Mág, kterého se bálo celé Česko. K čemu gestapo a StB potřebovaly vyvolávače ďábla?

Jiří Arvéd Smíchovský se narodil 1. května 1898 v Praze do rodiny vyrábějící tiskařské náčiní. Jeho rod měl v Praze prastaré kořeny a nadání pro drahocenné umění. 

Už jako malý vynikal svým intelektem a po studiích na škole sv. Jiljí na Uhelném trhu se vydal na práva do pražské německé univerzity. Studium kvůli válce nedokončil, dlouho ale nevydržel ani na frontě. 

Po dezerci se ukrýval se v klášteře u Pisy a nakonec byl zajat a vsazen do zajateckého tábora. Zdálo se, že kariéra nadějného studenta nadobro končí.

Nic ale nemohlo být dál od pravdy. Své služby sice poskytnul italské rozvědce, zároveň ale dokončil studia práv a vydal se studovat teologii na římské Collegium Germanicum a filozofii na univerzitě ve francouzském Toulouse.

Po ukončení studií a rozvázání spolupráce s italskou zpravodajskou službou se v roce 1929 vrátil do Československa, ověnčen tituly ThDr., JUDr. et PhDr. Kromě doktorátu z práv, teologie a filozofie ale ovládal i celou řadu jazyků, například němčinu, francouzštinu, italštinu, latinu, řečtinu, ale i hebrejštinu.

Přesto ale toužil po dalším vzdělání a věřil, že vše podstatné už bylo objeveno, ale je to nepřístupné běžným lidem. Vstoupil proto do řady sekt a spolků včetně Svobodných zednářů a honosil se věcí, kterou později dokázali ocenit i členové gestapa. Měl totiž vynikající paměť.

Prakticky si nemusel z ničeho dělat zápisky a poznámky. Vše si pamatoval. Byl také členem několika politických uskupení, například Sociální demokracie, České strany národně socialistické a Československé strany lidové. To vše ale mělo jednu nevýhodu. Nevydělával.

Náklady na jeho živobytí stále pokrývali rodiče, kteří za něj platili dluhy. Smíchovský si tak nemusel dělat hlavu s financemi a namísto toho se začal věnovat okultním vědám. V jedné z vináren, které hojně navštěvoval, se seznámil s mágem Františkem Kabelákem. Když spolu začali praktikovat magické pokusy, bylo jasné, že se vystudovaný teolog a doktor práv vydává na cestu, z níž není návratu.

Okruh okultistů, s nimiž se setkával, rostl, a kdo ví, jak by dopadnul, kdyby nezačala druhá světová válka. Během ní se zradikalizoval a začal spolupracovat s německou tajnou službou Sicherheitsdienst, pro kterou byl velmi cenným agentem.

Německo si cenilo především jeho znalostí okultismu a kromě jiného měl za úkol monitorovat okultní společnosti v Čechách. Přesto byl během války třikrát vězněn, například za krádeže.

Po válce byl jedním z prvních zatčených a obžalovaných ze zločinů proti státu a z udavačství. Vyslýchala ho i Státní bezpečností, která se skrze něj snažila vypátrat spolupracovníky nacistických tajných služeb. Jeho služby pro Sicherheitsdienst mu vynesly doživotí.

I z této situace se ale snažil vybruslit a začal spolupracovat s vězeňskou správou. Na vězně donášel Státní bezpečnosti a v politických procesech svědčil proti agentům Sicherheitsdienstu a gestapa. Díky tomu si pobyt n Mírově zpříjemnil a dostal dokonce vlastní celu.

Ostatní vězni ho ale drželi v nelibosti. Podle nich v cele praktikoval černou magii a dokonce vyvolával ďábla. To ho nakonec možná stálo příčetnost i život. Jedna z teorií o jeho smrti totiž tvrdí, že sám na sobě provedl zaživa obřízku a zemřel na otravu krve. Podle pravděpodobnější teorie ale byl zavražděn členy StB, kteří mu měli přerazit páteř. Díky tomu se několik dní dusil ve vlastní krvi a v obrovských bolestech 22. ledna roku 1951 zemřel.