KOMENTÁŘ | Chce vést „suverénní zahraniční politiku“, nemá na to. Je plánem Fica udělat ze Slovenska ruský protektorát?

Fico se v neděli večer poprvé od roku 2016 setkal s Putinem. Hlavním bodem jejich jednání údajně byly dodávky plynu na Slovensko. Na fotografiích ze setkání působí oba lídři jako rovnocenní partneři. Ve skutečnosti je však situace zcela odlišná. Fico přijel do Kremlu jako představitel země, kterou Moskva řadí mezi „nikoliv přátelské“ státy – a dle vlastních slov odtud Slovensko nechce vyřadit.

K tomu dochází v době, kdy světová média, včetně serveru Politico, hovoří o „úpadku politické scény“ na Slovensku. Prezident Peter Pellegrini v posledních týdnech otevřeně kritizoval Ficovu autoritářskou politiku, zejména jeho neochotu připomenout výročí sametové revoluce a podporu prominentního odpůrce očkování.

Podle politologů tento konflikt ukazuje, že Fico, navzdory své dlouholeté dominanci na slovenské politické scéně, postupně ztrácí vliv. Naopak Pellegrini se snaží vystupovat jako proevropský a prodemokratický lídr. Někteří odborníci však varují, že jeho kritický postoj může být pouze dočasný a skončí, jakmile Fico opět získá pevnější politickou pozici.

Fico pokračuje po své vlastní ose. V posledních dnech dokonce prohlásil, že mu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl půl miliardy eur za souhlas Slovenska se členstvím jeho země v Severoatlantické alianci. „Zeptal se mě, jestli bych hlasoval pro (ukrajinské) členství v NATO, pokud by mi on dal 500 milionů eur z ruských aktiv. Tak jsem samozřejmě rovnou odpověděl, že nikdy. Znáte můj názor na členství Ukrajiny v NATO,“ vylíčil Fico.

Následně poznamenal, že Zelenskyj „velmi dobře ví, že pozvánka Ukrajiny do NATO je úplně nereálná“. Jediné, co Fico ve skutečnosti dělá, je slepé následování politiky maďarského premiéra Viktora Orbána. EuroZprávy.cz o tom psaly v komentáři zde. Slovenský lídr proměnil svou doktrínu ze stavění Slovenska do jádra EU k důrazu na suverénní zahraniční politiku.

Ať se to komukoli líbí nebo ne, Slovensko v současné geopolitické situaci není schopné vést zcela suverénní zahraniční politiku. Pokud by Ukrajina padla pod ruským tlakem nebo se stala proruským státem, Slovensko by se nevyhnutelně stalo dalším cílem ruského (násilného) šíření vlivu. Bez podpory západních spojenců by Kyjev pravděpodobně dlouho neodolal – a pro Bratislavu to platí dvojnásob.

Fico si odmítá připustit nepříjemnou realitu: bezpečnost Slovenska závisí na spojencích ze Severoatlantické aliance a Evropské unie. Pokud se bude i nadále přiklánět ke Kremlu a symbolicky „líbat prsten“ Putinovi, role garanta slovenské bezpečnosti připadne Moskvě. Historie nás však učí, že taková „garance“ může snadno znamenat invazi a desetiletí trvající okupaci – zkušenost, kterou si Slováci stále dobře pamatují.

Pro každou menší zemi je zásadní udržovat pevné vztahy se svými sousedy. Ještě donedávna se zdálo, že pro Slovensko jsou spolehlivými partnery Česká republika, Polsko a Německo. Jak však naznačuje Ficova návštěva Moskvy, ani podpora silných spojenců, včetně celé armády Spojených států, mu zřejmě nestačí.

Kam vlastně chce Fico Slovensko směřovat? Pravděpodobně ne přímo do ruské sféry vlivu, avšak jeho rétorika o „suverénní zahraniční politice“ efektivně oslovuje voliče. Cesta do Moskvy nebyla ničím jiným než krátkozrakým politickým gestem, které hazarduje s bezpečností a budoucností nejen Slovenska, ale i České republiky.

Plyn lze nakupovat z Norska, případně z Ázerbájdžánu nebo Spojených arabských emirátů. Diplomatické kroky tímto směrem by však Ficovi doma nepřinesly kýžená politická procenta. Nemohl by totiž před svými voliči prohlásit, že zajistil levnější – byť morálně pochybný a krví potřísněný – plyn.

To je podstata celé Ficovy politiky a diplomacie. Nejde mu o zajištění bezpečnosti Slovenska ani o posilování vztahů se spojenci. Jeho jediným cílem je upevnění vlastní voličské základny, která už ho, bez nadsázky, začíná mít plné zuby.