou, kterou obsazuje do komediálních úloh pod kanadskou produkcí. Připomenout můžeme neumětelskou romanci The Perfect Kiss, která se dočkala i české distribuce.

Princezna na hrášku je tentokrát česko-kanadskou koprodukcí a čerpá z původního díla Hanse Christiana Andersena. Nutno zmínit, že útlounká pohádka není ideální předlohou pro celovečerní film, prozatím žádná z adaptací nedopadla dobře. A nové zpracování není výjimkou. Celou stopáž 80 minut, pocitově spíš 180, sledujeme bezradnou marnost tvůrců, kteří lidovou vyprávěnku nafoukávají množstvím balastu.

Princezna Agnès tak pochází z Francie, kde zrovna probíhá revoluce. Utíká tedy na zámek v Česku, odkud pochází, jehož adresu jí dala oddaná chůva. Její dobrodružná cesta na zámek je ztvárněna formou sand artu, jež na papíře zní jako kreativní nápad. Provedení postrádá jakýkoli rytmus a působí samoúčelně i proto, že je nakombinované s redundantními hranými pasážemi. Z možnosti podnětného prvku se stává konceptuálně nevyužitý gimmick s nahodilým výskytem, což lze tvrdit i o výsledném tvaru snímku.

Ten je nesourodým slepencem rádoby vtipných situací, kdy sledujeme hysterickou hraběnku, vyhořelého hraběte, kuchtíka Buchtíka s pomocnicí Trdlem nebo výskytem neopodstatněnou skupinu dvorních dam a princezen. Všichni bezcílně bloumají neexistujícím vyprávěním, které by měl rámovat ústřední vztah domácího prince a příchozí princezny Agnès. Mezi nimi však tvůrci nebudují žádnou chemii. Nebýt jediné scény, kde se z ničeho nic políbí, aniž bychom viděli jakékoli předchozí sbližování, vůbec bychom nevěděli, že mezi nimi nějaká romance vzniká.

Okouzlený princ se na celý film zavře v knihovně, aby pátral po původu princezny, což v celkovém rámci postrádá smysl. Dochází k duplikování informací. Hned z úvodu víme, odkud princezna pochází. Skutečnost činí nesmyslné i závěrečné odhalení s hráškem, kdy ke zjištění princeznina původu dochází dvěma směry, aniž by to dějovou linii či fikční svět obohatilo. Z určitého pohledu jde sice o osvěžující prvek, když princ o lásku namísto fyzických soubojů bojuje v knihovně. Celková exekuce a roztříštěnost ale tento záblesk podnětnosti udusávají.

Jinak se utápíme v pásmech prvoplánových gagů, nadbytečných a iritujících písniček a především všudypřítomném a nadmíru otravném pitvoření. Postavy mluví jak po mozkové obrně, naprosto podceňujíc vnímání dětského publika, ke kterému opravdu není potřeba mluvit jako z hrůzostrašných divadélek po vzoru Vandy a Standy. Herecká stylizace se rozpadá totožně. Každý hraje úplně jinak, povětšinou postrádající jasné režijní vedení. Z projevu hereckého ansámblu je nevydržitelný mišmaš. Přehrávání těžko ospravedlnit pohádkovou stylizací, kterou bychom hledali jen marně.

Film nemá jednotnou poetiku. Pro pohádky příznačné společenské rozdíly se zmiňují jen v souvislosti s Francií. Načrtnutý zámecký subsvět postrádá konflikt či jasný cíl. Zápletka s odhalováním princeznina původu se rozplývá. Celý film působí jako erupce nesmyslných nápadů, jež jsou v kombinaci s naprostou neznalostí filmového řemesla zničující kombinací. Svícení a mixování barev vyloženě bolí, nesedící kostýmy jakoby kvalitou vypadly z laciných obdchodů s maškarní výbavou, střihová skladba nemá jakoukoli dynamiku či posloupnost.

Veškerou stylistickou bezradnost však s přehledem předhání otřesný zvuk a jeho mix. Zvuková postprodukce byla pravděpodobně prohnaná pofidérní umělou eliminací okolních ruchů, jež dobrou třetinu replik zdeformovala. Spoustě dialogů tak zkrátka není rozumět. Je nepředstavitelné, že se tvůrci rozhodli poslat film v takto tragickém technickém stavu do kin. Vzhledem k neexistující dramaturgii a nekompetentnímu štábu v čele s fušérskou režisérkou se asi ani není čemu divit.

Princezna na hrášku je velmi hluboko pod jakýmkoliv standardem. Skutečně hraničí s naprostým amatérismem. Jistě lze ocenit zápal tvůrců a herců, natáčení muselo být pohodovou dovolenou. Je však s podivem, že se něco takového dostane do široké distribuce. Odráží to nejen nulovou sebereflexi autorů, kteří se pravděpodobně zavírají do pochvalných bublin svého okolí, ale především absolutní rezignaci na vyžadování kvality po tvorbě pro děti. Česká hraná tvorba pro mladé oči a rodiny je absolutním bahnem, jež Princezna na hrášku prohlubuje.

Hodnocení: 5 %

Režie: Martina Adamcová

Scénář: Pavla Krečmerová

Hrají: Jasmína Houf, Dagmar Havlová, Lucie Vondráčková, Pavel Kříž, Ladislav Korbel, Zuska Velichová, Martina Adamcová, David Šír, Simonetta Hladká, Milan Enčev

Česká premiéra: 30. května 2024

Distributor: Bontonfilm