RECENZE: Vraždění upírů v rytmu černošské hudby. Hříšníci jsou eruptivním kino zážitkem

Režisér Ryan Coogler se od nezávislého debutu Fruitvale v mladém věku vyšvihnul mezi etablované hollywoodské tvůrce. V necelých 30 letech natočil na Rockyho osudy navazující boxerské drama Creed, později realizoval superhrdinské filmy o Black Pantherovi. Se svou vlastní produkční společností Proximity Media začal loni vyvíjet Hříšníky, na jejichž distribuci koupilo práva studio Warner Brothers. Snímek v kontextu Cooglerovy tvorby představuje dosavadně nejodvážnější dílo, jež důmyslně ohýbá a experimentuje s tradicí kauzálního vyprávění a fluidně propojuje několik žánrů do slastně opojného celku, který je mnohem promyšlenější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Po mytologickém prologu nás do děje 30. let v USA uvádí výjev sledující mladého Sammieho, který zakrvácený a se zbytkem kytary nakráčí do černošského osadního kostela v Mississippi. Rozklepaný ze vzpomínek na uplynulou noc svému zrovna kážícímu otci musí slíbit, že zanechá hříšného života. Úvod formou flashforwardu střídá vydatná a téměř hodinová expozice pokrývající osudy a charakterové rysy postav vedoucí ke krvavé noci minulého dne. Nese se obrysech vztahového dramatu s přesahem k sociálnímu. Potkáváme v tamní komunitě proslulá dvojčata s válečnou i gangsterskou minulostí, jež od bílého magnáta koupí starou stodolu, aby zde vybudovala a ještě tentýž den otevřela lokál.

Ucelené vyprávění vybízí k polemice nad promyšlenou kauzální soudržností navzdory množství žánrů, do jejichž vzorců Coogler dosazuje dominantní černošské postavy. Fluidně a systematicky postupuje zmíněným dobovým vztahovým dramatem, post-gangsterskou, upířím hororem, hudebním párty filmem a tradicemi blaxploatační kinematografie. Mix různorodých (a protichůdných) tradic bělošské a černošské kinematografie klade otázku, zda se z filmu při rapidních žánrových obratech opravdu stává jiný film a zda je soudržnost určující kvalitou výsledného díla. Zda tato na první pohled nesourodost není náhodou při důsledném zaostření mylná. Rozdílná a nevylučující se argumentace odvíjející se od odlišných interpretačních tradic ukazuje, jak je určování hodnoty na základě jednoty redundantní.

Hříšníci jsou především nezastavitelným tokem obrazů, přičemž jejich nositelem a rytmus dodávajícím aspektem je hudba, jež zde nabývá mytické a transgenerační síly. Sammieho jako milovníka bluesu a nadaného muzikanta bratři angažují, aby na slavnostním otevření lokálu vystupoval. Právě hudební sekvence tvoří nejsilnější a zemitě pudový divácký zážitek. Především inscenační řešení a zvukový design jedné konkrétní sekvence se nezapomenutelně vryje do paměti. Coogler dokáže atmosférou a hypnotizujícími obrazy navodit pocit něčeho vyššího, co přesahuje nás samotné i hmotnou realitu. Tento mytologický aspekt je plně propsaný v předkládaném fikčním světě.

Černošská hudba je pak v opozici té bělošské, jež zde zastupuje irský folk. Ten je jakýmsi invazivním znakem, jelikož je spojený s upíry. Upíři nabývají kolektivního vědomí, vedení manipulujícím velmistrem. Ten se záminkou utopicky věčného a harmonického života ostatní infikuje vlastní kulturou, z ostatních maže osobnostní i kulturní specifika. Jeho hlavním cílem je unifikace a kontrola nad ostatními. Upíří zákonitosti pak vychází z popkulturních stereotypů. Bojí se česneku, stříbra, svěcené vody, zabije je dřevěný kůl zaražený do srdce či sluneční svit. Film se brakových tradic nezdráhá, naopak je vyzdvihuje. Je ke svým kořenům maximálně upřímný. Jakkoli nadsazené a bizarní obrazy nabízí, nikdy je nezesměšňuje, zároveň nikdy nechrlí smrtelnou vážnost a snobské přesvědčení o vlastní důležitosti.

Díky poctivé expozici a prohloubení vztahů mezi postavami nám v krvavých sekvencích na jejich smrti opravdu záleží. Každá z ústředních postav ztělesňuje jiný přístup k životu, každá má jinak nastavenou morální hranici. Žádnou nejde jednoduše zaškatulkovat, jakkoli vychází z archetypálních půdorysů. Všechny však pojí určitá životní frustrace, všechny před něčím utíkají. Konfrontace je ale nevyhnutelná a pro osobní katarzi nutná. I přes množství postav si každou díky jasným vizuálním či charakterovým vlastnostem ihned zapamatujeme. Dvojčata, jež obě ztvárnil Michael B. Jordan, se kontrastně doplňují, volba jednoho herce není pouze marketingovým gimmickem.

Přes temnou náturu jsou Hříšníci nesmírně energickým a chuť do života budícím dílem, především pro svou filmařskou bravuru. Coogler s kameramankou Autumn Durald Arkapaw demonstruje úchvatný a eruptivní talent pro práci s vnitrozáběrovou montáží i kompozicemi s nízkou hloubkou ostrosti. Omamná hudba Ludwiga Göranssona poutavě pracuje s opakujícími se motivy, udává chod střihové skladby a střídání velikostí záběrů. Jakkoli by se z tohoto textu mohlo zdát, že Hříšníci jsou čistě neoformalistické tužby ukojujícím dílem, není tomu tak. Představují vybroušené postmoderní dílo, jež strhne i bez rozsáhlého rýpání se ve struktuře či stylistických volbách.

Pod slupkou brakové báchorky se skrývá univerzální, nadčasový a hluboký obraz mezigeneračních rasových i národních traumat. Zachycuje dobová segregační pravidla a prohlubuje každodenní zkušenosti černošských subkultur, odkázaných na práci na plantážích. Tvůrci se ptají, zda se dá bojovat proti útlaku, násilí a démonům bez toho, aniž bychom se se samotným ďáblem spřáhli. Neustále lze přicházet s novými postřehy a možnostmi interpretace. Expresivní i unikavý tvar bude bezpochyby předmětem množství analýz. Hříšníci zároveň ztělesňují potěchu z čiré a prvotřídní zábavy. Nechat se vtáhnout proudem uhrančivých obrazů a láskou pro žánr i samotné médium bylo v poslední době jen zřídka takhle euforické. Jde přesně o ten typ filmu, jenž bude v divácké paměti (doslova) doznívat ještě dlouho.

Hodnocení: 90 %

Režie: Ryan Coogler
Scénář: Ryan Coogler
Hrají: Michael B. Jordan, Miles Caton, Hailee Steinfeld, Delroy Lindo, Jack O'Connell, Wunmi Mosaku, Jayme Lawson, Li Jun Li, Omar Benson Miller, Yao, Helena Hu
Česká premiéra: 17. dubna 2025
Distribuce: Vertical Entertainment