KOMENTÁŘ | Z jádra EU do pozice vyvrhela. Orbán i Fico začali hledat nepřátele společně

Vývoj slovenské politiky je v tomto kontextu označován některými analytiky jako součást širšího trendu posunu k tzv. „iliberální demokracii“ – modelu, který poprvé formuloval politolog Fareed Zakaria a k němuž se (nezávisle na formulaci Zakarii, pozn. red.) při návštěvě Rumunska roku 2014 veřejně přihlásil i maďarský premiér Viktor Orbán. Právě Orbán se podle Financial Times stal inspirací pro slovenského premiéra, kterého rovněž označil za „novou tvář evropského iliberalismu“. 

Podle Borise Zaly, bývalého člena strany Smer-SD, představovala pro Fica evropská migrační krize první kontakt s „orbánovským“ stylem politiky. „Migrační krize ho přiměla podívat se blíže na Orbánovu politiku a zjistit, jestli by to mohlo fungovat i ve slovenské konzervativní společnosti,“ uvedl pro Financial Times. Právě migrace se stala nejen sjednocujícím prvkem tehdejších lídrů Visegrádské čtyřky, ale také výrazním leitmotivem slovenských parlamentních voleb v roce 2016, které představovaly předzvěst třetí vlády Roberta Fica. 

Orbánův vliv lze pozorovat i v několika jiných rovinách – od nacionalistické rétoriky, přes důraz na národní suverenitu až po rozdělení společnosti na dva protichůdné a hodnotově nekompatibilní celky, přičemž jsou to právě populističtí lídři, kteří se stylizují do role ochránce toho svého. „Najdete si nepřátelé, nebo si je prostě vytvoříte, abyste rozdělili společnost a porazili elity a instituce, které vám stojí v cestě,“ popsala pro Financial Times bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová. 

Fico, který se staví do role ochránce „národně-státních zájmů“ – pojmu, jehož vágnost lze interpretovat různými způsoby a může nabýt mnoha podob – přejal tyto strategie do slovenské politické praxe. V rámci tohoto diskurzu je možné do pomyslného „x“ dosadit cokoliv, co lídr potřebuje k posílení své pozice a k dotvoření obrazu nepřítele, jenž bude sloužit jako nástroj k mobilizaci veřejnosti i vytyčení demarkační linie mezi dvěma spektry. Nepřítelem se podle konkrétní situace můžou stát například konkrétní instituce nebo ideologie a její přívrženci.

Právě zde se promítá „fenomén sorošiády“. Tento narativ, známý z Maďarska, našel své místo na Slovensku zejména po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Veřejnost tehdy požadovala politickou odpovědnost, což zahrnovalo i rezignaci tehdejšího ministra vnitra Roberta Kaliňáka. Ficova reakce spočívala ve vykreslení George Sorose, amerického filantropa maďarského původu, jako údajnou „šedou eminenci“ stojící za slovenskou občanskou společností.

I když populisté často sází na suverenitu a národní svrchovanost, jejich schopnost prosazovat zahraničně-politické zájmy osamoceně je omezená. Populismus je totiž zcela odlišný v provedení, ale stejný v myšlence. Růst politických subjektů, jako je Svobodná strana Rakouska či hnutí ANO, naznačuje vznik toho, co Financial Times popsaly jako „iliberální blok“ uvnitř Evropské unie, což by mohlo znamenat oslabení jednoty nejenom v zahraničně-politických otázkách, jakou je i postoj vůči válkou zkoušené Ukrajině.