Marie Manrique de Lara. Žena, které Češi vděčí za Jezulátko

Marie Manrique de Lara y Mendoza přišla na svět někdy v roce 1538 – přesné datum jejího narození není známé. Rod Manrique de Lara byl tehdy jedním z nejvýznamnějších španělských rodů. Otcem Marie byl císařský guvernér a hrdina z bitvy u Pavie, Don Garcia Manrique de Lara. Matka Isabela měla původ v Itálii. Protože se hlásila k učení Juana Valdése, dostala se do křížku s inkvizicí, kvůli čemuž musela často i se svými dětmi pobývat v rodné Itálii.

Deset let žila Marie Manrique de Lara se svou rodinou v Neapoli. Roku 1552 byla přijata ke dvoru budoucí císařovny Marie Habsburské. A právě díky tomu jí byl později vybrán vhodný ženich – Vratislav II. z Pernštejna. Tohoto muže si Marie vzala dne 14. září 1555. Vratislav se pohyboval v okruhu panovníka Maxmiliána Habsburského, s jeho družinou například jel pro jeho nevěstu Marii Habsburskou, byl nejvyšším kancléřem Českého království, byl držitelem řadu Zlatého rouna. Tento sňatek znamenal spojení významných šlechtických rodů, byl však důležitý také z hlediska konfesijního. Marie byla ortodoxní katolička, proto sňatkem s ní upozornil Vratislav na upevnění své katolické víry. Jeho otec Jan byl totiž novoutrakvista, jeho bratr Vojtěch luterán. Do rodiny Marie bezpochyby přinesla španělský vliv – mluvilo se kastilsky, oblékalo se dle španělské módy, obrazy tvořili španělští umělci, i vybavení domácnosti pocházelo ze Španělska. Manželé spolu měli celkem 21 dětí – 8 synů a 13 dcer. Většina z nich se však nedožila dospělosti, což bylo v tehdejší době poměrně běžným jevem.

Marie Manrique de Lara byla vzornou manželkou a matkou, jak to od ní ostatně tehdejší společnost požadovala. Významný byl však také její kulturní vliv. Jak už bylo zmíněno, prvky španělské kultury se projevovaly v její domácnosti. Například knihovnu měla plnou španělských knih, a to jak náboženských, tak s historickou, antickou, cestopisnou či lékařskou tématikou. Podstatnou část knih pak zdědila její dcera Polyxena.

Rodinné portréty a další obrazy tvořili pro Marii a Vratislava přední španělští umělci, jako byl například Alfonso Sanches Coello, Juan Pantoja de la Cruz, Antonio More, Georgius van der Straeten, Andrés Lopez nebo Rolam de Mois. Obrazy opět získala po smrti rodičů dcera Polyxena. Dnes bychom podstatnou část sbírky nalezli v Lobkovickém paláci na Pražském hradě.

Významným se stal především svatební dar Marie Manrique de Lara. Byla jím soška tzv. Pražského Jezulátka. Jednalo se o rodinnou památku a jeden z vrcholů španělského renesančního umění. Později Marie Jezulátko darovala jako svatební dar své dceři Polyxeně. Dnes si sošku můžete prohlédnout v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.

Palác na Pražském hradě, kde rodina bydlela, se stal brzy místem známým jako „španělský“ či „pernštejnský salon“. Domov Pernštejnů se tak stal i centrem tehdejší katolické společnosti. Po smrti Vratislava II. z Pernštejna v roce 1582 Marie Manrique de Lara byla hlavou tohoto společenského a kulturního centra.

Postava španělské šlechtičny se dostala i do pověsti. V Tovačově se dodnes mluví o černé paní, která po městě jezdí v černém kočáře taženém černými koňmi a hledá své zemřelé děti. Tou paní v černých šatech je právě Marie Manrique de Lara.

Významným venkovským sídlem Pernštejnů se stal zámek v Litomyšli, který dodnes představuje důležitou památku renesanční architektury. Jeho staviteli byli mezi lety 1568 až 1582 Giovanni Battista Aostalli de Sala a Ulrico Aostalli. Na konci 70. let 16. století nechal nedaleko Litomyšle Vratislav II. z Pernštejna pro svou manželku postavit lovecký zámeček, který byl pojmenován právě po Marii Manrique de Lara – Mendryka.