ROZHOVOR | Obchodní válka to není. Ekonom pro EZ vysvětlil, jak Trumpova cla zasáhnou Česko

Jak hodnotíte krok amerického prezidenta Donalda Trumpa zavést 25% cla na zahraniční automobily, 20% cla na dovoz z EU a zároveň minimální cla ve výši 10 % na dovoz z celé řady států?

Vzhledem k tomu, že se výše oznámených cel, ať už na konkrétní statky či země, mění doslova každým dnem – například tříměsíční pozastavení zavedení cel na všechny evropské výrobky k 10. dubnu 2025 – má větší význam zabývat se jejich dopady a důvody zavedení obecně.

Cla jsou nástrojem obchodní politiky s dlouhou historií, který byl a je využíván především k ochraně domácích výrobců ve strategických odvětvích, jako je například automobilový průmysl. To pravděpodobně zůstává primárním důvodem tohoto kroku prezidenta Trumpa v případě uvalení cel na automobily.

Je třeba říci, že ochrana tohoto odvětví spadala již do agendy Bidenovy administrativy. V případě uvalení plošných cel – ať už na Čínu, Kanadu, Mexiko, EU, nebo malé rozvojové ekonomiky – se ekonomické důvody hledají obtížněji a půjde pravděpodobně o voličský marketing.

Lze podle vás mluvit o začátku plnohodnotné obchodní války, nebo je to stále součást obchodní strategie a nátlaku? Jak by mohly zareagovat státy, které se těmito opatřeními cítí postiženy? Očekáváte odvetná cla, nebo spíše diplomatické vyjednávání?

Konflikt, potažmo válka, musí mít vždy dvě strany. Například v případě Číny, která reaguje podobně tvrdými celními opatřeními – například uvalením dodatečných 125% cel na dovoz amerických výrobků k 11. dubnu 2025 – bych již hovořil o obchodní válce. To jsme ostatně zažili již během prvního mandátu prezidenta Trumpa.

Odvetná cla uvalila i Kanada, kde je navíc situace komplikovanější tím, že má s USA a Mexikem uzavřenou dohodu o volném obchodu USMCA. Z ostatních zemí – ať už Mexika, zemí EU nebo rozvojových malých otevřených ekonomik – přicházela prozatím smířlivější, pokud vůbec nějaká, protiopatření. Celkově bych tedy nehovořil o obchodní válce USA a EU, ale bude samozřejmě záležet na dalších krocích obou stran.

Jak se cla na automobily pravděpodobně dotknou zemí, jako je Česká republika, která je silně exportně orientovaná a napojená na automobilový sektor?

Pokud se podíváme na podíl exportovaných vozidel z Česka do USA na celkových exportovaných vozidlech z Česka, dostaneme zanedbatelné číslo. Jestliže by tedy odvětví fungovalo takto izolovaně a nedošlo by k žádným dalším změnám, mohli bychom tvrdit, že efekt cel na Česko bude zanedbatelný.

V globalizovaném světě jsou ovšem hodnotové řetězce různých odvětví a zemí na sebe úzce navázány. Podíl exportovaných vozidel do USA z Německa (nebo například i ze Slovenska) již zanedbatelný není, a právě přes tyto země bude zasažen i český automobilový průmysl. Podle letošní studie profesora Stehrera z rakouského institutu wiiw bude mít uvalení cel na automobily krátkodobý účinek na evropskou ekonomiku v podobě propadu HDP o 0,07 %.

Nejvíce zasaženými státy EU budou v tomto pořadí: Slovensko (-0,32 % HDP), Rakousko, Německo, Švédsko a Česko (-0,10 % HDP) – tedy státy významně navázané na automobilové hodnotové řetězce.

Přestože jsou takovéto (input-output) analýzy pro neodbornou veřejnost velmi komplikované, je třeba říci, že tato konkrétní zkoumá pouze cla na automobily. Automobilový průmysl může být navíc zasažen i nepřímo – uvalením cel na jiná odvětví, na která je navázán. Bude tedy záležet na rozhodnutí USA ohledně cel na další (či všechny) evropské výrobky.

Může dojít ke zpomalení světového hospodářského růstu v důsledku těchto opatření? Pokud ano, jak rychle se to může začít projevovat?

Světový hrubý domácí produkt a jeho růst jsou stále nejpoužívanějšími indikátory hodnocení celosvětové hospodářské výkonnosti. A právě ten může být ovlivněn rozsáhlými americkými celními opatřeními i protiopatřeními ostatních ekonomik.

