RECENZE: Degenerace kinematografie ve prospěch TikToku. Sledování Minecraft filmu bolí

Videohra Minecraft, jejíž první verze vyšla roku 2009, spočívá v bezmezné kreativitě. Krychlovitý, na sandbox a survival mechaniky spolehájící a okouzlující simplifikovanou grafikou vtahující svět odchoval již několik generací dětí, díky technickým vychytávkám a možnosti realizace náročných staveb dlouhodobě láká i dospělé. Jde o transmediální fenomén, pro youtubery a streamery i po letech letech představuje atraktivní obsah. Titul se dočkal několika dalších herních odnoží, knih, různorodého merche a teď konečně i filmu.

Původně nezávislou hru švédského studia Mojang roku 2014 odkoupil Microsoft. Zvěsti o možném filmu se však objevovaly ještě pár měsíců před akvizicí. Projekt měla pod křídly společnost Warner Bros., produkce se po letech spekulací a nepodařených snahách o rozjezd dala do pohybu roku 2022. Na současné podobě pracovalo pět scenáristů. Výsledkem je bezzubá břečka, která postrádá jakékoli srdce či cit stran videoherní komunity. Do digitálně vytvořeného světa, jenž uzpůsobuje pixelovou grafiku předlohy pseudorealistické estetice, se tvůrci snažili napasovat univerzální coming of age narativ.

Prolog odvypráví Steve v podání přepjatého Jacka Blacka, který se do krychlovitého Overworldu dostane skrze vydolovaný magický předmět. Fikční svět vycházející z videoherní předlohy koexistuje paralelně s naší realitou. Steve záhy padne do zajetí skupiny piglinů, jež pod vedením zapšklé Malgoshy usiluje o světovou nadvládu. Shodou náhod na pomoc s odlišnými motivacemi přispěchají kutilstvím fascinovaný chlapec, jeho sestra živící se sociálními sítěmi, realitní agentka milující zvířata a vyhaslý šampión arkádových her, kterého v atypicky komediální poloze ztvárnil Jason Momoa.

Žádná z postav ve skutečném světě není spokojená. Koexistující paralelní realita tak má představovat prostředek k probuzení kreativity, uvědomění si vlastní hodnoty a nelezení odvahy být sám sebou. Šablonovitý narativ se však rozpadá i na té nejbazálnější úrovni. Definice motivací se podivně rozplývá, spousta načrtnutých kauzalit vyprchá do prázdna a k vnitřním posunům dochází neorganicky, zcela účelově a vynuceně. Dva světy spolu nekomunikují, zkušenosti a zážitky nabrané v Overworldu se do reality nijak nepromítnou. Film obhajující kreativitu v dnešní době, jež klade stále větší důraz na výkon a čísla, je výsostně nekreativní.

Zcela nezvládnutá režie a herecká stylizace budí ty nejtrapnější rozpaky. Herci nehrají, postavy nežijí. Dočkáváme se jen lacině prvoplánového hláškování. Nenajdeme jediný a pro postavy skutečně hodnotný dialog, ačkoli se mluví neustále. Obracení se na publikum a rádoby úderné repliky jsou uzpůsobené tak, aby libovolně vytržený materiál mohl žít vlastním životem v podobě krátkých videí na sociálních sítích. Výstavba se bortí s absurdní snahou celek podmínit kusovitým a tlačeně cool sekvencím.

Film se stal předmětem memů ještě před vydáním. Masivní a naší pozornost tříštící algoritmy jsou opěrným bodem propagace filmu, kterou si komunita tak nějak vzala za svou. Jak hořce bolestivé je, že snímek skutečně není ničím víc, než jen rozpadající se příběhovou linií marně poslepovaným pásmem idiotského pitvoření, tvrďáckých hlášek a stupidního boření čtvrté stěny. Sebeuvědomělá podstata je těžce samoúčelnou a falešnou zástěrkou řemeslné i umělecké impotence. Jen velmi těžko se konstruktivně vyjadřuje k celku, jehož samotná podstata se jakékoli systematičnosti vzpírá.

Tvůrci záměrně pracují s naivitou. Vrcholně přepálená infantilní stylizace nejen že začne hned po úvodních minutách extrémně iritovat, zároveň také brání jakémukoli emocionálnímu zásahu, o nějž se v katarzních momentech titul tolik snaží. Filmu chybí upřímnost. Té se tvůrci evidentně bojí. Herec chlapeckého protagonisty Sebastian Hansen navíc za celou stopáž předvede neuvěřitelnou paletu dvou výrazů. Celkovou mizérii podtrhuje zpívající Jack Black. Skutečnost, že i jeden z nejhravějších a upřímně sympatických entertainerů dokáže být někde k nesnesení, mluví takřka za vše.

Je smutné, že film, jehož marketing se dělá takřka sám, zcela rezignoval na jakoukoli kvalitu. V něčem jde o krystalicky symptomatické vystižení dnešní doby, které kraluje vyprázdněný content. Mezi mladšími ročníky půjde o hit, čemuž nasvědčují i prvotní průzkumy návštěvnosti. Náctiletí si budou ironicky utahovat z vytržených memů. Minecraft film neobstojí ani v kategorii “guilty pleasure”. Na to je příliš korporátně sešněrovaný, vykalkulovaný a mrtvolný.

I když na zasvěcené, kterých bude většina, pomrkává různorodými principy původní videohry, nepřesáhne banální laťku prvoplánových gagů. Hra, která okouzlila miliony hráčů a dala jim svobodu trávit videoherní hodiny zcela libovolně, se stala obětí tuctového, na všech úrovních selhávajícího a generického paskvilu. Jistě, film bude podnětné s odstupem analyticky sledovat z pohledu jeho napojení na trendy sociálních sítí. Jako divácky samostatné dílo tvoří hrůzný zážitek. A pokud bude mladá generace dostávat v kinech díla hodnotově srovnatelná s několikasekundovými “brain rot” klipy, filmy cílené na mládež skutečně ztratí jakýkoli smysl.

Hodnocení: 20 %

Režie: Jared Hess
Scénář: Chris Bowman, Hubbel Palmer, Neil Widener, Gavin James, Chris Galletta
Hrají: Jason Momoa, Jack Black, Emma Myers, Danielle Brooks, Sebastian Hansen, Kate McKinnon, Jemaine Clement, Jennifer Coolidge, Rachel House, Allan Henry
Česká premiéra: 3. března 2025
Distribuce: Vertical Entertainment