Je digitální život správná cesta? "Naprostý chaos" po blackoutu rezonuje lidmi po celém světě

Lékař Iñigo z nemocnice v severním Španělsku popsal atmosféru jako „naprostý chaos“. Nouzové generátory udržovaly v chodu pouze kritické oblasti, což znamenalo, že zaměstnanci byli bez přístupu k datům pacientů, bez telefonního signálu a bez možnosti komunikace. Operace musely být zrušeny, protože výtahy nefungovaly a přesun pacientů byl nebezpečný. „Uvědomil jsem si, jak strašně závislí jsme na elektřině,“ řekl.

Výpadek přinutil i mnohé další k hlubší sebereflexi. Beibei, klimatická aktivistka žijící v Barceloně, nejprve pocítila vzrušení. To se však rychle změnilo ve strach, když její sousedka se čtyřměsíčním miminkem zaklepala na dveře se slovy: „Víte, že je to po celé Evropě?“ Beibei chtěla vyzvednout svého šestiletého syna ze školy, ale musela nejprve nakoupit. V obchodech panovala tma a bezhotovostní zákazníci byli odmítáni.

„Bylo tam téměř úplné temno. Prodavači posílali pryč každého bez hotovosti,“ popsala. Nakonec se jí nepodařilo zaplatit, když v dalším supermarketu zhasla poslední světla a pokladní jí řekla: „Teď už si nemůžete nic odnést.“

Po opětovném shledání se synem a rodinou si Beibei slíbila, že už nikdy nebude samozřejmost považovat za jistotu. „Mám už hotovost připravenou na příště. Uvědomila jsem si, jak vzácné jsou věci, které považujeme za běžné – jídlo, přítomnost blízkých, možnost vařit nebo se umýt.“

Jinde lidé uvázli v metru nebo ve vlacích. Doug Craib, 60letý Brit cestující z Madridu do Barcelony, popsal, jak jeho vlak z ničeho nic zastavil. Bez signálu a s uzamčenými dveřmi čekali cestující dvě hodiny, než dorazily úřady. Později jedna žena utrpěla panický záchvat. „Vzduch byl těžký a horký. Až večer nás policie s baterkami vyvedla ven a dopravila autobusem do Barcelony.“

Craib uvedl, že celý zážitek ho přiměl zpochybnit trend směřující k bezhotovostní společnosti. „Všude bylo slyšet obavy: hotely, taxi, restaurace – nikde se nedalo zaplatit. Bankomaty nefungovaly, a kdo neměl hotovost, byl ztracen.“

Catarina, 24letá inženýrka z Porta, se po výpadku v kanceláři vrátila domů a naplnila zásoby vody, pokud by přestaly fungovat pumpy. Informace hledala na ručním rádiu, které si pořídila minulý měsíc po výzvě EU k přípravě na krizové situace. „Nikdo nevěděl, co dělat, kam jít, jak dlouho to potrvá,“ řekla.

Přesto však dodala, že událost ukázala i něco pozitivního: „Když je třeba, lidé se dají dohromady, vyjdou ven a chovají se jako skutečná komunita.“ V podvečer se s přítelem vydala na procházku a viděla město jinak: auta zastavovala chodcům, lidé stáli v klidu ve frontách, na zahradách si hrály děti, grilovalo se, sousedé si povídali.

„Bylo to úžasné,“ řekla. „Navzdory všemu, co nefungovalo, mi to dalo víru v lidskost. Viděla jsem, jak se lidé okamžitě začali pomáhat.“

Výpadek, který postihl značnou část Pyrenejského poloostrova a jih Francie, otevřel debatu o digitální závislosti a připravenosti na krize. Přestože se život už vrací do normálu, mnoho lidí si odneslo hluboké osobní ponaučení. A především vědomí, že technologie sice vládne světu – ale v těžkých chvílích rozhoduje lidská soudržnost.