RECENZE: Praho, otevři oči. Dokument Veřejně prospěšné práce je ekvivalentem vzdoru

Filmy a další multimediální díla dokumentaristy a interdisciplinárního umělce Vladimíra Turnera jsou většinou propojené s aktivismem. Zaujímají jasné stanovisko a snaží se bojovat za změnu v naší společnosti, často v druhém plánu portrétují umělecké či aktivistické skupiny. Problematizují mediální svět, enviromentální krizi, nakládání s městským prostorem a konzumní návyky. Turnerův celovečerní debut Veřejně prospěšné práce není výjimkou. Jde o pomyslnou koláž individualit a skupin, kterým osud města a podmínky pro život nejsou lhostejné.

Prahu zahalila křiklavá reklama. Jak jeden z protagonistů poukazuje, v Praze nelze najít místo, kde by na naše zorné pole neútočil alespoň jeden reklamní banner. Město, které má patřit jeho obyvatelům, si za své vzala řada investorů, kteří ignorují to, jak se mezi unifikovanou architekturou měšťané cítí. Vlivem toho se z každodenního pohybu po městě vytratila imaginace. Vizuálním smogem přehlcené prostředí je v našem podvědomí normalizované. Ani nás nemusí napadnout, že s naším okolím je něco špatně. V tomto ohledu dělá snímek medvědí službu. Učí nás otevřít oči.

Vyprávění osciluje od frustrace k vypětí a vzdoru. Prvotní segmenty kladou důraz na kontext, který dodává především publicistka Táňa Zabloudilová, jež se dlouhodobě na problematiku bydlení zaměřuje. Struktura posléze směřuje k vrcholu v podobě zachycení tří happeningů. Zaostřuje na angažované sochařství, instalace či zvukové umění. Prezentovaná umělecká díla jsou v ostrém kontrastu s naleštěnými a bezduchými fasádami. Obracejí se k zemitosti, jednoduchosti a záměrné neotesanosti. Mezi řádky tvůrci filmu hledají úlohu umění v pozdním kapitalismu.

V zásadě jde o přímočaře vystavěný a sdělením krystalický titul. To však neubírá na jeho působivosti. Tato diskuse se českému filmu prozatím takřka vyhýbala. A stále je okrajovou záležitostí, jak dokazuje i fakt, že nezávislá produkční společnost Beginner’s Mind film v kinech distribuuje sama. Největší potenciál má film při speciálních projekcích propojených s debatou. Vyzdvihnout palčivé téma a zdůraznit dosavadní lhostejnost je jeho hlavním cílem. Vyprávěcí perspektiva je úzce spjata s těmi, kteří se snaží o změnu.

Nemá ambice vytvořit kontextuální fresku, nepouští se ani do kritiky statutárních orgánů nebo vyhrocené konfrontace. Točí se pouze okolo skupin, jejichž snažení v celkovém obrazu tak trochu připomíná boj s větrnými mlýny. Dané intervence, jako například ničení bannerů či odstraňování schránek s klíči od Airbnb, ve světle dnešní reality nepůsobí nijak radikálně. Jde ale o potřebný a vytrvalostní boj proti zákonům metropole, která slouží jen některým. Praha se pomalu stává tepelnou hrozbou a neživotným skanzenem.

Vzdor a určitá hravost se propisují i do samotné dokumentární formy. Dynamicky proudící střihová skladba je fluidně provázaná s tóny populární hudby, alternativou i slovenským rapem. Podtrhuje živelnost města, kterému se však stále hůře dýchá. Střídá různorodé formáty, ať už jde o záběry z mobilu, časosběrné pasáže nebo statické fotky. Ukazuje, že krása a život spočívají v nesourodosti. Městská architektura by měla být členitá, vyzdvihující individualismus. Stále četnější mamutí developerské projekty sloužící čistě kancelářím a firmám jsou přesným opakem.

Veřejně prospěšné práce spadají do stále nepříliš rozvinutého počtu angažovaných českých dokumentů, které když už se objeví, tak většinou pouze v rámci různorodých festivalů. Je dobře, že se alespoň tento dostal do distribuce. Filmy vycházející z hněvu a směřující k naději jsou potřeba, jakkoli jsou obklopené oblakem trpké skutečnosti, že změna soudobého stavu skrze umění je takřka nemožná. Nikdy však nesmíme rezignovat. Zároveň předkládá smutnou zprávu o tom, jak jednoduše a před zraky obyvatel lze z města udělat odporné reklamní monstrum.

Hodnocení: 75 %

Režie: Vladimír Turner

Scénář: Vladimír Turner

Česká premiéra: 20. března 2025

Distributor: Beginner’s Mind