Pokud se na HDP díváme prostřednictvím výdajové struktury, skládá se ze spotřeby domácností, investic firem, výdajů vlády a čistých vývozů, tedy rozdílu mezi vývozy a dovozy. Cla budou mít přímý a pravděpodobně poměrně rychlý dopad na pokles vývozů ze zemí, které jsou těmito opatřeními zasaženy.

V USA pravděpodobně dojde v horizontu několika kvartálů ke zvýšení cen, a tedy ke snížení reálných příjmů domácností, což se negativně promítne do jejich spotřeby. V nejistých obdobích mohou firmy také odkládat investice. Celkově dochází k negativním reakcím akciových i dalších trhů a je ovlivněn také sentiment domácností a podniků ohledně budoucího hospodářského vývoje.

Z historie ekonomických a finančních krizí však víme, že často dochází i k takzvanému sebenaplňujícímu se proroctví. Proto je důležité zdůraznit, že všechny tyto dopady jsou možné, nikoliv nevyhnutelné. V recesi se většina evropských ani světových ekonomik v posledním období nenacházela, jakkoliv mohl mediální obraz působit jinak. Doporučil bych proto s vyhodnocením počkat alespoň do příštího roku, kdy již budeme mít k dispozici data za rok 2025.

Jsou podle vás Trumpovy kroky více motivovány domácí politikou a voličským marketingem, nebo skutečnými ekonomickými potřebami USA?

Podle nejrozšířenější mikroekonomické teorie mají cla celkově vždy negativní efekt v malých otevřených ekonomikách. Ve velkých otevřených ekonomikách, kterou bezpochyby USA jsou, může být teoreticky celkový efekt i pozitivní. Záleží na takzvaném zisku ze směnných relací, ke kterému dochází v důsledku snížení ceny importovaného zboží kvůli snížené světové poptávce po uvalení cla.

Podle většiny empirických studií k tomu kompenzačnímu efektu za Trumpa 1.0 nedošlo, a ekonomika USA tedy celkově ztratila. Pro důkladné vyhodnocení současného Trumpova období musíme tedy počkat na konec. Celkově je ale velmi nepravděpodobné, že by ekonomika USA celkově z těchto kroků profitovala. Skupina domácích výrobců zboží zatížených cly ovšem profitovat v důsledku vyšších cen může.

Dlouhodobě mohou být cla obhajitelná ve strategických odvětvích, u kterých je žádoucí – například z geopolitických důvodů, aby byla vyráběna na domácí půdě. Zde už ale přecházíme spíše k politickým důvodům (a voličskému marketingu), které jsou, podle mého názoru, primárním důvodem všech těchto opatření prezidenta Trumpa.

Mohli bychom i spekulovat, zda v situaci, kdy americká politická scéna začíná připomínat plutokracii, se v tomto obrovském zmatečném balíku cel neskrývají taková, která pomohou vládnoucí elitě neboli „důležitým“ domácím výrobcům. Případně, zda střídavé vyhlašování a odvolávání cel nemá pomoci velkým investorům skrz reakce akciových a dalších trhů.

Jak by měla reagovat Evropská unie a jednotlivé členské státy, aby ochránily své zájmy, a přitom neeskalovaly konflikt? Lze toho vůbec dosáhnout?

Možných reakcí EU na americká cla, z nichž mnohé již byly diskutovány, je celá řada. V první řadě souhlasím s většinou evropských lídrů, že by se Evropa měla v těchto otázkách pokusit co nejvíce sjednotit – což je nezbytné, jelikož EU tvoří mimo jiné celní unii. Za nejlepší řešení současné situace považuji snahu o vzájemné snižování cel mezi oběma ekonomikami. EU by se tedy měla v první řadě pokusit přesvědčit USA ke změně kurzu.

Takové reakce již z evropské strany zazněly a uvidíme, jak bude balíček cel vypadat po ukončení „pozastavovacího období“. Za druhou nejlepší reakci – byť ne zcela optimální – považuji odvetná cla pouze v těch odvětvích, která jsou pro EU klíčová, například z hlediska bezpečnosti.

Z evropské strany se objevily i návrhy zatížit cly taková americká odvětví, která jsou významná pro státy s převahou voličů Republikánské strany – s cílem, aby byli tímto protiopatřením zasaženi právě oni. Ač tomuto argumentu rozumím, nepovažuji tuto strategii za šťastnou, protože v podobných situacích často dochází k tzv. efektu shromáždění kolem vlajky (rally-round-the-flag).

