220 let od narození Hanse Christiana Andersena. Život jako z pohádky neměl

Ve městě Odense na dánském ostrově Fyn přišel na svět druhého dubnového dne roku 1805 do rodiny ševce Hanse Andersena a jeho ženy Anny Marie chlapec, který dostal jméno Hans Christian. Jeho rodiče byli velmi chudí a žili i s dítětem ve skromných podmínkách. Matka Anna Marie byla o sedm let starší než její muž, což na tehdejší dobu bylo neobvyklé. Neměla žádné vzdělání, neuměla číst ani psát, a časem se z ní stala alkoholička, což mělo špatný vliv na syna Hanse Christiana. V dospělosti kvůli tomu alkohol sám vůbec nepil, protože moc dobře viděl, co jeho nadměrná konzumace s člověkem udělá. Ani z otcovy strany neměl chlapec zrovna dobré příbuzenstvo, jeho dědeček trpěl duševní chorobou a místní obyvatelé ho měli za blázna.

Otec byl tím, kdo měl na život svého syna velký vliv. Jako dítěti mu často četl pohádky a vyrobil mu dokonce loutkové divadélko, aby si poslechnuté příběhy mohl zahrát. Hans Christian Andersen díky svému otci získal i vzdělání. Nejvíce ho začala bavit literatura, které se chtěl věnovat. Cestu ke dráze spisovatele ovšem neměl jednoduchou.

Když mu v roce 1816 zemřel otec, musel se Hans Christian Andersen sám uživit, a tak se nechal zaměstnat v textilní továrně. O dva roky později se přesunul do Kadaně, kde začal pracovat v divadle a doufal ve své uplatnění ve světě literatury. A díky tomu, že v něm objevil talent ředitel kodaňského divadla a zajistil mu finanční podporu studií u samotného krále Frederika VI., se spisovatelem skutečně mohl stát. Už v roce 1822 mu vyšla první kniha. Na škole ovšem musel snášet posměšky i urážky kvůli jeho psaní. Prý ho dokonce dovedly až k myšlenkám na sebevraždu, nakonec nepříjemnou situaci vyřešil změnou školy. 

Po maturitě se na psaní vrhnul naplno. Psal básně, divadelní hry, ale jeho díla se zpočátku nesetkávala s úspěchem. Aby načerpal inspiraci k další tvorbě, rozhodl se vydat na cesty po cizích zemích. Podíval se do Paříže, Říma, Vídně, Neapole, ale také třeba do Čech, konkrétně do Hřenska a jeho okolí – obdivoval například Pravčickou bránu.

Brzy se ve své tvorbě vrátil k od dětství oblíbeným pohádkovým příběhům. Na začátku května roku 1835 vyšla jeho první sbírka pohádek, v níž bylo Křesadlo nebo Princezna na hrášku. Tyto dodnes známé a oblíbené pohádky jsou tedy staré přesně 190 let. O dva roky později napsal knihu obsahující příběhy, jako je Malá mořská víla nebo Císařovy nové šaty. Tato pohádková sbírka přinesla Andersenovi první velký úspěch, a to nejen v Dánsku, ale také v zahraničí. Díky tomu se oficiálně zařadil mezi spisovatele a byl i finančně zabezpečený. Tak se mohl věnovat i své další vášni: již zmíněnému cestování. Během výletů také psal a vydával cestopisy. Při svých zahraničních cestách se poznal a spřátelil se svým kolegou spisovatelem v Anglii, s Charlesem Dickensem.

V mnohých pohádkách Hanse Christiana Andersena se objevují postavy, které se od zbytku společnosti odlišují, a proto velmi trpí. Příkladem takového jedince může být malá mořská víla. V těchto odlišných a nešťastných postavách pravděpodobně Andersen promítal svůj vlastní život. I on se od ostatních lišil, byl totiž zřejmě homosexuál. To v tehdejší době nebylo přijatelné, takže v sobě spisovatel své touhy a city musel dusit, jeho láska tak zůstávala neopětována. Někteří badatelé se také domnívají, že měl Andersen psychické problémy a trpěl autismem. Již od dětství se prý u něj objevovaly časté záchvaty vzteku a byl neurotický. Po celý život se bál nemocí, a proto třeba nepil jinou vodu než převařenou a nesahal na kliky dříve, než je otřel kapesníkem. Když při svých cestách potřeboval někde přenocovat, vždy měl u sebe dlouhé lano, aby mohl v případě požáru opustit budovu. Jeho divné chování stálo také u konce přátelství s Dickensem.

Hans Christian Andersen, jeden z největších pohádkářů všech dob, se dožil 70 let. Zemřel dne 4. srpna 1875 v Kodani, kde je také pohřben. Na jeho pohřeb dorazil i samotný dánský král Kristián IX., který tento den vyhlásil národní smutek. A od té doby se pohádkář Andersen stal jakýmsi symbolem Dánska a je jím dodnes.