Trumpova evropská jízda: Co stojí na pozadí několika únorových dní, které změnily svět?

Vše začalo nenápadně. V polovině února přijel nový americký ministr obrany Pete Hegseth do Bruselu na jednání NATO a jednoznačně oznámil, že Ukrajina si má přestat dělat iluze o návratu k hranicím z roku 2014 a že vstup do NATO nepřipadá v úvahu. Jen o pár hodin později Donald Trump zveřejnil na Truth Social zprávu, že hovořil s Vladimirem Putinem a dohodli se na okamžitém zahájení jednání o míru – bez Ukrajiny.

Podle několika diplomatických zdrojů serveru Politico bylo zřejmé, že prezident Spojených států opakuje narativy, které připomínají rétoriku Kremlu. Největším šokem pro evropské partnery byla nepodložená tvrzení, že válku na Ukrajině zapříčinil Kyjev.

Zatímco se evropští diplomaté snažili pochopit nový tón z Washingtonu, objevila se další rána. Na mnichovské bezpečnostní konferenci vystoupil viceprezident JD Vance s projevem, který Evropany šokoval: obvinil je z potlačování náboženské svobody, ignorování vůle lidu a nečinnosti v boji proti migraci. „Největší hrozbou pro Evropu není Rusko. Je to Evropa sama,“ řekl.

Za zavřenými dveřmi Hegseth ujišťoval partnery z NATO, že Spojené státy stále "vědí, kdo jsou ti hodní a kdo ti zlí". To ale nezabránilo hlubokému pocitu nejistoty, který zachvátil evropské obranné kruhy.

Britský ministr obrany John Healey, který právě v těch dnech slavil 65. narozeniny, byl zprávou silně otřesen. Přestože mu spolupracovníci přinesli dort, nálada byla ponurá. Evropa si začala uvědomovat, že Washington už není spolehlivým garantem bezpečnosti.

Trumpova administrativa navíc vyloučila možnost, že by Ukrajina získala v dohledné době členství v NATO. Tento krok byl vnímán jako dar pro Moskvu, která dlouhodobě označuje rozšiřování aliance za bezpečnostní hrozbu.

V reakci na vývoj provedla Moskva sérii útoků na ukrajinská města. Došlo ke zničení obytných budov a masivnímu nasazení bezpilotních prostředků, které dopadly na civilní cíle v Chersonu a Záporoží.

Téměř současně se v Mnichově konala každoroční bezpečnostní konference, která měla být příležitostí ke zklidnění situace. Místo toho ale došlo k další eskalaci. Viceprezident USA JD Vance zde přednesl projev, který mnohé evropské diplomaty šokoval.

Vance ve svém vystoupení neútočil pouze na Rusko či Čínu, ale tvrdě kritizoval evropské vlády za ignorování názorů občanů, potlačování náboženských svobod a neřešení nelegální migrace. Prohlásil, že hlavní hrozbou pro Evropu není žádná vnější síla, ale samotná Evropa zevnitř.

Reakce v sále byla bezprostřední. Jeden z přítomných bývalých amerických kongresových poradců uvedl: „Měl jsem otevřená ústa v místnosti plné lidí s otevřenými ústy. Bylo to hrozné.“

Francouzský senátor Claude Malhuret poté shrnul pocity většiny účastníků: „Evropa během jediného dne pochopila, že přežití Ukrajiny – a její vlastní – má ve vlastních rukou.“

Druhý den po Vanceově projevu oznámil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski, že francouzský prezident Emmanuel Macron svolal mimořádný summit do Paříže. Francie tuto zprávu zatím nepotvrdila, ale během dalších 24 hodin to bylo oficiální.

Summit se konal 17. února a následoval jej další o dva dny později. Začaly dva týdny diplomatického maratonu, během kterého se evropští lídři snažili zachránit mír, přesvědčit Trumpa k větší angažovanosti a vytvořit nový plán evropské bezpečnosti.

Mezi účastníky pařížského summitu byli vedle Macrona i lídři z Německa, Polska, Velké Británie, Itálie, Španělska, Nizozemska, Dánska a vrcholní představitelé EU. Oproti obvyklé praxi ale chyběli zástupci pobaltských států, což vyvolalo určité napětí.

Britský premiér Keir Starmer, který summit spolumoderoval, oznámil, že je připraven vyslat britské jednotky na Ukrajinu, pokud dojde k mírové dohodě, a podpořil Macronův návrh na vyslání mírových sil.

V USA mezitím Trump znovu udeřil na Zelenského, kterého obvinil z toho, že válku mohl zastavit a „měl udělat dohodu“. Následující den prezidenta Ukrajiny označil za diktátora bez voleb, čímž znovu zopakoval kremelskou propagandu.

Macron i Starmer byli v intenzivním kontaktu s Bílým domem. Starmer měl v plánu navštívit Washington týden po summitu, Macron se snažil předehnat britského premiéra a stát se prvním evropským lídrem, kterého Trump v Bílém domě oficiálně přijme.

Mezitím se v Bruselu objevily zprávy, že Trumpova administrativa znemožnila evropským poslancům účast na schůzkách s americkými představiteli. Dveře se začaly zavírat, a americký kongresman zrušil schůzku s delegací europoslanců jen 24 hodin předem.

V Londýně se Starmer pokusil získat Trumpovu přízeň tím, že oznámil největší nárůst obranných výdajů od konce studené války, financovaný škrty v zahraniční pomoci. Ministryně pro humanitární otázky Anneliese Doddsová následně oznámila svou rezignaci.

Cestou do Washingtonu se Starmer odmítl k vývoji blíže vyjádřit. Doufal, že získá americké záruky pro bezpečnost evropských mírových sil. Jenže krátce po jeho odletu Trump prohlásil, že žádné záruky poskytovat nebude a že Evropa si musí poradit sama.

V téže době Macron v Paříži přivítal Friedricha Merze, vítěze německých předčasných voleb. Ten prohlásil, že Německo se musí stát nezávislým na Spojených státech – slova, která by ještě nedávno v německé politice zněla jako kacířství.

Starmer nakonec Trumpa osobně navštívil, předal mu dopis od krále Karla III. a usmál se před kamerami. Prezident mu ale jen vzkázal, že britské jednotky si „musí poradit samy“. Přesto byl Starmer na zpáteční cestě optimistický a udělal palubě palec nahoru.

V Kyjevě mezitím Zelenskyj připravoval návštěvu Washingtonu, aby podepsal dohodu o dodávkách nerostných surovin a pokusil se získat bezpečnostní záruky. Ty se ale ukázaly jako zcela nedosažitelné.

Po 40 minutách zdvořilé výměny názorů Zelenskyj požádal o garance, což vedlo k výbuchu emocí ze strany Trumpa i Vance. Následný spor se stal virálním a vyvolal zděšení napříč evropskými vládami.

„Bylo mi z toho špatně,“ uvedl jeden pařížský diplomat. „Ukázalo se, že už nic není posvátné.“ Evropští představitelé museli okamžitě zareagovat – z domova, z dovolené, uprostřed večeří. Bylo jasné, že svět se během pár dní změnil.