Ať už jde o mezinárodní sankce, nebo – jako v našem případě – o cla, může taková cílená odveta voliče spíše radikalizovat. Pokud jsme voliči Donalda Trumpa a vnímáme situaci stylem „oni proti nám“, a „oni“ nám cíleně škodí, jak budeme pravděpodobně reagovat? Dalším protiopatřením, ke kterému bych se nepřiklonil, by bylo zavedení rozsáhlých plošných cel po vzoru Číny.

V neposlední řadě by se Evropa mohla rozhodnout nijak nereagovat a vyčkávat, což by byla strategie nejistá a politicky obtížně obhajitelná. Přesto bych ji pravděpodobně preferoval více než strategii cílenou na republikánské státy nebo zavedení plošných odvetných cel.

Může si Evropa dovolit vstoupit do skutečné obchodní odvety, nebo je závislost na americkém trhu příliš velká?

Jak jsem již uvedl výše, strategii obchodní války hodnotím jako nejméně efektivní, a to nejen z ekonomického hlediska. USA a EU jsou provázány nejen obchodně, ale také v otázkách bezpečnosti.

Z krátkodobého hlediska považuji za nejvhodnější obrat ve vzájemném uvalování cel, a jako druhou možnost pak uvalení cel pouze na strategická odvětví – spíše v duchu ochrany evropských zájmů než snahy poškodit ta americká.

Z dlouhodobého hlediska je třeba vyhodnotit, zda budou USA pro Evropu i nadále spolehlivým partnerem, a zda se současná situace dá chápat jako dočasný výkyv v jinak stabilních vztazích, nebo zda se význam tohoto obchodního a bezpečnostního partnera bude snižovat.

V tom druhém případě by bylo nutné diverzifikovat obchodní partnery při současném zachování bezpečnostní stability – což bezpochyby nebude snadné, ale věřím, že možné.

Hrozí podle vás, že se v reakci na cla začnou přeskupovat dodavatelské řetězce? Mohla by toho některá ekonomika, třeba z řad BRICS, nějak šikovně využít?

Přeskupování hodnotových řetězců je přirozenou ekonomickou reakcí na podobné situace. V posledních letech jsme toho byli svědky například v případě přesměrování ruského exportu v souvislosti se sankcemi z roku 2022 – ať už v rámci BRICS (např. zvýšený vývoz ropy do Brazílie), nebo mimo tento blok.

Podobný vývoj lze očekávat i v souvislosti s celními opatřeními. Evropské firmy by mohly začít směřovat svůj obchod na jiné trhy než USA, stejně jako státy zasažené americkými cly by mohly rozvíjet obchodní vztahy s EU. Pokud k tomu přistoupíme s ohledem na bezpečnostní hlediska, vnímám tuto situaci spíše jako příležitost než hrozbu.

Co by podle vás měla udělat česká vláda – v tuto chvíli a v příštích týdnech – aby ochránila české podnikatele i spotřebitele? Nebo má reagovat výhradně souběžně s EU?

Reakce na cla probíhá primárně na úrovni Evropské unie. Vlády jednotlivých členských států však mohou uplatnit tzv. strategickou obchodní politiku – například pomoc klíčovým odvětvím prostřednictvím dotací. Z ekonomického hlediska je takový krok kontroverzní, a pokud k němu má dojít, měl by vycházet z dlouhodobých strategických koncepcí, nikoliv z impulzivní reakce na nepředvídatelné kroky prezidenta Trumpa. Tím spíše, že cla byla zatím pozastavena. A i kdyby byla obnovena v původní podobě, budou se týkat širokého spektra odvětví.

Celkově bych doporučil, aby kroky české vlády směřovaly spíše k řešení příčin než důsledků. Primárně bychom se měli snažit vytvořit takové makroekonomické prostředí – investicemi do vzdělávání, infrastruktury, digitalizace apod. – které učiní českou ekonomiku konkurenceschopnou a atraktivní pro partnery.

Teprve sekundárně bychom měli řešit případné negativní dopady, například rekvalifikací zaměstnanců zasažených sektorů či formou podpory v nezaměstnanosti.

Pár slov na závěr: Nenechme se strhnout provokacemi. Držme se svých dlouhodobých záměrů, postupujme od nejstrategičtějších řešení k těm méně strategickým. O náhradních postupech uvažujme až tehdy, pokud se stávající ukáží jako neudržitelné. A především – nezhoršujme ekonomickou situaci zbytečnou panikou.